GameCon 2004

8. - 11. července 2004


Čtvrtek, 8. července 2004

Když jsme my brňáci (Já, Sangí, Lečo, Katka a dva hoši z Moorboyz) přijeli do Olomouce a zjistili, že v DDM ještě nikdo není, vyrazili jsme na jídlo do Dášeňky. Tam jsme narazili na další PJ, nastalo vítání, kecání a jezení. Pokud Dášeňku neznáte, vězte, že se jedná o pověstné občerstvovací zařízení poblíž DDM, známé mohutnými dřevěnými stoly i lavicemi. Dřív to tam vypadalo celkem středověce, bohužel ty časy jsou již v nenávratnu.
Když dorazili ostatní PJ a organizátoři z Prahy a z Ostravy, chvíli jsme tam ještě poseděli a pak se vypravili nazpátek připravit prezentaci. Před DDM se mezitím počet účastníků povážlivě rozrostl. Tipovali jsme, jaké zpoždění bude mít prezentace tentokrát - totéž pravděpodobně dělali i hráči. Přípravy na ni tentokrát proběhly vcelku rychle, nebo to už možná s přibývajícími (služebními) léty na GC tak nevnímám. Po nachystání prezentačních balíčků, co měl dostat každý hráč s sebou, jsem se ponořil do svých papírů a složek, obsahů přednášek a soutěžního dobrodružství. Občas jsme zavtipkovali na účet blížícího se oficiálního zahájení prezentace. Toto obvyklé zpoždění patří ke zlatým a neměnným tradicím GameConu. Už ani nevím, kvůli čemu se zpozdila tentokrát, zaslechl jsem něco o CD a tisknutí seznamů zaplativších účastníků (s těmi seznamy jsou problémy vždycky), ale zpoždění bylo jen hodinu, pokud si pamatuji dobře.
Zatím jsem s Erricem začal probírat naši společnou práci na DrD+. Čím víc jsme zjišťovali, co je všechno špatně a bude se muset předělat, tím víc jsem se nořil do deprese. Nakonec jsme to probírali po celou dobu prezentace, která mezitím začala. Když opadnula hlavní vlna příchozích, byly nám přiděleny pokoje a vypravili jsme se tam ubytovat. Pak jsem ještě na chvíli zasedl k lavici u prezentace, ale za těch čtyřicet minut nikdo registrovat nechtěl.
Slavnostní zahájení se stále nějak oddalovalo a oddalovalo, PJ zatím seděli na pódiu a víceméně uvolněně se spolu bavili, což nevypadalo z hlediska účastníků asi nejlépe. Na druhou stranu, stejně tak se mezi sebou bavili i hráči ;-) Nakonec se konečně ukázal Bouchi a začal ke shromážděným mluvit o organizačních věcech. Dozvěděli jsme se, co máme a co nemáme na kolejích dělat, jak to letos bude zhruba probíhat a tak dále.
Ještě jsem si odskočil na koleje pro poznámky a hned jsem běžel nazpátek na Jezevcovo "Umění vyprávět." Probíral ozvučení a osvětlení herního prostoru, činnosti před hraním a po něm, používání rekvizit, styl vyprávění a vedení hry obecně. Zaujala mne tam spousta věcí, např. započetí a ukončení vyprávění, sloužící k nastolení co nejlepší atmosféry, s poklidnou pacifikaci hlučných a roztěkaných hráčů coby vedlejším efektem. Výborná přednáška, pokud ji někdy někde uvidíte na programu, neváhejte. Jezevec ji pokaždé vede jinak, nepoužívá žádný příklad stejný, a tak je to pokaždé jinačí. Doufám tedy, že ji ještě někde zopakuje, rozhodně se mám stále z ní dost co učit.
Na brífinku jsme si rozebrali družinky, dohodli se, kdo bude mít jakého "začínajícího" PJ na starosti, zopakovaly se poslední věci a drobné změny soutěžního dobrodružství. Vše proběhlo celkem v poklidu, na rozdíl od minulých let :-)


Pátek, 9. července 2004

Tento GameCon byl jubilejní - desátý. Byl výjimečný také tím, že kromě DrD se letos poprvé oficiálně hrály i další RPG, ať už to bylo D&D, Shadowrun nebo World of Darkness. Také ti, kteří ze soutěžního hraní vypadli, měli možnost pokračovat dál, i když mimosoutěžně. A poprvé také tři části dobrodružství nebyly na sobě tolik závislé (i když na sebe samozřejmě navazovaly), čímž se dost zkrátilo předávání družin mezi PJ.
První část probíhala tak, že postavy po příchodu do města potkají svého známého - Petra, který jim vypoví, jak byl svědkem vraždy. Vzápětí však umírá a z jeho smrti jsou seržantem Borůvkou obviněny postavy. Během nedlouhé doby mají dokázat svou nevinu a najít vraha, a hlavně najít proti němu jednoznačné důkazy, které obstojí u soudu.
Konkrétní podoba zápletky spočívala v tom, že městský lékař se nepohodl se svou přítelkyní Eleonorou kvůli jiné ženě a v návalu vzteku ji při jízdě dostavníkem zabil Přitom ztratil dýku. Tohle všechno Petr viděl a dýku našel. Těla pak doktor schoval na statku té druhé ženy, vymyslel si historku o přepadení dostavníku a všechno svalil na fiktivní loupežníky. V gildě ale náhodou vyslechl rozhovor Petra s písařem, zjistil, že Petr něco viděl, že má jeho dýku a uvědomil si, že může být prozrazen. Písaře otrávil sám (dal mu "lék"), a na Petra si najal vraha (toho viděl Bert, který roznášel v hospodě jídlo a pití), aby ho zabil a donesl mu dýku nazpět.
Postavy pak mohly vyslechnout lékaře a všimnou si nesrovnalostí v jeho výpovědi, mohli hledat písaře, se kterým Petr mluvil, mohli jít po stopě Petrova vraha, mohli najít těla na statku a mohli nalézt zajímavé důkazy v domě Eleonory. Způsobů tedy bylo dost - ale jen málo družin zkoušelo více jak dva.

Ráno jsem si dopřál trochu více spánku. PJ bylo letos dost, a tak většina pánovala jen dvě družiny. Přichystal jsem nábytek na hru, rozložil zástěny, připravil mapy… abych pak téměř nic z toho nepoužíval. Před polednem jsem se ještě dohodl s Mors, která měla hrát se mnou, že si vezme všechny ženské postavy, naobědvali jsme se a v jednu hodinu odpoledne to propuklo.
Odpolední družinka, šťastné číslo sedm. V hospodě vše probíhalo dle plánu. Petr se s nimi bavil, povykládal jim tu historku, zmínil se, že nahoře má tu dýku, která z kočáru vypadla. ("A můžeme tu dýku vidět?" "Jasně, já vám ji pak ukážu, ale napřed dojíme, ne? Však vona neuteče!") Lupič, když prozkoumával lidi v hospodě, si všiml značně nervózního a ustrašeného Berta. Po otravě Petra chtěli jít postavy pro doktora, ještě předtím, než dorazil seržant Borůvka, a vyžádali si Berta, aby je tam doprovodil (šel čaroděj a lupič). Cestou mu zkoušeli číst myšlenky, sugescí bezpečí ho uklidnili, zloděj se mu vetřel do přízně… a velmi přesně zjistili, jak byl otráven. Dovlekli doktora do hostince. Ten si smrtí Petra nebyl jistý, sváděl to spíše na zlomený vaz. ("Ale tak se zkroutil, až když spadl!") Na Borůvky, který je hned obvinil z vraždy zkoušeli jak telepatii (nepovolené vnuknutí), tak získání si důvěry. Když chtěli odnést mrtvolu Petra k němu na pokoj, nechali si hostinským otevřít dveře, čímž získali svědka, že pokoj mu nevyloupili oni.
V noci prohledali Petrův pokoj a vše důležité našli. Ráno zašli do gildy, dozvěděli se oficiální verzi a šli za doktorem, který však po nočním uklízení těl spal. Zepředu se nedobušili, tak to zkusili zezadu. Až když ztropili opravdu pekelný randál, naštvaný doktor jim otevřel. Vypáčili z něj jeho "oficiální" příběh, dva se mezitím s pomocí ticha snažili probourat beranidlem do jeho laboratoře. Zámek byl magicky zabezpečen, a když se jim ho stále nedařilo otevřít, trochu to překombinovali. Dveře sice vyrazili, ale pokračovali dál, mezi všechny ty skleněné aparatury - které už byly mimo dosah ticha. To už doktora rozzuřilo do běla. Vtrhl za nimi, a oni použili hrubou sílu. Násilím z něj vypáčili základní informace. V laboratoři nehledali dost dlouho, nalezli sice vražednou dýku, jed však už ne. To už se hráčům značně krátil vyhrazený čas.
Došli si pro Borůvku, odvezli ho k tělům, povykládali mu, jak se to podle nich stalo. Když však bylo posláno pro doktora, ten všechno popřel. I když věděli, jak se to stalo, stále ještě neměli žádný věrohodný důkaz. Propracovanou léčkou kontaktovali vraha, vydávali se za lidi od doktora, chtěli otrávit dva ze své družiny a chytili ho přímo při činu.
Tady jsem už hru přerušil, přetahovalo se o čtvrthodinu. Sice zjistili vše potřebné, na začátku si vedli naprosto excelentně, ale žádné přesvědčivé důkazy neměli. Příliš mnoho pozornosti věnovali doktorovi a na ostatní možné stopy zapomněli. Také vymlátit z doktora pravdu nebylo nejideálnější řešení, protože v Borůvkových očích klesli ještě hloub. Řekl jsem tedy hráčům, že mají určitou naději postoupit, že to bude záviset jak si povedou ostatní družiny, ale že ta šance moc velká není. Nakonec opravdu nepostoupili, protože družin, které měly jednoznačně postoupit bylo tak akorát, ale účastnili se (alespoň někteří z nich) mimosoutěžního dohrávání.

V rychlosti jsem se navečeřel, a poptal jsem se, jak jsou na tom ostatní. Bylo pár družin, které vše zvládli excelentně (někteří třeba nechali dva družiníky zavřít do vězení, aby měli od Borůvky pokoj a sami nerušeně pátrali), byly družiny, které byly u soudu celé popraveny. Hráči si většinou neuvědomovali, že nejsou u sebe doma v jeskyni a zkoušeli na obyvatele různá kouzla. Používali hypnózy bez posthypnotických příkazů na zapomenutí a pak se divili, když je začala honit celá městská garda i městský kouzelník.
Třičtvrtě hodiny uteklo rychle a začala další hra, tentokrát s družinou číslo třicet tři. V předchozí hře mi Mors hrála ženské postavy, ale tady jsem jí to nechal odpánovat už samotnou.
Ze začátku byla hra dost těžkopádá. Berta poslali pro doktora samotného, Borůvku nijak neovlivňovali ani se z toho nezkoušeli pořádně vykecat. V noci potmě prohledávali pokoj, zloděj se tam málem přizabil. Ráno si zašli do cechu a z kusých informací hned pochopili, odkud vítr fouká. Šli za doktorem, ale nedobušili se k němu. Šli do hostince, hypnózou vyslechli hostinského i Berta. ("Viděl jsi toho vraha ještě někdy potom?" "Jo." "A kdy?" "Potom.") Protože si nepamatoval tvář vraha (byl příliš všední), zkusili Zlom kouzlo za maximum magů.
S pomocí neviditelného ďáblíka který si svítil slunečním prstenem prozkoumali napřed doktorův dům i jeho laboratoř, a pak dům Eleny, kde našli jejich korespondenci - dopisy ze začátku zamilované, potom majetnické a hádavé. Opět návštěva u doktora (kterého mezitím sledoval havran), popovídali si s ním, zejména je zajímal jeho vztah k Eleonoře, ale ten se z toho zase vykecal. Nicméně utvrdili se v tom, že jim lže.
Doktorovi jejich časté návštěvy a vyptávání se byly už podezřelé (vždycky začali větou "My jsme se přišli na něco zeptat," když uslyšel tuto větu před svými dveřmi popáté, byl už skoro na mrtvici), tak jednoho z družiny "otrávili" (poručil si v nejhorší hospodě jídlo), a zatímco on se dvěma dalšími zdržovali doktora, zbytek mu mezitím prohledal barák. Našli v podstatě všechny doličné předměty, ale nebyl jsem si jist, zda si jejich důkazný význam uvědomovali. Znovu si popovídali s doktorem a zhurta na něj uhodili. ("My potřebujeme vědět, co se stalo, vy potřebujete svoje prsty, tak co kdybychom to dali nějak dohromady?") Téměř celou hodinu reálného času se Mors jakožto doktor vykrucovala, mlžila a zapírala. Nakonec dal kouzelník doktorovi bonbón. Když ho doktor snědl, řekl mu, že ten bonbón byl prokletý a že jak poprvé zalže, oslepne. A začli se ho znovu vyptávat. Když věděli, že poprvé zalhal, kouzelník (bez slov a gestikulace) seslal tmu. A tak dlouho do něho hučeli, že je prokletý a že už nikdy nebude vidět, pokud nezačne hned mluvit pravdu, až jim podlehl.
Zdeptali ho tak, že před nimi všechno přiznal, potom ještě před členem městské gardy, a pak ještě před Borůvkou. Mimoto měli spoustu důkazů, co našli u něj, nechali ho zajet na statek a ukázat mrtvoly a tak dále a tak dále. Prostě jednoznačný postup (ač jsem to hráčům pro jistotu nesliboval).
Následovala krátká porada, vcelku rychlé rozhodnutí o postupujících, krátký brífink k dobrodružství na další den. Ještě jsem se podíval na druhou část dobrodružství a pak rychle a tvrdě usnul.


Sobota, 10. července 2004

Ráno jsem ztěžka vstal, nasnídal se a pomalu vyrazil pro svou družinu s číslem 2. Jak jsem si až později z fotek uvědomil, byli to jedni z loňských vítězů.
Do gildy (stále ještě v Dolní Stráži) si postavy zavolal jeden z vysoce postavených obchodníků, vyložil jim, jak jsou mezi Bílou Věží a Horní Stráží přepadávány povozy a nyní už i karavany, jak vždycky všechno selhalo a že v tom asi hraje nějakou roli magie. Navíc že má podezření, že lupiči mají svého člověka v obchodním cechu. Další den jim vypravil dostavník a k večeru dorazili do Bílé Věže.
Hned se ubytovali U Lorda a povšimli si vývěsky s nabídkami práce. Zaujala je hlavně ztráta knih unesených "nekromantem" (Darethel, kouzelník z družiny, která přepadávaly ty vozy). Setkali se s vorařem, který postrádal své syny, povoz a zapůjčené koně a slíbili mu, že se po nich podívají. Pak jim další člověk nabídl tučnou odměnu za doručení jisté truhličky s dokumenty do Horní Stráže a její předání Pravoslavovi - veliteli městské gardy. Oni tento úkol přijali. Další den ráno alchymista zmenšil chodce, ten vypil éterický olej, prošel do truhličky, zakouzlil transmutaci meče na zlatý, rozsvítil ho prohlédl si vnitřek truhličky. Tam našel druhou truhličku, dostal se i tam, objevil šipkovou past a vzkaz naznačující, že cílem zásilky je zabít Pravoslava.
Prošli si Bílou věž a získávali informace. V gildě a na radnici zjistili o přepadech, co se dalo, včetně datumů přepadů a vezených nákladů. Našli i jednoho ze stopařů, kteří tenkrát prohledávali les, dozvěděli se o stopách zničehonic končících. Promluvili si s městským kouzelníkem i s knihovníkem, zjistili jaká jsou v knihovně bezpečnostní opatření a rozeznali, že v přepadech hraje roli magie. O chvíli poté jim došlo, že náklad z přepadů přenáší portálem, vyvolaným kouzelníkem. O domorodcích a historii kraje věděli už z první části dobrodružství, informační základnu tedy měli velice slušnou.
Vyrazili do Horní Stráže. Na každou noc vždy podnikali bezpečnostní opatření, aby jim truhličku nikdo neukradl. V Lípě začali v ohradě u handlíře hledat koně voraře. Hraničář začal mluvit s koňmi, zjistil, kde ti dva jsou a při té příležitosti se také začal ostatních vyptávat, co ví o přepadech. Tak se dozvěděli o veliké zelené čtyřruké příšeře, zjistili počet a přibližný vzhled přepadajících a potvrdili si, že náklad i těla jsou přenášeny portálem. Koně od voraře našli a prokázali, komu patří. V Meziříčí zjistili docela dost informací o vedlejších zápletkách, ale nijak je neřešili. Další den podvečer dorazili do Horní Stráže.
Za Pravoslavem šli jen dva z nich, chtěli s ním mluvit osobně, předali mu truhličku a varovaliho, že jsou jen kurýři najatí v hospodě, a že neručí za obsah. Když tam byla nalezena silná past, stejně na ně padlo podezření, ale s pomocí městského kouzelníka, který jim četl myšlenky se z toho vykecali. (Popsali, jak přijeli z Dolní Stráže, zjistili, že Borůvkova pověst ho předchází, znal ho i Pravoslav. "Tu vraždu jsme vyřešili za něj. I když se nám v tom snažil zabránit.") Pak jim Pravoslav navrhl, ať se připojí k jeho velkolepé léčce - falešné karavaně nadité vojáky.
To už ale bylo kolem poledne reálného času a tak jsem si dali přestávku na jídlo a oddych. Na hru zbývaly jen dvě hodiny a to byli zhruba v polovině.
Večer se připravili na další den, psy jim měl pohlídat hostinský, řekli mu, že si na několik dnů vyjedou na jezero chytat ryby. Ještě před rozedněním vyrazili z města, schovali se do lesa, zakouzlili neviditelnost do čtyř sáhů, počkali, až se karavana přiblíží, a šli sto sáhů před ní. Havran mezitím neustále prováděl letecký průzkum cesty. To byl jejich celý plán - při střetnutí spoléhali na hrubou sílu.
Nebudu popisovat boj, byl dlouhý a nudný. Hráči netaktizovali a tak jsem netaktizoval také - neměli by moc velkou šanci, což si při dosavadní hře nezasloužili. Jednoho scorpia zabili, chytili theurga, zbytek jim utekl. Ztratili zde hodně času.
V Bílé Věži vyslechli theurga, museli na něho trochu rafinovaněji, ale nakonec se dozvěděli, kde mají lupiči sídlo. To už jsme přetahovali přes dvě hodiny a mně několikrát prozváněl Bouchi. Trochu jsem spěchal já, spěchali i hráči, což bylo pro ně osudovou chybou. Spokojili se s popisem umístění vchodu do prvního podzemí a nenapadlo je zkusit vypáčit z theurga po jeho zradě ještě něco navíc. Tu informaci se navíc dozvěděli už večer a vyrazili až ráno. Jenže když se theurg pořád nevracel, pochopili ostatní lupiči, že mají čekat nevítanou návštěvu - a řádně se na ni připravili.
Při slézání do podzemí hledal sice zloděj pasti, ale to bylo všechno, žádná jiná bezpečnostní opatření nepodnikli. Oproti tomu jiné družiny měly zaktivovány různé svitky, ochrany a využívaly do mrtě zvláštní schopnosti. Včetně různých ochran proti kouzlům, které měly v tomto boji rozhodující vliv. Když pak nakráčeli do sáh dlouhé chodbičky, měli z jedné strany scorpia, z druhé barbara chodce, pršely na ně černé blesky a stáli po kolena v pekelném ohni, hru jsem utnul, nemělo význam hrát dál. Udělali podruhé tu stejnou chybu - spolehli se na hrubou sílu a podcenili své nepřátele. Až do chvíle prvního bojového střetu hráli naprosto úžasně, ale pak se už asi začala podepisovat únava. Nedával jsem jim moc velkou šanci, ale ani jsem jejich postup nevyloučil.
Šel jsem zjistit, proč mne Bouchi prozváněl. Jednalo se o schůzku mne a Gilgalada s autorem mapek ke vzorovému dobrodružství v DrD+. Všechno jsme probrali a já šel zase na koleje, kde jsem se po vcelku dlouhé a únavné hře konečně trochu prospal. Poté jsem si užíval poklidného večera a zatímco jiní PJ byli v hospodě, opakoval jsem si poslední část dobrodružství.
O jedenácti pak začal brífink. Byl docela vzrušující, dohadovalo se a řešila se spousta věcí. Chvíli trvalo, než jsme se na postupujících družinách shodli. S potěšením jsem zjistil, že má družina má ještě určitou šanci, byli jednou ze třech družin na pomezí, ale z nich se vybírala jen jedna. Měli sice velký bonus za zjišťování informací v první polovině hry - ale tříhodinové přetáhnutí a dvoje spolehnutí se na hrubou sílu udělalo své a tak při hlasování postoupila jiná družina. Na pokoji se pak ještě probraly podrobnosti ke třetí části, vyřešilo se pár drobných problémů a my jsme se kolem jedné hodiny rozešli na pokoje.
Dlouho jsem nemohl usnout, na chodbě bylo na můj vkus příliš rušno a pod dveřmi byla centimetrová díra, takže všechno dění na ostatních pokojích bylo slyšet více než dobře. Po hodině jsem nakonec vstal a šel se do nejrušnějšího pokoje podívat. Asi hodinu jsem se bavil s Grorem a kolem třetí jsem usoudil, že už jsem snad dostatečně unavený, abych usnul.


Neděle, 11. července 2004

Po snídani začala další soutěžní hra, kterou jsem měl vést společně s Lečem. Družinu č. 19. Od Leča jsem slyšel, že mají ve svém středu nějakého malého kluka, který neustále chrlí skvělé nápady, ale že ostatní ho moc neposlouchají. Když jsem to pak viděl, opravdu to tak bylo - až na to, že už mu věnovali více pozornosti, ale i tak dost věcí podceňovali.
V třetí části už začínalo pomalu jít do tuhého. Před Temnými válkami Kruh našeptávačů vyvíjel po několik staletí strašlivé kouzlo. Když bylo sesláno, potřebovalo hodně času. Na velikém území se vsáklo do země, do rostlin, do zvířat… do lidí. Stačilo, aby ve vymezené oblasti někdo dostatečně dlouho žil a byl postižen také. Bylo sesláno, vsáklo do země, a spalo. Když pak bylo skrze stříbrnou kouli aktivováno, všechno živé se začalo měnit ve strašlivá zabíjející monstra, oddaná svému pánovi - tomu, kdo rituál dokončil (k čemuž potřeboval Šátek probuzení). A Darethel, elfí mág, který vedl tu bandu dobrodruhů, která přepadávala kupce mezi Bílou Věží a Horní Stráží, chrám s našeptávající koulí objevil a toto kouzlo pod jejím vlivem aktivoval. Když pak družinka postav vylezla z podzemí, ze kterého jim Darethel úspěšně unikl, začali se za pár dní setkávat s měnícími se zvířátky a s lidmi, postihnutými podivnou nemocí. Když si je pak ještě našla Kniha varování, bylo už vše jen na nich…
Družina se v Bílé věži setkala s městským kouzelníkem Davidem, který jim u sebe ukázal tajemnou knihu, která se z ničeho nic objevila v knihovně. Tak se postavy dozvěděly proroctví, ze kterého mohly vyčíst spoustu užitečných informací. Nevím, jestli většinu z toho hráči považovali za bláboly, moc o tom nemluvili, ale několik věcí postřehli. Objevili tam také mapu a i když svět už vypadal trochu jinak, pochopili, kam se mají vydat. Proroctví si opsali, mapu obkreslili, a další den se vypravili na cestu.
Ještě před tím, než vyrazili, se setkali s první vedlejší linií, s tetičkou Agátou. Tak se dozvěděli, že nejsou žádní doktoři k sehnání a setkali se s prvním nemocným. To byla první a také poslední vedlejší linie, které věnovali čas. Zde každá odbočka sice zdržovala, ale mohli přitom mnohé zjistit o přeměně, narozdíl od víceméně "zdržovacích" odboček v druhé části. Pravděpodobně díky zkušenostem z druhé části se žádná z družin neobtěžovala jejich řešením a pokračovali svižně dál. Na cestě se setkali s několika zvířátky prošlými přeměnou, některé před nimi utekly, některé ne. Sledovali, jak se "nákaza" šíří a kolik obyvatel zachvacuje.
V Horní stráži navštívili lazaret, zjistili, že nemocní cosi mumlají v cizí řeči, kouzelník to přeložil, ale nevěnovali tomu zvláštní pozornost - nepochopili, že se mění proto, aby mohli začít sloužit novému pánu a považovali to za klišovité fráze. Promluvili si též s městským kouzelníkem a s Pravoslavem, dozvěděli se novinky, a pokračovali dál, do hor.
Zledovatělou cestu nad srázem překonali tak, že se všichni přivázali na lano, seslali postupně na všechny levitaci, na prvního leť a zbytek se jen občas odrazil od země. Mohli jsme se s Lečem přitom umlátit smíchy, zvláště když jsme věděli, co je čeká. Objevil se totiž houf podstatně rychleji letících ptáčků. Po přeměně. K přímé konfrontaci sice došlo, a to ještě v "letícím stavu", ale zvládli to bez problémů. Nakonec se dostali do pobořeného chrámu, prohledali ho a našli část informací.
To už jsem se ale musel rozloučit a spěchal jsem na přednášku o Spáru Zlatého draka. Od Leča jsem se pak dozvěděl, že podle mapky z pobořeného chrámu našli Šátek probuzení, který potřeboval Darethel k dokončení kouzla, vzali ho s sebou, vydali se k chrámu, kde sídlil Darethel a utkali se s bandou zmutovaných zvířátek, která chránila vchod do chrámu. Zde Lečo po poradě s autorem dobrodružství prý ukončil hru.

Já jsem se Sangí odešel na přednášku o Spáru. Ta spočívala v tom, že porotci představili jednotlivá dobrodružství z letošní soutěže a ke každé něco řekli. Byl tam Bouchi za Dech Draka a já s Hačem jakožto porotci, Charles se bohužel nemohl GameConu zúčastnit. Měli jsme celé tři posluchače, takže síly byly vyrovnané. S obsahem této přednášky se v podstatě můžete seznámit na jiném místě v tomto čísle DD.
Pak následovala přednáška o DrD+. Já byl jen na jediné - na Euroconu v Chotěboři, a to ještě jako posluchač, přestože jsem v týmu DrD+ už někdy od konce roku 2001. Už anotace, vyzývající hráče, ať si sebou vezmou dlažební kostky, naznačovala, že tato přednáška bude pojatá poněkud netradičně. Vzhledem k tomu, jak se k tomu staví většina hráčů ("nojo, Altar, pořád jen slibuje a vyjde to až za několik let…" ) jsem nechal všechny nahlédnout, jak taková tvorba pravidel vypadá, jak se DrD+ vlastně vyvíjelo, v jakém je stavu a jak se vyvíjet bude. Článek o DrD+, který je také v tomto čísle DD, je v podstatě výtahem z této přednášky. Zde už bylo lidí podstatně více.
Pak jsem se vrátil na koleje. V kuchyňce bylo pár PJ, zjistil jsem, že několik družin už dohrálo, několik ještě hrálo. Žádnou nenapadlo, že stačí odnést šátek někam pryč, většina družin ani nepochopila, oč přesně jde a šla mechanicky vždy k nejbližší stopě - k tomu, co bylo zakresleno na mapě. Takže také většina družin "vysvobodila" šátek a šla ho zanést Darethelovi, zabarikádovaném ve svém chrámu. Nejlepší možnost - počkat si, až si Darethel půjde pro šátek a nalíčit na něj past - nikoho nenapadla. Aramor, autor třetí části, právě sepisoval bodování, podle kterého se měly družinám přidělit body za to, co (ne)udělali a (ne)zjistili. Já si pak šel na chvíli odpočinout na pokoj, dokud byl trochu klid.. Potom v kuchyňce probíhalo hodnocení družin. S Lečem jsme nadiktovali, v čem naše družina obstála a v čem ne. Byly tam družiny výrazně lepší, se sedmi body, ale byly tam i s 0,5 bodu. Ta naše měla 3,5, jestli si dobře pamatuji. Konečné hodnocení jsem viděl ve chvíli, když bylo zapsáno pět ze šesti družin, a naše skupina tehdy byla na čtvrtém místě. To už po nás Bouchi chtěl vyhodnocení, protože vyhlášení mělo začít za tři čtvrtě hodiny a on psal diplomy.
Někteří PJ, kteří odjížděli už dnes, si šli balit věci a my ostatní se pomalu vypravili do DDM na slavnostní zakončení. To mělo, jako vždy, zpoždění, ale po všech těch letech to vadilo asi jen těm, kterým měl jet za chvíli vlak. Opět si PJ posedali na pódium, opět se dlouho spolu bavili, stejně jako účastníci pod nimi, než se něco začalo dít. Už nevím na čí popud se slova ujal Almi a začal popisovat, oč v dobrodružství vlastně šlo, jak se daly které věci vyřešit, jaké bylo skutečné pozadí všech událostí… Poté byl přerušen Jiřinou a začalo vyhlašování vítězů jednotlivých her. Nakonec proběhlo i vyhlášení turnaje v Dračím Doupěti. A pak Bouchi prohlásil GameCon za ukončený, lidé mu zatleskali a rozjeli se do všech koutů naší malé Republiky.
Ne však všichni. Nemálo hráčů zůstávalo do pondělka, většina PJ a organizátorů také. Napřed jsme si odpočali a pořádně se nadlábli v Dášeňce, a pak začal proslulý Alcon. Ne, že by tam alkoholu bylo hodně, a i ten rychle zmizel hned na začátku, ale nevypadalo, že by to někomu nějak zvlášť vadilo. Povídalo se o všem možném, vyprávěly se historky z dobrodružství, vtipy, probíraly se věci více i méně vážné… až se poslední zbytky ve čtyři ráno rozešly na své pokoje. Ráno se všude udělal pořádek, sbalili jsme si, a kolem poledne jsme se všichni definitivně rozjeli domů.
Připadalo mi, že se tento GameCon nesl v neobvykle přátelském duchu. Většina z těch, kteří sem jezdí, se zná už minimálně od vidění, jak družiny hráčů navzájem, tak i s PJ. I přes hromadu víceméně tradičních nedostatků si myslím, že tento jubilejní, desátý ročník, se opět pěkně vydařil.





Hráči

třetí druzí Vítězové!
třetí den druhý den druhá skupina prvního dne
první skupina prvního dne


Pánové jeskyně

valná hromada John Jarik Erric
Lečo Lumík, autor dobrodružství Mors Tramis


Support PJ

mezi dveřmi Katka Nikky Sangí
balkón přednáška zátiší





Copyright © Wulf
poslední aktualizace obsahu: 22.09.2005