Když jsem přijel po prvním ElfConu nadchnutý z nově objeveného světa, umínil jsem si, že z každé
akce udělám report, seženu si scaner a budu vystavovat fotky, jak to dělali ostatní.
Ale drobet jsem to přehnal. Těch akcí bylo trochu moc, ve skutečnosti jsem míval volný tak jeden
víkend do měsíce, a reporty jsem psávat absolutně nestíhal, stejně jako skenování fotografií
(které vázne na mém scaneru nevalné kvality).
Jak to tak vypadá, tyto stránky budou permanentně v rozpracovaném stavu, nicméně u všeho je
označeno, co všechno který link obsahuje.
ElfCony
Vznikl tak, že se pár lidí na dnes již neexistujícím internetovém diskusním serveru rozhodlo
uspořádat společné setkání zaměřené na Tolkiena a jeho tvorbu... Akce dostala jméno ElfCon
a dle mého soudu to byla v tom roce ta nejvydařenější akce.
Přes noc se stala legendou, psalo se o ní skoro všude. Svůj komorní, pohodový a přátelský ráz
se jí prý podařilo uchovat si dodnes...
Na ní se konává ElfLARP, který zatím vždy "simuloval" nějakou část ze Silmarillionu, tradičně
více zaměřen na roleplaying než boj, přičemž více než obého se dociluje zvláštními schopnostmi...
BTW, málokterý jiný LARP mívá 80 pojmenovaných postav... Abych nezapoměl, ElfLARP vždy provází
tradiční extrémní počasí, na další rok je prý naplánovaná bouřka...
Tradičně se dvakrát do roka konají literární víkendy - jarní a podzimní. Organizuje to Literární
Workshop - sdružení lidí, co píší fantasy a sci-fi povídky a snaží se pomáhat začínajícím autorům.
Pravidelně tam jezdívám, protože jen tam se uvidím s některými lidmi, na které jinak obvykle
nenatrefím.
V sobotu se vždy koná celodenní výlet (občas též v poněkud nezvyklých podmínkách) a večer si
navzájem cupujeme svá díla...
BTW, to byste nevěřili, kolik se může v jednom nevinném úvodním odstavečku skrývat hrubých chyb
a jak dlouho se dokáží rozebírat... Pokud si myslíte, že vaše povídka je dobrá a že na ní už
nemůžete nic zlepšit, na tomto víkendu vás všichni ochotně vyvedou z tohoto obrovského omylu...
:-))
Před dvěmi a půl tisícem let oslavovali Keltové příchod jara a pořádali obrovskou slavnost,
jednu ze dvou nejdůležitějších z celého roku (ti, kteří nechápou keltský dualismus tvrdí,
že vůbec tu nejdůležitější).
S Keltským obrozením (na původním území, v dalších částech světa s Keltománií) k nám přišel
tento svátek znovu. Pořádá jej Bratrstvo Keltů a je to
v podstatě festival keltské hudby. Akce, na kterou bych jel, i kdyby se dělo kdovíco :-)
Začíná vždycky večer 30. dubna v osm hodin, a končí v poledne 1. května (který vždy bývá
státním svátkem, takže je volno), jeden rok bývá na Moravě druhý v Čechách.
Beltine to byl, kde jsem poprvé protancoval boty :-)
Tradiční con pro milovníky Dračího Doupěte. Zde se totiž každoročně koná "Mistroství ČR v Dračím
Doupěti" :) Donedávna jsem tam jezdil, abych si aspoň jednou za rok zahrál zahrál pořádnou jeskyni
(jakože tu první stále považuji za jednu z nejlepších, co jsem kdy viděl), nyní tam jezdím jako PJ.
:-)
První den všech 50 herních skupinek odehraje svá dobrodružství. Z nich přibližně patnáct postoupí
dále. Ty, které projdou i následujícím kolem se pak vydávají do finále, a tam se jich málokdy
dostane více jak osm. A ty se utkají o konečné vítězství.
Během roku se koná spousta dalších conů, větších i menších, nicméně na žádný z nich pravidelně
nejezdím. Ale tady se o nich kdyžtak rozepíši.
Co to vlastně ty cony jsou? Jsou to setkání lidí zajímajících se o sci-fi, fantasy nebo horor
v jakékoliv podobě - knižní (Pán Prstenů, povídky s Conanem), filmové (Star Wars, Lord of the
Rings) nebo seriálové (Star Trek, Babylon 5, Červený Trpaslík).
Obvykle se to koná v nějaké škole, v učebnách jsou přednášky, v tělocvičně přespává většina lidí,
těm náročnějším bývá obvykle k dispozici ubytovna nebo koleje. Obvykle bývá k dispozici nějaký bar,
ve kterém se často dá koupit i něco k snědku.
Sérii conů v každém roce pravidelně uzavíra DraCon, který obyvkle bývá v Brněnském hotelu Santon.
Bohužel, tento hotel příliš často střídá majitele a nyní to s ním vypadá bledě. Ale možná, že
z popela znovu povstane jako bájný Fénix...
Byl to úplně první con, na kterém jsem byl, a nějaké čtyři roky jsem na žádný jiný nejezdil.
Donedávana jsem Dracony považoval za vůbec nejlepší cony v ČR. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet
dále...
Párkrát do roka se konají LANpárty. Je to akce, na kterou se sjedou desítky lidí, přivezou si své
počítače, spojí je dohromady, a pak celý víkend hrají počítačové hry. Inteligence počítačových
protivníků obvykle bývá dost nízká, ale ani ta seběvětší se nevyrovná živému člověku za vedlejším
počítačem, což se rovná daleko větší porci zábavy.
Navíc na LANpárty jsou podmínky daleko příznivější a vyrovnanější, než při hraní po internetu -
to, jak bývá člověk připojen k síti (modemem, ISDN, mikrovlnkou nebo kabelem) nehraje žádnou roli,
zde je vše vyrovnané a daleko víc záleží pouze na tom, jak je hráč dobrý.
Věci, které nelze zařadit do žádné jiné kategorie.
LŠIT je Letní Škola Irských Tanců, které jsem se účastníval, když jsem se ještě zajímal o hopsání
(s čímnž jsem z časových důvodů přestal).
Muzikály jsou mou velkou láskou. Miluji roleplaying, miluji divadlo, mám rád zpívání - a trocha
tance u toho mi nevadí, spíše naopak, když je dobrá choreografie. Bohužel, někteří lidé si
začínají myslet, že muzikál je snadná a zaručená cesta k bohatství a tak mnoho muzikálů je
značně komerčních. Mají populární námět plus pár dalších věcí (díky lidem, kteří dobře dělají
svou práci) a lákají na známá jména zpěváků, kteří však hrají 3x hůře než podprůměrní posluchači
JAMU. Na druhou stranu jsou tu divadla, která jsou prážákům téměř či úplně neznámá, a která
přesto mají muzikálové produkce na evropské úrovni.
Divadlo jsem nikdy neměl moc rád. Když mi bylo... třiadvacet? zašel jsem jednou k Mrštíkům na
Cyrana z Bergeracu. Jen málo filmů (dva?) mne oslovilo tak, jak toto představení, a zhruba stejně
málo knížek... Z dalších představení jsem byl také nadšen a dopadlo to tak, že nyní chodím do
divadla průměrně 2x do měsíce...
Do kina na kvalitní filmy se dostávám jen velmi zřídka. Přesto si nemyslím, že by se na ně mělo
zapomínat. Asi se tu rozepíšu i o tom málu filmů, které mám opravdu rád... je jich jen pět...