Trocha historie aneb úvod pro nezasvěcené

Můj Madhros, která přišla s nápadem uspořádat setkání, z něhož ElfCon nakonec vzniknul život by šel rozdělit na dvě období - na předelfconí a poelfconí. Dřív jsem semtam jezdíval na Dracon (který bývá v Brně, poblíž něhož bydlím) a na GameCon, na který jsem to také neměl daleko. Sice jsem byl na prvním svém conu už v roce 1992, nicméně o tom, že člověk jede na svůj první con kvůli přednáškám a na druhý kvůli přátelům, které tam nalezne, jsem neslyšel. Ostatně, protože jsem tam vždycky jezdil (až na pár výjimek) úplně sám, vzhledem k mé nesmělosti vůbec nebylo divu. Tak se stávalo, že jsem hromady lidí znal od vidění a občas se dokonce s někým v Brně pozdravil, aniž bych jej vlastně znal :-))

Před na každý ElfCon dorazí nové tváře, zrovna toto je Ellanor třemi roky jsem se nadchl pro GURPSy a nedávalo moc práce propagovat je v auditoriích na netu, zejména na diskusním serveru CyberSpace. Samozřejmě hra naživo je hra naživo a tak jsme se dohodli, že se musíme někde potkat a zahrát si. No a tak jsem byl přemluven, abych s nimi jel na tehdy první ElfCon. Na místě došlo k několika komplikacím - z pěti lidí jsme přijeli jen já a Amarth :-)) - nicméně komorní podoba tohoto conu mě naprosto nadchla. Naráz jsem měl třicet kamarádů, kteří přebývali převážně na netu (na dnes již neexistujícím serveru Průvodce) a čtvrtinu z nich jsem znal od vidění už dříve. Sauron s vynálezem zkázy

Neoddělitelnou součástí ElfConu bývá také ElfLARP - roleplayingová hra na motivy Silmarillionu. Ta první byla ryze konverzační, přesto plná zvratů, šílených hlášek a nezapomenutelných divadelních výkonů. Já si na prvním ElfLARPu zahrál vousatou Galadriel, a pořádně jsem si té hry, která mne také dost spřátelila s většinou lidí, užil. Nicméně ElfLARP má ještě jedno specifikum: vždy se odehrává v extrémních podmínkách. Na tom prvním to byly půlmetrové sněhové návěje a docela schopná zima, na dalším byla tma i v samotné poledne, bylo silně pod mrakem a často mrholilo, na dalším bylo extrémně mokro a kluzko… Arevin, šílená Elfka, další z nových tváří

ElfCon se přes noc stal doslova legendou - přestože tam bylo jen pár desítek lidí, díky zručné účastnické základně vyšla recenze skoro všude, včetně např. Nemedian News (kde do té doby bylo snad ani žádná recenze na con nebyla). ElfCon je pro mne synonymem pohody, zajímavých diskuzí s kamarády, přátelské atmosféry a hlavně spousty legrace a nezapomenutelných hlášek ("To je hrozný, voni se mi tam furt perou!" "Prosimvás, co je to ta Rožeňská kapsa?").

Není tedy divu, že jsem se docela hodně těšil na ElfCon 2002.



Přípravy a cesta

Zhruba ...a pak, že jsou hadi vážní! měsíc před ElfConem mi došly první maily od Pavouka ohledně ElfLARPu. K mému údivu už byla téměř všechna CP obsazena, a já mohl volit pouze mezi Chelašem, vůdcem východňanů, a Fréinem, vůdcem trpaslíků. Trpaslíka jsem ještě nikdy ke své lítosti na LARPu nehrál a tak jsem neváhal ani okamžik.

Dva týdny před začátkem jsem začal rozebírat, jak toho trpaslíka budu hrát. Chtěl jsem se soustředit hlavně na intonaci a přízvuk, rozhodl jsem se mluvit hantecem. Probíral jsem roleplaying, uvažoval, jaká slova bych mohl častěji používat. Napadlo mne chtít po ostatních, aby mi říkali "taťko Fréine" a já bych jim říkal "synu" či "dcero". Připravoval jsem si úvodní projev pro své hráče, ve kterém bych se odvolával na trpasličí tradice, soudržnost, naši hrdost atd atd. Zhruba jsem se rozhod pro to, které věci ze svých kostýmů povybírám - například svářečská zástěra bude velmi dobře simulovat kovářskou, jakoby kožená podšívka z bundy by mohla simulovat kožešinový kabátec apod. Nemusím snad říkat, že skoro nic z toho se nepovedlo ((-:

Týden před začátkem ElfConu byl obzvláště zajímavý.

V sobotu mi po úraze v hopsání (kdy jsem rozsedl nakřáplý skleněný konferenční stolek a trochu se pořezal na palci a dalších nelichotivých místech) konečně skončila neschopenka (a shodou okolností mi začala příliš brzy naplánovaná dovolená ((-: ).

V pondělí mi došel mail, ve kterém mne Gudrun požádala, jestli bych nezařídil hromadnou slevu. Měl jsem čekat na určeném místě v předepsaném oblečení, pokud možno držet ceduli s nápisem ElfCon, po srazu koupit hromadnou jízdenku a odvést lidi na místo určení.

V úterý večer jsem si zprávu vyzvedl a odpověděl, že to udělám - až na ceduli, protože jsem neměl ani tiskárnu, ani tvrdý papír, a pochyboval jsem, jestli by z té A4ky vůbec něco zbylo, než bych dorazil do Brna na sraz. Upřesnil jsem svůj popis a popis místa kde se srazíme. Sraz měl být v pátek 16:15 a mělo jet víc než šest lidí.

Well ve vášnivé viskuzi Ve středu jsem se začal balit, povybíral jsem věci na kostým a odzkoušel jak mi bude nejlépe sedět. (S citem jsem dolaďoval veškeré detaily, abych je nakonec v praxi nestačil vůbec použít (-: )

Ve čtvrtek jsem se podíval, co mi za spoje jede. Vlak dorážel do Brna 16:27. Auvajs, to by nešlo. A předchozí v 15:05, čímž bych dorazil na první hromadný odjezd, zatímco já měl na starosti ten druhý. Autobus měl dorazit 16:10, což bylo lepší, ale málokdy měl méně jak pět minut zpoždění… Nicméně na domlouvání už bylo trochu pozdě.

V pátek ráno jsem dorazil z noční, trochu se prospal, a začal zjišťovat, jak vlastně funguje ta hromadná sleva. Mělo stačit nahlásit počet a věk lidí (a ten věkový rozsah mi ještě řekli špatně). Poslední, nicméně nejvýznamnější informací bylo, že dnes, v pátek, jsou tam šílené fronty, a že nebude na škodu vyřídit si tu slevu hodinu až dvě předem. Ooops. My měli sraz 20 minut před odjezdem. Snažil jsem se sehnat číslo na Gudrun, abych věděl, kolik těch lidí přesně pojede. To se mi ve spolupráci s Maedie a Skogenem podařilo, ale Gudrun měla ten mobil stále vypnutý. Tak jsem se balil a přitom to stále zkoušel. Když jsem se konečně dovolal, zjistil jsem, že to číslo je na někoho úplně jiného. Pěkně se to rozjíždělo.

S krosnou na zádech jsem vyrazil na autobus a doufal, že někoho napadne stoupnout si do fronty. První skvělá věc ten den - autobus přijel o tři minuty dříve. Super. Druhá skvělá věc - autobus nejel přes Cejl ani Koliště, nemusel jsem tedy docházet půl kilometru k nádraží, ale byl od něho jen 100 metrů. Třetí skvělá věc - autobus dorazil ke Grandu o deset minut dříve, než měl. Na páteční narvané Brno skvělý výkon. Na sraz jsem tedy dorazil 16:07 - a byl jsem tam první. Vaw, už jsem skoro počítal s tím, že tam dorazím poslední :-)

Nečekal jsem tam sám dlouho - brzy přibyl další, skřet, kterého jsem si pamatoval z minulého roku. Jenže čas ubíhal a nikdo nepřicházel. Nádraží bylo plné čekajících a řvoucích lidí s bágly a karimatkami. Pokud někdo nevěděl, kde nás hledat, neměl by moc velkou šanci. Těsně před čtvrt dorazily čtyři sličné děvy a k mé skryté radosti jely na ElfCon. Tím nás bylo šest, což už na hromadnou slevu stačilo. Pak zazvonil mobil.
"Ahoj, tady Karel. My máme zpoždění, dorazíme na sraz až o půl, jo?"
"No… dobrý, tak jo… ale moment, víte, že to jede 16:34?"
"Jo, to víme, ale to se stihne."
Ten hlas mi byl nějaký povědomý a dotyčný se tvářil, že se mnou nemluví poprvé, Františka v plném rozvyprávění se a já přemýšlel, Orbit jaký Karel to může být. Makovský přece s RPG tak nějak přestal, že by teď jel na ElfCon? Ale ten má přece úplně jiný hlas… Hlas pak ještě prohodil něco o nějaké Kamči a zavěsil. Zajímavé…

Zatímco jsem pozoroval jednu celkem prázdnou pokladnu, dorazili další dva lidé. Sedm minut po plánovaném srazu jsem vyrazil koupit jízdenku. Bylo to rychle a v pohodě, k mé nemalé úlevě - z toho jsem měl celkem strach.

Před půl dorazil najednou Beren s Tinúviel. "Tak jsme tady!" Chvíli jsem na něj nechápavě hleděl, než mi došlo, že ten Karel co volal, nebyl Karel, a že Kamča měla být Tinča. Ta mi to ještě vyčítala celou cestu, že jsem si ji na minulých conech nezapamatoval dostatečně :-) (Mimochodem, nezapamatovat si Tinúviel - to jde? (-; )

Vyrazili posezení nad ránem jsme na vlak. Byl docela fest plný, ale nakonec jsme tam něco našli, i když polovina lidí ze začátku stála v chodbičce. Cesta ubíhala rychle. Vedle nás v kupéčku se prali a nadávali si vojáci, občas se kolem nás prošel skautský oddíl aby se poté, co se prodral kolem našich nemalých, na chodbě umístěných báglů otočil, a šel zase zpátky. Venku bylo nádherně, zvláště když se na cca 15 kilometrech čtyřikrát vystřídalo počasí - od modré oblohy přes kroupy po sníh…

V pohodě jsme dorazili do Havlíčkova Brodu a zamířili po známé trase do školy, ve které se měla celá akce odehrávat. V družném hovoru jsme tam dorazili, přičemž nás přivítala nadlidsky krásná elfí tvář, školu tradičně obešli ("Tak kudy se tam teda vchází?") a zamířili k registraci.



Pátek 22.03.2002

U registrace jsme dostali jmenovku s krásnou malbou, tašku plnou matroše a ochudili nás o 150 Kč. vybalování se v tělocvičně Do tělocvičny, kde jsme měli být ubytováni, se mělo začít pouštět až od sedmi hodin, a tak jsem navštívil Maedie, Vládkyni Čajovny (dalo by též říci, že jsem navštívil dočasnou pomocnou sílu v baru, kde zatím byl k dispozici pouze čaj). Pozdravil jsem se se starými známými a s půllitrákem podzimního čaje jsem se vydal na Lešiho přednášku o GURPSech. Bohužel jsem jí viděl jen druhou polovinu, ale i tak to stálo za to.

Pronajaté jsme měli celé přízemí ZŠ a jednotlivé místnosti byly označeny jmény z PP. V Imladris se konaly přednášky, v Dagorladu se odehrávaly herní bitvy, ve Dnu Pytle byl bar, v Mandosovývh síních (tělocvičně) se přespávalo, v Minas Morgul se uskladnili organizátoři, atd.

zahájení O sedmi jsem se nesměle ubytoval v tělocvičně a snažil se z báglu vytáhnout ty nejdůležitější věci, co samozřejmě byly na dně. Na půl osmou jsem chvátal na zahájení. Lidí tam bylo celkem dost, ale na plánovanou stovku to nevypadalo. Zahájení až tak moc slavnostní nebylo (no, to slovo slavnostní je asi jen můj výmysl), probíralo se tam docela dost organizačních věcí jako že nemáme dětem ničit jejich velikonoční výzdobu apod., zkrátka věci, které by mne nenapadly, ale všichni ostatní na ně mysleli ;-)

Následovala Gudrunina přednáška o Elfech v České fantasy, konkrétně tedy o Elfech Vladimíra Šlechty. Docela poučná, hojně ilustrovaná ukázkami. Chvilku jsem si odpočal a už spěchal na Wellovu tradiční přednášku o filmovém Pánu Prstenů. Tradičně velmi kvalitní, jak jinak, opět nové informace :-)

zpívající krokodýl.. pardon, nikoliv krokodýl, ale Kajjman Po ní následoval prudký nálet na bar, ale ještě než se stačil udělat první toast, vylítly pojistky. Chvíli jsem tam stál, pak si podal židli… pozoroval střídavé narůstání a opadávání fronty… Skogenova přednáška o Skřetech se posouvala a posouvala… (potřeboval projektor a počítač, vystříhal speciální ukázky z několika různých zdrojů - ale nešel proud)… po 45 minutách jsem to vzdal a šel s Amarthem hrát jakousi novou hru (na jejíž jméno si, bohužel, nevzpomínám). Mezitím děvčata přesídlila bar na chodbu, kde zásuvky fungovaly, takže vše se zprovoznilo. Konečně jsem se mohl najíst - pečivo jsem s sebou totiž neměl - nestihl jsem jej nakoupit a do HavlBrodu jsme dorazili až po šesté večerní.

O půlnoci začala Pavoukem svolaná porada LARPoidních CéPéček. Vyjasňovaly se poslední věci z pravidel, předělávaly se věci na něž nebyly suroviny apod. Dohodli jsme se, že ráno v osm vyrazíme na obhlídku místa, abychom mohli být v devět nazpátek (měla začít diskuse o pravidlech LARPu). Uvažovali jsme, co za extrémní počasí bude tentokrát - Pavouk prorokoval zimu. Skončili jsme ve dvě.

Blížila se věc, které jsem se z celého ElfConu obával nejvíc - usnout dostatečně brzy, abych se na zítřejší LARP dobře vyspal, a přitom mohl o sedmi ráno vstát (nákupy apod.) Mé obavy rozhodně nebyly plané, nicméně dopadlo to úplně jinak, než jsem čekal.

Šel jsem spát, ale nějak se mi nedařilo usnout. Netopilo se, někdo otevřel okno, do tělocvičny vrazil mrazivý vzduch a rozlil se těsně u země, kde všichni spali. Když jsem po hodině začal pokašlávat, vzdal jsem to, opatrně vyštrachal z batohu hrnek a čaj a šel se shánět po vařící konvici. Bohužel všude už bylo zamčeno, jen v Dagorladu hráli nějaké RPG, nicméně z dnešní doby a moc mne nelákalo (nehledě na to, že to už hráli nějakou čtvrtou hodinu). Vytáhl jsem tedy ještě z baťohu vařič - ale zapomněl na oheň. Začal jsem se po něm shánět, ale opět neúspěšně. Tak jsem vše poklidil a zalehl. Až po další hodině mne napadlo, že zapalovač stále nosím s vařičem… Kolem páté jsem u pokašlávání neklidně hleděl na fialovo bílé nebe a uvažoval, proč má ta střecha stejnou barvu, jako nebe. Žeby na škole byla plechová střecha? To je trochu atypické…

S úlevou jsem sledoval, že nejsem sám, komu dělá usnutí či spínek problémy, hodně lidí se kolem mne převalovalo či uprostřed noci se znepokojeně rozhlíželo po tmavé tělocvičně. Kolem šesté se pár lidí probudilo, nikdo však nevstal. V šest deset jsem se naštval, vstal, vzal vařič a ostatní potřeby a vydal se udělat si čaj, protože pocity v krku nebyly z nejpříjemnějších…



Sobota 23.03.2002

Odešel jsem do předsíně před tělocvičnou a začal si dělat čajíček. Celkem dost nepříjemně jsem chraptěl. Pozdravil jsem se s hráči, kteří si šli teprve teď lehnout (Lucka, která jim to celé šéfovala a ještě pak sehrála velmi důležitou roli v LARPu má můj obdiv), pokecal s příjemnou osůbkou, která také neusnula, a po litru vroucího čaje jsem začal s probuzeným Pavoukem dojednávat některé podrobnosti LARPu. Stáli jsme u okna, pozorovali bílé závěje sněhu venku (proto ta střecha při svítání měla stejnou barvu, jako obloha), a jak z Minas Morgul postupně vylézala devítka, volali jsme ji k nám a nechávali nahlédnout do zrcadla Galadriel (tedy do okna) a bavili se jejich reakcemi. Byly naprosto úžasné :-)

Já pak posháněl pár věcí v obchodech pro LARP a pro sebe na zub, a valili jsme s dalšími obhlédnout místo konání. Cesta tam měla trvat deset minut. No, k tomu měla velmi daleko, trvala přes půl hodiny - a my měli na celý průzkum pouze hodinu. Ještěže jsme vyrazili o 15 min dřív. Našli jsme umístění, dohodli, kde bude která věž, obhlídli, zda je v okolí dostatek surovin na různé zkoušky (kameny, šišky) a spokojeně se vydali nazpátek.Nebyli jsme ani před půlkou cesty, když volala rozhořčená Gudrun, kdeže jsme, že za pět minut má začít beseda nad pravidly LARPu. Uchlácholili jsme ji a přidali do kroku.

Saurona hrál na ElfLARPu Well. Zde si právě nasazuje Jeden prsten. Zatímco ostatní vysvětlovali pravidla, já se konečně dosyta najed a napil. Vyfasoval jsem papírky s postavami a po dokončení vysvětlování pravidel jsem k sobě začal svolávat zájemce o trpaslíky. No, moc jich nebylo, dlouho byli jen tři, pak se to podařilo zvýšit na pět, zbytek práce za mě obstaral Skogen aka Gil Galad, protože my ostatní vyrazili na místo.

Já tedy se značným zpožděním, protože jsem zapomněl foťák a nemoh jsem ho dlouho najít. Taky jsem s sebou táhnul jídlo, věci na LARP, dvoulitrovku kofoly pro případ žízně a hory dalších věcí. (Z jídla jsem snědl jen čokoládovou tyčinku, když už se mi nesnesitelně svíral žaludek, kofoly jsem se napil za celý LARP jednou a s ostatními věcmi to bylo podobně.) Se vším jsem se do kopce táhnul v kostýmu proti směru šílené sněhové vánice po špatné straně silnice (myslel jsem, že bude pohodlnější a kratší - opak byl pravdou) a svým promakaným kostýmem budil hrůzu v okolojdoucích. Pavouk mezitím rozdal všem CP jejich tajné úkoly - na mě se samozřejmě zapomnělo, problém byl v tom, že jsem na to zapomněl i já.

Chvilku po vyjití z města jsem je v dálce uviděl a těsně před doražením na místo jsem je dohnal. Pohled od města přes pole k místu, kde se odehrával LARP. Foceno na zpáteční cestě. Sněhová vánice konečně polevila, a já si uvědomil, že jsem doma zapomněl rukavice. Jak jsme dorazili, začali jsme si hledat konkrétní uskupení stromů pro naše věže. Byly obmotány navzájem půjčovaným špagátem a byly přivázány cedule s názvem věže. Dodělávaly se další věci, já dostal na starost doly. Začal jsem tím na kraji lesa - jenže tak foukal ledový vichr, že mi to trvalo 15 minut a ještě mi tak promrzly ruce, že jsem od té doby nic nedokázal napsat, zauzlovat pořádně chytit… ruce mi trochu rozmrzly až v hospůdce. Můj kostým ale vůbec nebyl tak teplý, jak jsem si původně myslel. Pravda, on byl optimalizovaný na sedm až deset stupňů - ale nad nulou. Nenápadně jsem ostatním rozdělil ostatní doly - já už nebyl schopen přivázat nic, stačil jsem ještě rozhodit pár surovin - a pak, necelé dvě hodiny konečně uplynuly, a dorazilo naše vysvobození - hráči.

ElfLARP 2002

Na úvodní projev nebylo času - nalezení po okolí rozházených surovin bylo daleko přednější. Rozjezd je u každé hry velmi důležitý, to vám řekne každý, kdo hraje taktické i strategické hry. Zatímco ostatní tedy brouzdali po okolí a docházelo k prvním konfliktům mezi rasami, počasí se ke konci LARPu znatelně zlepšilo já se snažil napsat tři schopnosti, které budu jako první vyučovat. Musel jsem trochu změnit své původní plány - tak např. jsem chtěl učit Dračí kůži - schopnost, která člověku jakoby jednorázově přidá tři životy - jenže zkouška měla proběhnout tak, že si dotyčný zájemce měl vystlat brnění listím. No a když jsem se koukal na ten sníh kolem sebe… zkrátka tahle schopnost musela chvíli počkat. Stejně tak jsem nevypsal schopnost oheň, protože rozdělat třemi sirkami oheň, když je všechno zmrzlé a mokré a břízy v nedohlednu… Nakonec jsem vypsal stavění zdí (nový kruh hradeb podél věže nebo nová věž), prohledávání (jedna z nejlepších schopností, ale protože nikdo nevěděl oč jde, tak jsem ji vůbec neučil - mohli jste zcela okrást jakoukoliv postavu o všechny suroviny, kouzelné věci apod.) a poslední schopnost si už ani nepamatuji. No… napsat se mi to podařilo, ale stejně jsem to pak každému musel přečíst.

lokální bitka při pohledu z Morie (věž Trpaslíků) Surovin už bylo k nalezení méně a méně a konfliktů začalo přibývat více a více. Bojoval každý s každým - mordor s východňany, lidé s elfy… naštval jsem se a svolal všechny trpaslíky k sobě. Narychlo jsem zkomponoval miniproslov, že nás se tyhle konflikty netýkají, že otevřít ránu je lehké ale zahojit ji těžké a podobně. Bohužel zdaleka ne všichni pochopili hlavní sdělení - že léčení je téměř nemožné, a že je máme nechat, ať v bitkách, které vyvolávají vychcípaj, že tím jen zesílíme. Bohužel, hra nebyla vyvážená, a na rozdíl od loňska bylo oživování (zejména skřetů) pouhou formalitou, nebo tak mi to aspoň připadalo. Na druhou stranu, o život za celou hru přišli jen tři trpaslíci (ostatní mi to možná jen neřekli), čímž se ostatní rasy rozhodně chlubit nemohly.

Po půl hodině se situace notně uklidnila. Spojenectví a nepřátelství se přestali střídat, Východňané a Skřeti se spojili, elfové, lidé a trpaslíci na sebe přestali od pohledu útočit a různé rasy projevily zájem učit se nové schopnosti. Na nějaký roleplaying nebyl u mě vůbec čas, natož starat se o to, jak mi sedí kostým - Wessi si v LARPu zahrál skřetici, Sauronovu favoritku kolem věže postávali jedinci chtějící se něco učit, přicházeli další a zjišťovali co učím, u bran stáli poslové různých stran s různými nabídkami, sem tam někdo přišel co bych mu dal za splnění jeho úkolu, další okolojdoucí se vyptávali po různých informacích, zejména po tom, kde se učí to a to, … zkrátka fofry a já neměl čas na mé trpaslíky. A to jsem měl takové důležité úkoly - veřejný byl přežít :-)) a tajný posbírat sedmičku - sedm prstenů, darovaných Sauronem trpaslíkům. Tohle ostatní CP věděla, ale měl jsem ještě druhý tajný úkol, a ten jsem neznal ani já sám. Občas jsem si na něj vzpoměl a snažil se dovolat Pavouka, ale když už výjimečně dorazil, obvykle zmizel dřív, než jsem stihnul vyřešit všechny akutní problémy. Tak třeba jsem učil stavbu věží, ale neměl jsem provázek, kterým se fyzicky ty věže daly stavět. Po hodině a půl jsem zjistil, že nemám vlastně vůbec žádné komponenty, ale zase že mám komponenty ke zkouškám, které potřebují ostatní CP… Ani jsem nestačil vypsat žádnou další schopnost…

Naštěstí mí trpaslíci si dokázali poradit sami. Suroviny napřed skladovali na zemi ve věži, když jsem u Pavouka zjistil, že to není možné, začali je dávat své jediné sestře, naše jediná trpasličí sestra, která několik hodin po LARPu zcela propadla karbanu a protože donášených surovin nebylo až tak málo, brzy jsme v tomhle získali docela převahu. Kdo co potřeboval to měl, kdo nechtěl, nic do společné pokladny dávat nemusel. Přesto si troufám tvrdit, že jsme díky tomuto systému vyhráli hru.

LARP samotný měl trvat od 12:00 do 17:00. Jak jsem se s Pavoukem ráno domlouval, kolem třetí měla být větší bitva o suroviny, která by jejího vítěze měla posunout o notný kus k cíli. Když 14:45 dorazili poslové od Elfů a já se poprvé podíval na hodinky, nechápal jsem, jak ty dvě hodiny (nakonec vše začalo o jedné) mohly takhle rychle uplynout, vždyť larp začal před chvilkou! Nicméně poslové přišli s nabídkou, že u Mandose právě probíhá dražba klíče, který má schopnost odemykat a zamykat naleziště surovin, a že bychom se s nimi mohli na něj společně spojit. Napřed by jej oni použili a pak by nám jej dali. Řekl jsem, že si to rozmyslíme a podíváme se, zda máme dostatek požadovaných surovin. Pak jsem ostatní poslal zjistit jestli je vše opravdu tak, jak nám Elfové říkají. Spojit se s nimi by pro nás znamenalo vážné závazky, a zas až tak moc se vázat se mi moc nechtělo… Nicméně než se vše dojednalo, elfové si suroviny sehnali sami a sami to též koupili. Nevadí.

odchod na hromadnou bitvu Zanedlouho se poblíž věže strhla slušná bitva - zjevně ta plánovaná. Byla prudká a často se měnila, a my, ač do ní zasáhli minimálně, získali velké množství surovin. Vaw. Tou dobou se mi už v kapse hřály tři prstýnky, tři ze sedmi - které jsem mohl za zásluhy rozdat svým věrným. Někdy tehdy se mi také podařilo vypsat učení Ovládni zemi - schopnost otevřít naleziště důl, skála, sopka, a rovnou jsem tam připsal i všechny mé další učení - kromě výroby dynamitu, který boří zdi. To jsem si chtěl nechat až k závěru hry, nemám rád ničení postaveného, vždycky to vede k úpadku…

Pak odchod na závěrečnou bitvu... zde se tedy bojovat nedalo... povšimněte si družného hovoru Gil-Galada se Sauronem ;-) jsme se dozvěděli, že se v Lórienu draží beranidlo. Ctějí za něj 200 jakýchkoliv surovin. Netrvalo dlouho a bylo naše, díky společné pokladnici. Byli jsme jediní, kdo učil schopnost bořit hradby a jediní, kdo vlastnil věc schopnou bořit hradby (aspoň jsem si to myslel; bořit hradby učil i Helcar, ale za značně dražší cenu - za jeden diamant). V UT se něčemu podobnému říká "zamknutí mapy" aneb kontrolování průběhu celé hry :-) Inu nikdo se ve stavění - a bourání - nevyzná lépe, jak trpaslíci :-) To si zasloužilo odměnu, a tak dva prstýnky putovaly z kapšičky na prstíky naší jediné trpaslice a trpaslíka, co se o sehnání beranidla zasloužil nejvíc (alespoň doufám :-D ).

Dorazila vojska lidí a elfů, měli dobrý plán - ale potřebovali k němu nás. ;) Zapůjčíme beranidlo (i s bojovníkem), oni jeho nositele zneviditelní, aby na něj nešlo útočit, dva jejich vojáci jej budou chránit, a zboříme Barad Dur. To by mohlo fungovat.

Gil Galad, civilním jménem Skogen, v LARPu vůdce Elfů A pak věci dostaly rychlý spád.
Velmi rychlý.

Fungovalo to. Barad Dur padla, ale Sauron (Well) uprchl i s prstenem. Než se vojsko přesunulo k Rhunu, kde pobývali východňané, spojenci černé strany, bylo pozdě, postavili si další hradbu. Černí mezitím nelenili, postavili novou věž, našli Saurona skrývajícího se (kupodivu) na západě a dovedli jej zpátky do věže. Situace se obrátila, zmámili Gil Galada (Skogen), vůdce Elfů, a ten si vzal Chelaš (vůdkyně Východňanů, Adria), a v manželské smlouvě bylo něco o spojenectví s černou stranou. Lucka, která se sama obětavě už dříve dosadila na velitelku elfích vojsk, se proti Gil Galadovi vzbouřila a s vojskem začala jednat na vlastní pěst.

Lucka, velitelka Elfích vojsk, která se proti Gil Galadovi vzbouřila, když ten přešel na černou stranu Tyto překvapivé zprávy, na které jsme netrpělivě čekali, se k nám občas donášely z dalekých bojišť. Když se vrátil náš hrdina, který dobil Barad Dur, dostal ode mne trpasličí chloubu - náhrdelník Nauglamír. Měl v plánu zničit Rhun (protože to byl jeho tajný úkol), několikrát se o to pokusil, ale těsně předtím, než získal vše, aby mohl uspět, hra skončila.

Mezitím jsem se konečně dovolal Pavouka a zjistil, že mým druhým tajným úkolem je získat Jeden prsten. Hmm, předpokládám, že se jednalo o improvizaci a Pavouk chtěl, aby se situace pohnula trochu dopředu… jak jsem se později dozvěděl, Sauron ho za zásluhy ještě nikomu ze svých lidí nevěnoval.

Jak jsem se dozvěděl až z recenze, nějaká ctihodná mladá elfka (?) přišla za Sauronem a omámila jej tak, že si ji musel vzít, a jako svatební prsten jí daroval ten nejhezčí, nejkrásnější, nejlepší - a nejmocnější. Myslím, že víte, o kterém mluvím :-)

Protože vánice střídala vánici a začínalo se stmívat, organizátoři se rozhodli ukončit jeden z posledních soubojů v závěrečné hromadné bitvě... patovou situaci závěrečnou bitvou. Bez mocí, bez schopností a kouzel, zkrátka jen na zbraně. A každý mohl bojovat za tu stranu, za kterou se mu chtělo. Stáli jsme u cesty a pozorovali jsme, jak se na ní řadí bílí proti černým. Cesta byla úzká a mimo se bojovat nedalo, pokud trpaslík nechtěl riskovat zvrtnutí kotníku. A my bychom se nevešli ani na jednu stranu. Tak jsme je pozorovali a rozhodovali se, ke komu se přidat. Ze srandy jsme navrhovali, že se až se vymydlí, dorazíme vítěze. No, skoro se opravdu vymydlili, zvítězili bílí, ale natěsno. Tak jsme ty tři chudáky nechali žít a prohlásili se za faktické vítěze hry ;-)

Následovalo hromadné foto a šli jsme se konečně ohřát do tělocvičny. Já a dva další jsme se tedy ještě vraceli pro věci, které nám nějací dobráci doporučili nechat na místě, takže jsme přišli čtvrt hodiny po ostatních.

hromadná fotka z ElfLARPu

Chvilku po návratu se vyráželo do vytoužené hospůdky. Cestou jsem se dal do řeči s Ellanor o focení, a naše diskuse pokračovala ještě v hospůdce (no, spíše restauraci), kde jsem se nesměle rozhodl doprovodit u stolu dříve zmiňované čtyři sličné brňačky - Ellanor, Namárii, Wan a jejich sestru (velice se omlouvám, ale na jména mám vážně sklerózu). Jídlo nám jakožto posledním (po směru, jakým vyřizovali objednávky) přinesli až dvě hodiny poté, co jsme si objednali, takže většina lidí odešla, než my jsme jídlo dostali. Určitě to tak dělali kvůli tržbě; stačil jsem mezitím vypít několik čajů, horkou čokoládu, grog a kdovíco ještě. :-) Aspoň mi konečně rozmrzly ruce.

Well při promítání na přednášce o zfilmovaném Pánu Prstenů Po dojezení jsme spěchali nazpátek, protože už mělo začínat pokračování Wellovy přednášky o Pánu Prstenů, tentokrát se zaměřením na dvě věže. Přednáška byla opět dlouhá a krásná, nabitá informacemi. Well se tak rozjel, že jej musel Skogen zarážet, aby měl o čem druhý den sám vyprávět (měl přednášku o skřetech). Jak si teď matně uvědomuji, při přednášce mě párkrát zmohla únava tak, že jsem trochu zaklinbal, ovšem po náročném LARPu, nespaní celou předešlou noc a zdravotnímu stavu to nebylo až tak nepochopitelné.

Po krátké pauze následovala přednáška oblíbené Františky Vrbenské, která hledala společné znaky elfoidních a feérických bytostí v mytologii kmenů po celé zeměkouli. Přednáška to byla imho velice zajímavá a osvětlila mi několik věcí, a považuji ji za jednu z nejzajímavějších (ostatně, jako všechny Františčiny přednášky (-: ). Well vyprávějící o svých snech Nechápu, jaktože více než třetina lidí při přednášce odešla pryč, ale jejich vlastní škoda. Možná podle názvu očekávali něco jiného a nebylo to pro ně poutavé téma, možná že byli už příliš ospalí a šli si lehnout.

A to už tu byla skoro půlnoc. Byl jsem poněkud rozladěn tím, že o půlnoci mělo začít promítání Pána Prstenů, které pochopitelně mělo skončit ve tři hodiny ráno. To, co považuji na ElfConu za absolutně nejlepší, jsou debaty nad ránem, popíjení medoviny (která se tentokrát však vzít nemohla, konzumace alkoholu byla zakázána) a právě diskuse se zajímavými lidmi na zajímavá témata, tradice, která se táhne od prvního elfconu. A právě toto by se nekonalo, protože většina lidí by se dívala na film… Naštěstí (??? (-: ) film nešel kvůli technickému problému přehrát, a tak se pustila všemi zbožňovaná Army of Darknes - skvělá fantasy s kostlivci, zombiemi a motorovou pilou, přičemž všichni výše uvedení vyluzovali skvělé dialogy. Ta rozehnala lidi z nabitého sálu do všech koutů školy ;-)

O čempak asi právě Belcarmen mluví? Začal jsem tedy obcházet známé lidi a upozorňovat je, že v Imladris brzy začne čajový dýchánek se skvělým náležitě uleželým jablečným moštem obohaceným o med. Hmm, už jsem byl tak unavený, že jsem to občas popletl a mluvil o pomerančovém džusu s kousky medu ((-:

Naštvaný, že mám jen jedenáct fotek a že jsem při LARPu skoro vůbec nefotil (jednak kvůli zaneprázdněnosti, jednak kvůli počasí) jsem zkontroloval založený čistý film a trošku znepříjemňoval ostatním jejich sezení. Nakonec jsem drtivou většinu filmu vyfotil právě na tomto dýchánku, a fotky z něj jsou rozesety od začátku tohoto článku po jeho konec :-)

koukání na hrnečky Mošt koloval spolu s fotkami ze starých ElfConů a ze Svátku Příběhu, a my si povídali (já chraptivě šeptal) o filmu, o bláznoství lidí, kteří umějí a chtějí jen na všem hledat chyby (BTW to víte, že tam prý v jednom záběru projelo auto?), o překladu, hereckých výkonech. Well přidal několik postřehů z chování lidí na svých přednáškách a nechal nás nahlédnout do své přednáškové kuchyně, ve které připravuje informace pro své přednášky. Pak jsme trochu povzpomínali nad fotkami, a déle než dvě hodiny jsme se bavili o snech, snech létacích, snech opakujících se, o nebezpečí a umírání ve snech a i tom, co přichází potom… Zavedla se také řeč na duchy a setkání s nimi, na řvoucí bytosti, do kterých se zachytávají vypálené kulky…

Občas posezení ve vedlejší místnosti - v baru (to aby měli kratší cestu) jsem také zabrousil do baru, kde se pojídalo, popíjelo, kecalo, zpívalo a hrály se různé hry včetně karetních.

O pěti ráno jsme se spokojeně rozešli a až na výjimky zamířili do Mandosových síní.



Neděle 24.03.2002

V 9:30 jsme vstali, já začal shánět odjezdy vlaků pro hromadnou slevu do Brna. Po čaji a pár toustech jsem se začal balit, protože na sbalení se poslední den není nikdy brzy. Pak se mi konečně podařilo sehnat časy odjezdů - 12:11, 13:58 a 16:11. Protože zakončení mělo proběhnout 12:00 a mohlo trvat cca 45 minut, rozhodli jsme se jet vlakem ve dvě hodiny. Když vyjdem o půl druhé, máme 45 minut na sbalení, to je tak akorát. (Haha, jak to asi mohlo dopadnout (-: ).

Skogen promítá obrázky skřetů při své přednášce o nich V deset hodin začala Skogenova přednáška o Skřetech. Rozebral tam všechny jejich podoby - filmové (Pánu Prstenů, Harry Potter), ilustrované i amatérskou tvorbu z internetu (včetně výtvorů z 3D Studia Max). Upřesnil jejich rozdělení v angličtině i češtině na Orky a Gobliny, rozvedl několik teorií o jejich vzniku. Přednáška byla připravená opravdu dobře, jen trochu zlobila technika a ukázky poněkud zpomalovala (což se zobrazilo hlavně na zvuku).

Trpaslík si nestačil dát ani několik toustů a zaplatit účet v baru, když 11:45 začalo o conu po conu - zakončení, vyhlášení vítězů z jednotlivých her (Piškvorky, Aréna, Talisman, …) Krátce po zahájení zakončení mi bylo lidmi, s nimiž jsem počítal na hromadnou slevu ve dvě hodiny sděleno, že jdou na vlak, co jede o dvanácti. O cOnU pO cOnU Ocenil jsem jejich snahu stihnout vlak za osmnáct minut, já sám bych si na to netroufl :-)) ale nechtěl jsem je od toho odrazovat. Rychle jsem dopil svůj půllitrák a vyrazil do tělocvičny. Zbývalo mi sbalit pár věcí, takže jsem byl v pohodě, hůř na tom byla Ellanor, která právě začínala. Ostatní holky šly napřed, kluky jsem už ani nezahlíd.

Letěl jsem se rozloučit s ostatními - O conu po conu právě skončilo - a vyrazil jsem napřed, protože jsem si musel ještě vybrat peníze z bankomatu, abych se vůbec dostal domů. Počkal jsem na Ellanor a pak jsme s bágly na zádech zkoušeli sprintovat na vlak. Jedenáct minut, osm, tři… Dorazili jsme na dlouhou rovnou cestu před nádražím, odkud bylo vidět nádraží i případné přijíždějící vlaky od Prahy. Na nádraží stály dva vlaky, žádný nepřijížděl. Měli jsme dvě minuty zpoždění. Pak najednou jeden z dosud stojících vlaků vyrazil, když jsme byli přibližně sto metrů od nádraží… Když jsme tam došli, nikde nikdo. Když jsem se otočil, uviděl jsem dorážet ty, kteří vyšli osm minut před námi a vzali to zkratkou (která kupodivu zkratkou byla, aspoň si to doteď myslí).

cesta tam a zase zpátky Zjišťoval jsem další spojení. Krom vlaku za dvě hodiny jel za deset minut spoj do Jihlavy, a jak jsem se přeptal, z Jihlavy navazoval vlak do Brna. Jenže tam měl dorazit půl hodiny před tím přímým, takže dle mých propočtů bychom v Jihlavě minimálně hodinu čekali. Ostatní se rozhodli dát tomuto spoji přednost a tak jsme koupili hromadný lístek a nasedli do malého motoráčku.

Po dvaceti minutách jsme byli v Jihlavě, vystoupili jsme. Omyl, vlak do Brna jel za 15 minut. No, jak jsme po chaotickém hledání zjistili, byl to stejný vlak, kterým jsme přijeli z HavlBrodu do Jihlavy :-)) Znovu jsme se tedy usádlili a užívali si cestu do Brna. Cestou jsme vzpomínali na con, na LARP, různě vykecávali či podřimovali. V Brně jsme se rozhodli pro společné foto, a aby toho nebylo málo, vydali se společně do čajovny. Než jsme našli otevřenou, tak jsme se párkrát projeli několika šalinami, někteří si stačili udělat solidního modráka… :-)

vyprávění s Františkou Z čajovny jsme odešli až o půl sedmé, já si doma vlezl do vany a vzpomínal… Ačkoliv jsem za celý con spal jen čtyři hodiny a považoval se za solidně unaveného, v noci jsem vůbec nemohl usnout a podařilo se mi to až o pěti ráno. Ještěže jsem měl mít v pondělí noční směnu.
Když jsem ve čtvrtek ráno odcházel z noční, naštval jsem se na své chraptění a pokašlávání a vyrazil k doktorovi, a nemocen jsem i dnes, skoro dva týdny po návštěvě u doktora… Nicméně na ElfCon vzpomínám dál a jen tak hned na tento ročník nezapomenu, stejně jako na žádný z předešlých…

Těším se na viděnou na dalším ElfConu :-)




Copyright © Wulf
poslední aktualizace: 10.04.2002