Beltine 2007 se letos konal na poměrně zajímavém místě. Chřiby považuji za jedno z nejmagičtějších míst naší republiky, kde síla a nespoutanost přírody z kopců, potoků a lesů přímo čiší. Pokud vám nic neříká jméno 'Chřiby', třeba vám víc řekne hrad Buchlov, Cimburk či Koryčany.
Modrá u Velehradu se nachází na jižním úpatí Chřibů, které bylo k zemědělství využíváno již před sedmi tisíci lety. Modrá leží na okraji Velehradu, známého poutního místa pojícího se s Cyrilem a Metodějem, a pár kilometrů od Starého Města u Uherského Hradiště - centra VelkoMoravské Říše. Nejenom v raném středověku bylo v této oblasti docela rušno, podle množství archeologických nálezů se zde jedno osídlení střídalo s druhým. Včetně keltského. Archeoskanzen Modrá u Velehradu má podobu Slovanského sídliště z devátého století, čili z doby Velké Moravy. Je to taková velká opevněná vesnice - brána, domy, domácí zvířata, ploty a políčka. Někdy se tam musím vypravit znovu, až tam nebude tolik lidí :)
Z programu, či spíše z jeho posloupnosti jsem byl zpočátku poměrně na rozpacích, a později jsem zjistil, že zdaleka ne sám. Působilo to na mne, že skupina, která měla zahajovat nedorazila, a tak místo ní dávají jednu výplň za druhou. Beltine začal již dobře známými 1st Bohemian Highland Pipers, kteří kromě hraní také vyučovali tance. Následovala přednáška archeologů o Keltech na středním Pomoraví. Teprve před půl jedenáctou začal koncert Českého srdce, na který jsem se docela těšil.
Než se nachystala další hudební skupina, vystoupila skupina Menhir se svým "divadelně - šermířským vystoupením" s názvem Tumultus Gallicus. U podnapilého obecenstva vzbudilo pozdvižení, že jedním z hlavních hrdinů je říman, což dávali hlasitě najevo. Z divadelního hlediska se mi to představení celkem líbilo, i choreografie soubojů nebyla špatná, ale dost z nich byla znát nesehranost.
Na beltine bývá zván i jeden host, který nehraje zrovna úplně keltskou muziku. Někdy se docela trefí do nálady, někdy ne (jako třeba Laura a její tygři v Telči 2003). Tentokrát byl pozván jednak Hradišťan, jednak Žalman. Hradišťan si sestavil pro beltine speciální vystoupení a přišlo mi, že zapadnul mezi ostatní velmi dobře. A jeho Modlitba za vodu byla přímo fenomenální. Podobně to bylo u Žalmana - sice jsem je až tak dobře neposlouchal, ale docela jsem se divil, kolik má skotských a irských lidovek na svém repertoáru.
O půl třetí ráno vlítla před pódium Akáda a začala si hrát s ohněm. Různé točení s koulemi na řetězu, což byla pro mne příjemná změna proti tomu dnes již tak rozšířenému plivání. Ve tři pak konečně začala hrát první čistě "keltská" skupina - Celtic Cross, který to konečně pořádně roztančil. Následovalo pásmo dalších keltských skupin - maďarská Dagda (zahraniční host z Maďarska, který tam má poměrně prestižní postavení), Roc'han, či Ostrá tráva. Při nich někteří lidé pochopili, jak vznikly irské tance - když byla v Irsku zima a jeho obyvatelé se potřebovali pořádně zahřát.
To už bylo dávno světlo a rozespalí lidé pomalu vylézali se svých spacáků. Kolem deváté přišel na řadu The Bottlewash Band. Hodně lidí si je pochvalovalo, někomu možná řekne víc jméno jeho zpěváka O'Reillyho, který kdysi přijel do Čech na pár dní na návštěvu a už tu zůstal. Mno a pak přišel každoroční zlatý hřeb, skupina Asonance, která před pár měsíci oslavila své třicetileté výročí.
Beltine měl i poměrně bohatý doplňkový program, kterého si někdo mohl docela užít a jiný si ho nemusel ani všimnout. Výuky irských tanců před pódiem v mezičase při výměně skupin si asi většina lidí povšimla, stejně jako malování na tělo - pomalovaných obličejů bylo všude plno. Dále tam byla možnost svést se na huculech, zahrát si hry našich předků či zúčastnit se ekokvízu. Někde se tam pohybovali se svou vesnicí i Keltoi.
Jako obvykle se na beltinu dalo najít i několik řemeslnických stánků a odjet s měděnými náušnicemi či dřevenou miskou. Jinak tam byla také čajovna, stánek s masem, s medovinou, či s jídlem pro vegetariány. Večer po začátku byly jako vždy u všech šílené fronty, ale během pár hodin opadly a nad ránem byl člověk na řadě ihned.
Celkový dojem mám z letošního beltinu spíše pozitivní, i přestože mne web Bratrstva Keltů pár dní před beltinem málem odradil. Ze začátku jsem myslel, že jim nepřijela skupina, která má začínat, jak tam hráli napřed Highland pipers, pak byla přednáška, pak Hradišťan... :)) V tom jsem se shodnul s jinými limi, kteří si stěžovali, že se pořádně začalo hrát teprve až ve tři v noci. Také si dost lidí stěžovalo, že České srdce bylo moc nahlas, ale mne osobně to tak nepřišlo a to jsem stál poměrně dlouhou dobu přímo před repráky (uznávám, další den jsem si všiml, že ty spodní repráky jsou po celou dobu vypnuté :o) a hrají jen ty horní). Za České srdce jsem byl rád, dlouho jsem je nikde hrát neviděl a byl to vlastně jeden ze tří důvodů, proč jsem do Modré jel. Překvapila mne účast jen dvou až tří starých, osvědčených skupin, (Asonance, České srdce a O'Reily), a množství nových, které jsem ani neznal.
Organizace mi letos přišla poměrně dobrá, už se to naučili, a dokonce jsem byl poměrně spokojen i s doprovodným programem jako Akáda a Menhir - výjimečně na ně bylo i vidět (anebo jsem si zavčas stoupnul dostatečně blízko?)
Také to byl asi jeden z nejchladnějších beltinů, jaké pamatuji. Chvíli jsem přemýšlel, zda to nebyl vůbec nejchladnější beltine, co jsem zažil, ale pak jsem si vzpomněl na ty loňské tři centimetry sněhu, co na Vysočině do rána napadly.
Také mne potěšilo (a opravdu hodně), že jsem tam postupně potkal asi třicet přátel, kamarádů a známých, včetně těch, co jsem šest let neviděl.
Asi to nebyl ten vyloženě nejlepší beltine, jaký jsem kdy zažil. Prahu či Boskovice už asi nikdy nic netrumfne. Nicméně se zařadil na četné místo k Valeticím, Náměšti či Červenému Kameni.
Než se nachystala další hudební skupina, vystoupila skupina Menhir se svým "divadelně - šermířským vystoupením" s názvem Tumultus Gallicus. U podnapilého obecenstva vzbudilo pozdvižení, že jedním z hlavních hrdinů je říman, což dávali hlasitě najevo. Z divadelního hlediska se mi to představení celkem líbilo, i choreografie soubojů nebyla špatná, ale dost z nich byla znát nesehranost. 
To už bylo dávno světlo a rozespalí lidé pomalu vylézali se svých spacáků. Kolem deváté přišel na řadu The Bottlewash Band. Hodně lidí si je pochvalovalo, někomu možná řekne víc jméno jeho zpěváka O'Reillyho, který kdysi přijel do Čech na pár dní na návštěvu a už tu zůstal. Mno a pak přišel každoroční zlatý hřeb, skupina Asonance, která před pár měsíci oslavila své třicetileté výročí. 
V tom jsem se shodnul s jinými limi, kteří si stěžovali, že se pořádně začalo hrát teprve až ve tři v noci. Také si dost lidí stěžovalo, že České srdce bylo moc nahlas, ale mne osobně to tak nepřišlo a to jsem stál poměrně dlouhou dobu přímo před repráky (uznávám, další den jsem si všiml, že ty spodní repráky jsou po celou dobu vypnuté :o) a hrají jen ty horní). Za České srdce jsem byl rád, dlouho jsem je nikde hrát neviděl a byl to vlastně jeden ze tří důvodů, proč jsem do Modré jel. Překvapila mne účast jen dvou až tří starých, osvědčených skupin, (Asonance, České srdce a O'Reily), a množství nových, které jsem ani neznal.