V pátek jsem se jakž takž vyspal po noční, narychlo naházel do baťohu co mne napadlo
a vyrazil na vlak. Na Zvonařce jsem pak nastoupil od autobusu směrem na Znojmo.
Už jsem myslel, že se tam nevejdu, těch lidí tam bylo strašně moc, ale vše dobře dopadlo.
Ve zšeřelém Znojmě jsem přestoupil na autobus do Vratěnína. Opět byl pěkně narvaný,
a vyrazili jsme. Stejně jako před rokem jsem pozoroval měsíc, svítící do autobusu pět
minut zleva, čtyři minuty zprava, a minutu zepředu. Šílenými oklikami po vesnicích se
autobus nakonec dostal do Uherčic.
Tam jsem vystoupil téměř u zámku a narazil na již čekající Maedie, paní zšeřelého zámku,
Skogena, který s ní jel z Brna už dopoledne, a osádku Kajjmanovic Enterprise - Wessiho,
Wella, Gudrun a Egona. Zároveň se mnou přijela i Martina - kamarádka Maedhros, tuším
z gymnázia. Vydali jsme se do půlnočního zámku. Grora, Zmiji (Balgain) i s její drahou
polovičkou dovezl lehce zrychlený autobus - málem díky tomu zajeli, a pro Berena s Tinčou
jel Kajjman se svou Enterprise do Podhradí, protože jim ujel spoj a oni neměli jak se
dostat do Uherčic.
Trochu jsme pojedli, pokecali (si, nikoliv se), popili a vyrazili na noční procházku.
Opět nádherně Pochmurnou alejí k altánku, za něj a zpět, jako loni, skrze podivuhodný
zámecký park. Opět jsme si postáli na konci cesty, na rozhraní lesa a pole, dívali se
na hvězdy, a na záhadné světlo míle před námi.
Když jsme se vrátili, ještě jsme chvíli kecali, jedli, a připravovali podlahu ke spánku.
Také jsme ochutnávali nahnědlé "hulení" (kakao) a brčálově zelený absint, zatímco ti,
kteří se neúčastnili výletu, již dávno pospávali. Usínali jsme až někdy po čtvrté.
Probuzení bylo zejména díky Skogenově iniciativě, který nemohl dospat a tak vzbudil
ostatní, ;-) docela rychlé. Tak jsme se tedy vydali do obchodu, který jsme téměř
vykoupili. Po doplnění zásob jsme se konečně nasnídali.
Zanedlouho jsme uspořádali fotografickou výpravu do zámeckého parku. Jakmile jsme
tam vkročili, ponořili jsme se do jiného světa. Tolik nádherných záběrů a tak málo
filmu! Jedny z nejkrásnějších záběrů se díky slunci objevily až poté, co jsem film
dofotil a vyměnil za černobílý.
Zatímco jsme tam fotili, dorazila z Prahy i Františka Vrbenská. S radostí jsme se
uvítali. Chvíli poté jsme vyrazili do zamluvené hospody na jídlo. Kuřecí kapsa byla
opravdu výborná, ostatní si dávali ještě guláš a smažený květák. Seděl jsem v okruhu
Maedie, Wella, Skogena, Františky a Egona a kecali jsme - o focení, o Pánu prstenů
a názorech lidí, o speciálních verzích a dokonalých záběrech.
Chvíli po návratu jsme se zvedli svorně vyrazili k nedaleké polozřícené věži, jejíž
brána se stala branou mezi světem naším a světem příběhů. Maedie pronesla krásnou řeč
o podzimu, světech a příbězích. Pak každý prošel branou, pronesl svou řeč a připil
na Svátek Příběhů. Pak jsme se zase odebrali na místo, uvelebili se na zemi či
postelích, a každý přednesl ten svůj příběh. Maedie měla pohádku o obětavé královně
a jejím synovi, který za cenu vlastního života zachránil svého bratra, Skogen četl
začátek své nové povídky, Gror předčítal dlouhou povídku od Wellse o úpadku lidstva
díky strojům, Tinča si vzala Kedrigerna a měla tam krásnou ukázku o kočce a o
prolhaném čertu, Well recitoval svou nádhernou pochmurnou poezii, Františka vykládala
krásný příběh o lásce, na kterou nakonec byl krátký i sám ďábel, já jsem četl mou
oblíbenou Smutnou královnu… Potom jsme si začali vyprávět u duších (chápej jako
množné číslo od slova "duch", nikoliv "duše") a našich setkáních s nimi a někdy
po páté hodině ranní jsme se uložili ke spánku. Uteklo to neuvěřitelně rychle.
Enterprise odlétala už ráno v 8:50. Brzy vstali i další a kecali v místnosti,
která nám sloužila jako kuchyně. V deset hodin vstal i zbytek. Potom jsme se
vydali s Meadie do sklepení, prohlédnout si netopýry, na které má úchylku hlavně
Skogen. Sklepení bylo úžasné - cesta se klikatila, stoupali jsme po schodech nahoru
i dolů, stěny byly zděné i vedené skrze skálu, procházeli jsme kolem vodních ploch,
prolézali jsme dírou v cihlové zdi do dalších částí. Všude byl hrozný binec - na zemi
se válely dráty, skleněné střepy i kamenná suť. Pak jsme pozorovali a fotili několik
druhů netopýrů. V jedenáct jsme se vydali nazpátek - o půl jsme všichni odjížděli.
Narychlo jsme se sbalili a vydali se na zastávku autobusu - do Znojma jsme jeli brňáci
a pražáci společně. Na zastávce jsme se rozloučili s Maedie, paní přízračného zámku.
Na rozcestí před Znojmem vystoupila Martina. Ve Znojmě jsme se rozloučili s Františkou,
Grorem a oběmi polovinami Balgain. Oba autobusy odjížděly skoro zaráz. V Brně jsem se
pak rozloučil se Skogenem, Tinčou i Berenem a rozešli jsme se, abychom se za dva týdny
setkali na ElfConu Speciál - setkání staré gardy v Rožné.