Před nedávnem jsem zjistil, jak rychle začínám zapomínat některé věci.
Přečtu knížku, shlédnu divadelní představení, a po měsíci si nejsem jist,
o čem to vlastně bylo. Tak jsem si to začal zapisovat a v zapisování pokračoval
i u akcí. Tudíž všechny tyto reportáže jsou čistě subjektivní a nereportážní,
určené spíše pro mě než pro informování ostatních lidí … ale když už to mám napsané,
proč bych to někde nevystavil …
Z prvních šesti měsíců tohoto roku mi záleželo na čtyřech akcích - na GameConu,
Beltainu, ElfConu a irské víkendovce. První dvě mají pravidelné termíny už několik
let. Samozřejmě, že se zbylé dvě musely konat v jediný termín. Já si to uvědomil až
poté, co jsem poslal přihlášku na ElfCon. Dlouho jsem váhal na kterou z těch akcí
jít, nechtěl jsem přijít o žádnou. Rozhodování bylo těžké - na obě akce jsem jel
především kvůli lidem. Tak jsem se rozhod, že pojedu na obě. Pátek a sobotu jsem
chtěl strávit v Brně na víkendovce a něco se naučit, večer jsem chtěl přejet na
ElfCon, večer pořádně posedět a pokecat s lidmi a v neděli odpoledne odjet.
Když už jsem se takto rozhod, došel mi mail od Paulmena, že mou přihlášku vítá a že
mám udělat LARP. No, vyrazil mi dech a následovala dvoutýdenní výměna mailů ve
kterých jsem zjišťoval jak moc vážně to myslí. Začal jsem to už promýšlet,
a spadl mi kámen ze srdce, když organizaci LARPu tradičně uchvátil Pavouk.
Měl jsem opět přislíbenu roli milé Galadriel, tentokrát s cílem rozpoutat největší
válečnou vřavu všech dob.
Nejhorší situace nastala v druhém týdnu před ElfConem. V Brně jsme (Démairt,
jehož jsem členem) pořádali oslavu Svatého Patrika, to znamenalo mít tři dny
v týdnu zkoušky, na kterých jsem zjišťoval že všechno vlastně dělám jinak než bych
měl, a ač jsem měl dopolední směnu, nevzpomínám, že bych se domů dostal před půl
dvanáctou. Scottie mířil na Patrika do Prahy, kde se již od středy každý večer a
každé odpoledne konala nějaká irská akce, já stále ještě váhal, kde se nakonec
vyskytnu (vyřešila to až svatba kamarádky), do tohoto na mě hučeli lidé z klanu,
protože o dva týdny dříve jsem hučel já do nich, :-)) navalila se hromada věcí co
byla potřeba stihnout co nejdříve atd atd.
Situace po Patrikovi, týden před ElfConem, nebyla o moc lepší.
Lidé v klubu na střídačku oznamovali, zda budou nebo nebudou mít tu svou čtyři
měsíce plánovanou přednášku, popřípadě zda se vůbec zúčastní.
Na LARP jsem se začínal čím dál víc těšit a rozhodl jsem se tam přijet už v poledne,
abych stihl začátek, a ne až večer, jak jsem původně plánoval. Tři dny před ElfConem
padlo auto, takže padla i naděje, že se tam z Brna dostanu za méně než hodinu.
Mezitím, protože jsem neměl čas se hlásit na net, jsem přišel o roli Galladriel :-((
a vyfasoval jsem Thingola. Ale řek jsem si, že Pavouk má asi nějaký záměr a že by
tentokrát mohla vyhrát strana bílá :-)) V pátek dopoledne jsem se nejistě díval
na hromadu věcí, 3x větší než byl baťoh. Spočítal jsem si, že mi do výplaty
(3 týdny) zbývá 800 Kč, z toho 200 Kč padne za cestu na ElfCon, 100 na vstupné,
100 na víkendovku a 100 na medovinu. 300 Kč na tři týdny, když v tom termínu
člověku dojde roční traťová jízdenka, není příliš vysoké číslo.
A to ještě musím dát opravit na beltainu protancované sandály. Začal jsem se pomalu
kochat představou, že bych do Havlbrodu nejel, ušetřil spoustu peněz, domů bych
v neděli přijel už po poledni a stihl pracovat na stránkách, kam bych konečně
vylepil ty reportáže z DraConu a začal doscanovávat fotky ze Skotska, co Františce
slibuji již od BohemiaConu. Myšlenky se mi začaly zatoulávat k lidem a LARPu,
kde bílé nemohu nechat vydat napospas černé straně. Zvláště, bude -li ve složení
jako loni :-)) Baťoh jsem vrátil do komory a vytáhl jsem 3x větší krosnu :)
Sraz na irskou víkendovku měl být v Brně u pomníku padlých stopařů. O šesti.
Teprve v práci mi došlo, že je pátek, a tudíž se 3x pojede End of day. Problém je
v tom, že se spouští o šesti, a že jedno jetí trvá asi čtyři hodiny.
Dohodlo se, že se pojede jen jednou a zbytek se dojede o víkendu.
A protože ty nejdéle trvající joby se rušily a posléze se spouštěly z řádku -
nemuselo se čekat na jejich dojetí - byla šance, že to do osmi, respektive devíti
bude hotové. Super, aspoň tak. První lekce začíná o půl osmé.
Za deset osm jsem nervózně sledoval "empíes jůtujů", které mělo dojet až za hodinu.
Ale kdoví jak ten čas systém vypočítává, zda na základě nějakých statistik,
nebo zda používá generátor náhodných čísel. Myslel jsem na to, co se asi děje na
víkendovce a na ElfConu, jak se hromadí lidi, jak se zdraví ...
20:50 jsem myslel na to, že by se tomu prográmku nic nestalo, kdyby skončil o pět
minut dřív, než je ta odhadnutá doba jetí. Na něco podobného jsem myslel i o desíti,
když pořád ještě nedojel. Po čtyřech hodinách od startu tohoto jobu jsem začal být
už naštvaný. Ještěže jsem zůstal v Brně - kdybych jel na ElfCon a nepodařilo se mi
domluvit zástup, nemohl bych ani do HavlBrodu, ani domů - všechny vlaky už odjely.
Čtvrt hodiny poté job zčervenal. Čtvrt hodiny jsem obvolával specialisty,
než jsem dostal příkaz bez ohledu na úspěšnost tohoto jobu pokračoval dál.
Ač mapa byla teprve před svou polovinou, vše ostatní bylo hotovo za tři minuty.
Vyrazil jsem nadšeně z práce a na zastávce nadšeně zjistil, že další šalina jede
za 20 minut. Pěšky jsem dorazil na Ymcu, kde se víkendovka odehrávala.
Už bylo po lekcích i po The Comitmans, ale zhlédl jsem kus natočené akce z Patrika,
zabručel si pod vousy při zvuku kytary, pokecal s ostatníma, přečetl všem jednu
bretaňskou pohádku na dobrou noc, a pak jsem si nechal rozlámat kosti nepřikrytím
se u otevřeného okna. Ráno následovalo nepříjemné rozhejbávání se, vzápětí jedna
skvělá lekce (konečně vím jak na takový to složitý, na co jsem na Patrikovi jen
zíral) a v půli druhé lekce jsem se těžkým srdcem se všemi rozloučil a zdrhl na vlak
jedoucí přesně ve dvanáct z Brna.
Cesta dvěma osobáky byla zdlouhavá, ale aspoň jsem přečetl Neldelas dvojku
(což mi ji značně zkrátilo ((-; ). Aspoň jsem mohl dorazit ve dvě hodiny,
namísto ve čtyři dalším rychlíkem. Krajina byla nádherná, nacucaná vodou,
která stála všude možně. Holt vysočina.
Po dvou a čtvrt hodinách jsem vystoupil v HavlBrodě a po ujištění z místního
zdroje jsem se vydal k Havlíčkovu náměstí. Školu jsem chvilku hledal, na ulici bylo
těch oficiálních budov trochu více a škola stála o kousek dál než jak jsem si
pamatoval z plánku, ale celkem v pohodě. Velice mne potěšil vzkaz na dveřích,
že mám jít furt po zelené, a jak jsem předpokládal, vchod byl zamčený,
účastnili se všichni. S krosnou jsem se tedy vydal
po zelené a zanedlouho dorazil k místu konání LARPu.
Byl jsem trochu překvapen, viděl jsem víc neznámých nežli známých tváří.
Přivítal jsem se s Melian (Františka), Glaurungem (Well), Rosie (Maedie),
a mnohými dalšími a oslovil jsem Pavouka. Hmm, Thingol byl již zadán.
Měl jsem být tedy putující Maiar, lehce koordinující průběh hry a rozhazující
suroviny uprostřed bitev. Tak jsem se tedy potuloval, každému říkal,
že jsem včelka Mája, to poté, co jsem vyřešil trilema, zda jsem ten, ta nebo to.
Ze začátku jsem zjišťoval oč ve hře vlastně jde, furt se všude bojovalo a to
rozhodně ne jednotně, spíše po jednotlivcích nebo skupinkách. Když jsem si uvědomil
kdo vlastně jsem a jaká je má role, a po zjištění že žádný společný cíl neexistuje,
že může vyhrát jen jedna strana, jsem zpasivněl, zjišťoval akorát aktuální stav věcí,
sem tam někde odhodil nějaký strom nebo kámen, a zdálky pozoroval marné snažení
těch pozemských tvorů. Ale aspoň že se ostatní bavili lépe, než já.
Kolem půl šesté se situace začala vyhrocovat, černá strana získala většinu
všemocných silmarillů, a po získání posledního jednou nezranitelnou postavou
roznesla bílé na kopytech. Na konci se strhla ještě jedna "férová" bitva mezi
černými a bílými, kde neplatily moci a kouzelné zbraně, a ta byla celkem vyrovnaná,
dost těsně ji opět vyhráli černí. Pak jsme se sbalili a šlo se do tělocvičny.
Extrémní počasí se tento LARP nekonalo.
Co dodat k pravidlové stránce tohoto LARPu? Velmi se podobala předchozímu,
mnohé opět spočívalo ve zvláštních předmětech (Silmarilly, Nauglamír, Dor-lóminská
přilba), v kouzelných zbraních a mocech postav. Rozdíl byl v tom, že na začátku se
každá moc musela aktivovat, což se dělo za suroviny, které si strany mezi sebou
musely nějak povyměňovat. Pokud pojmenovaná postava (kterých tam byla opět většina)
zemřela, za osm určitých surovin mohla být opět oživena. Příjemným rozdílem také
bylo, že léčící i otravující věci byly různě nabarvené oplatky, špagety, pitiva
apod.
Večer měl Well tradiční přednášku o chystaném zfilmovaném Pánu Prstenů
(BTW, Welle, co je pravdy na tom, že Gandalfa bude hrát Connery? ((-; ),
a vzal to opravdu důkladně od podlahy :-) Pravda, trochu se to protáhlo,
místo 90 minut to trvalo 3 hodiny (vítej v klubu ((-; ), ale ty utekly tak,
že většina nevěděla jak.
Následovala super přednáška Františky Vrbenské (jak jinak) (také měla něco
kolem tří hodin), která zvolna přešla do asi tříhodinové diskuse. Tohle téma by
vyšlo na zvláštní článek, který jsem také zvlášť napsal.
Zalehli jsme zhruba o čtvrt na sedm.
Párkrát jsem se probudil ale když jsem viděl všechny ležet, ležel jsem také dál.
Bylo devět, přednáška nezačínala, bylo deset a furt nikdo nikde.
V jedenáct jsem se zeptal kolem procházejícího Berena, zda ty přednášky teda
vůbec budou. "Jo, Pavouk má teď kurz Elfštiny …" podivil se Beren.
Pak mi to teprve došlo. Na všech předchozích ElfConech byly přednášky ve stejném
místě, kde se i spalo. Ale tady jsme měli pronajmuté dvě třídy. A přednášky byly tam.
Vyletěl jsem tryskem ze spacáku, ale už tam opravdu jen Pavouk dokončoval kurz.
Vzdal jsem to a kecal s ostatníma na chodbě.
Po slavnostním zakončení následoval úklid a balení. Polovina účastníků hned odejela,
zbytek více či méně déle zůstával. Já se rozhodl jet už ve čtyři hodiny,
protože i tak jsem měl obavu, že do Bílovic dorazím o půl osmé a chtěl jsem toho
ještě hodně stihnout. (No, moc se mi toho nepodařilo, zapad jsem do postele
a do devíti spal ((-: ). Ve vlaku jsem cestoval společně s ze začátku naštvanou
a později nádherně vysmátou Lúthien, s Berenem - ač o něm ze začátku kolovaly
průpovídky, že by byl vysmátý i při četbě telefonního seznamu, vedle Lúthien
se jeho smích úplně ztrácel (což ovšem vedle Lúthien nebude jediný případ (-; ),
s Momegou a s ... jejda, já vlastně jeho jméno nějak nepostřeh.
Cesta tudíž velice rychle utekla (takyže trvala o 45 minut méně než tím osobákem)
a než jsem se nadál, byli jsme v Brně. Stihnul jsem vlak o půl šesté a doma jsem
tak nějak nechtěně a nečekaně zapad do postele :-))
Což bylo velice příjemné zakončení tak skvělého víkendu :)