DraCon 94 byl také mým vůbec prvním conem na kterém jsem kdy byl, a měl jsem tedy na ten letošní velké plány. Plánoval jsem udělat si přednášku a také něco na způsob nočního doupěte. Takže jsem se těšil už dlouho.
     DraConovský týden začal zajímavě. Zejména co se mého spánku týče. V pondělí jsem měl dopolední, zůstal jsem v práci do čtyř a pak si na chvíli odskočil do hopsání (kdybych jel domů, byl bych doma deset minut) a v devět se opět vrátil. Po noční jsem odmítl vzít si ranní a šel se vyspat domů. Večer jsem zamířil na koncert Asonance, ze kterého jsem šel opět do práce. Byl jsem v práci až do odpoledne, pak jsem se šel vyspat dom a zase přišel na noční. Ráno jsem se odebral domů s tím, že přijdu až v pátek na dopolední. Konečně jsem se pořádně vyspal. Bohužel už jsem nestihnul udělat minilarpík pro doupě. Aspoň jsem stihl dopracovat poslední body k přednášce, co mě ještě napadly. Pak jsem se také konečně dostal na net. Samozřejmě, že Průvodce ani DraConovský program nefungovaly. Začal jsem chystat věci - čaje, svíčky, aromalampičku, kostým a další - pro přednášku a kvůli doupěti. Skončil jsem o půl třetí, o pěti jsem měl vstávat.
     Den D (D jako DraCon) začal velice dobře. Hned jak jsem vstal se mi Rony při procházení kolem trefila drápem přesně do rány na mém namoženém a následně o kamna rozraženém palci, vlak měl jednu a půl minuty zrychlení a uběhnout dva kilometry s baťohem na zádech, kabelou v ruce a kulhající nohou jsem tak nějak nestačil. Následující autobus měl zpoždění, na některých zastávkách se snažil rozjet několik minut a kus od středu města se polámal úplně. Do práce jsem přišel samozřejmě pozdě a také jsem o půl hodiny později odcházel. Ve středu města jsem koupil medovinu a vydal se směrem k Santonu, v kterémžto hotelu se pravidelně čekává. V pravé brněnské nefalšované šalině jsem jel s Wellem a Skogenem, což jsem zjistil až na zastávce.
     V Santonu nás uvítala již tradiční fronta přes celý vestibul. Po dvou hodinách, které jsem částečně využil ke spánku, jsme se konečně dostali na řadu. Samozřejmě, že jsem jako přednášející stál ve frontě špatné, nicméně pomohl bych si přibližně o půl hodiny … HTML rozhraní pro registraci asi nebude to pravé ořechové, nicméně zde to bylo úplně jedno. Lidé, kteří u toho seděli stejně ani po těch několika hodinách nevěděli jak ubytovávat lidi. Já se registroval přibližně deset minut. Pokud tolik času strávili s každým, už se nedivím, proč jsem tak dlouho čekal. Také nevím, proč jsou ty čárkové kódy na rozesílaných visačkách (čtečkou by stačilo na to najet, a data dotyčného člověka by se automaticky dotáhla a nemuselo by se nic vyhledávat). Stejně tak neměli spárované platby (nevěděli, kdo zaplatil a kdo ne a chtěli po každém doklad). Zjištění, že s rychlejšími počítači to jde rychle úplně stejně jako předtím může znamenat, že chyba může být i někde jinde. A při registraci jsem se také dozvěděl, že Santon už volný není (do haly jsem dorazil přibližně v době, kdy měla teprve začínat registrace) a že budu bydlet na Přehradě. Tak jsem se ve frontě aspoň přivítal se spolustojícími (Melkor, Zdenka, Honza Macháček).
     Peca (se kterým jsem se domlouval na společném pokoji pro doupě) byl ubytován s cizími a Well neměl ubytování vůbec, uvažoval jsem kde udělat doupě ale nakonec to tedy padlo, protože do Přehrady nepouští lidi, co tam nejsou ubytovaní. Hlavně ne v noci. Po krátkém obhlédnutí bojiště jsem se vydal do Přehrady (pokud to ještě někdo nepochopil, jedná se o název hotelu (-; ). Když jsem přišel na pokoj, uviděl jsem na posteli Ramax, součást vstupních materiálů, z čehož jsem pochopil, že asi nebudu první. Ve skříni pak ležel malinkatý baťůžek, vyšívaný strom s jablíčky v rámu vyčuhující z papírového sáčku a lahvinka nějakého pitiva také zabalená v papírovém sáčku. Začal jsem uvažovat, jestli mě vůbec ubytovali s někým stejného pohlaví ...
    Vybalil jsem si věci, převlékl se, nabral věci na přednášku a vydal se do Santonu. Palec mě v sandálu tlačil ještě víc než v botasce, ale po chvíli jsem si zvykl. Dorazil jsem tam akorát na zahájení. Začalo s mírným zpožděním a vůbec nebylo tak oficiální jak jsem byl zvyklý. Nevítaly se celebrity, proneslo se pár slov, předalo se párkrát slovo a ani obecenstvo nějak zvlášť netleskalo. Měl jsem trochu rozpačité pocity, tohle nebyl DraCon na jaký jsem byl zvyklý.
    Následovalo zmatené hledání salónku, ve kterém jsem měl mít přednášku. V programu byl napsán salonek č. 4, ale ten byl zamčený. Po zjištění, že salónek č. 3 = salonku č.4 jsem došel k čelu a zakroutil hlavou nad ubrusem. Ten jsem pokapat voskem nechtěl. Oddělal jsem ho a zjistil, že je pod ním filc, aby se ubrus neposouval. Okolní stoly filc neměly. Začal jsem odhrnovat ubrusy a předělávat stoly, což způsobilo u pomalu scházejícího se publika zajímavé rozpaky. Ehm, chci říci, že na mě hleděli jako na magora :) Připravil jsem si hrneček, nalil colu, vyndal a zapálil svíčky. Velmi mne překvapila ochota pořadatelů, byl jsem přemlouván k různému pitivu, nabízel se, že zhasne atd. S překvapením jsem hleděl na již téměř zaplněnou místnost. Na to, že se má přednáška objevila na programu týden před začátkem conu ... Původně jsem si plánoval průvod se svícemi z pokoje do přednášecí místnosti v kostýmu se zahalenou kápí, při přednášce jsem chtěl mít nasazenou kápi a dvě svíce tak, že budu dobře vidět na papíry a na lidi, ale nebude mi vidět do obličeje a počítal jsem i s dalšími speciálními efekty, ale když už jsem tam tak šaškoval s těmi ubrusy, už jsem si tu kápi ani nenasazoval.
    Jak se přednáška vyvedla si netroufám soudit, ale ... jak jsem si až teprve nyní uvědomil, nedělal jsem ji pro lidi, ale pro úplnost. Doplnil jsem ji o co nejvíce bodů ve snaze zahrnout vše, co se tvorby světů týká. Na nemálo věcí jsem se díval z více pohledů, kde by stačil jeden atd. Ovšem méně někdy bývá více, a když se v diskusi rozebíraly i celkem ne až tak důležité detaily, nemuselo to každého bavit. Předpokládal jsem, že by to mohlo trvat hodinu až hodinu a půl. Že to bzabere tři hodiny jsem opravdu nečekal. Nevýhoda takové délky jednak spočívala v únavě těchto lidí, jednak se v tom, že se kryla s jinými a pro nemálo lidí zajímavějšími přednáškami. Dost lidí hodně věcí nepochopilo dle následných dotazů a poznámek, příště by to zjevně chtělo více příkladů, ale o to větší jsem měl radost když jsem slyšel správnou argumentaci od lidí, kteří věděli o čem mluvím - a pravděpodobně pro ně to bylo určeno. O nich jsem si byl jistý, že to v budoucnu využijí. Strašnou radost mi udělali Well, Skogen a Kajman, když na té přednášce vydrželi od začátku do konce :)
Jo, a mimochodem, webová verze osnovy této přednášky (ze které jsem vycházel) je zde.
    Přivítal jsem se s nepřivítanými a šli jsme na Keplíkovu přednášku o Sapkowského ... upravování pohádek. Vesměs vše co jsem čekal :-) Sapkowski si přečte pohádku, zamyslí se, zda by se opravdu odehrávala tak, jak je podáno, a pak ji zpracuje po svém :-)) Přednáška byla bohužel krátká, kolem půl hodiny, nicméně samozřejmě zdařilá :-)
     Nic dalšího zajímavého jsem už nikde nenalezl a tak jsem se vydal do Melkorovy půlnoční čajovny. Sedělo, pilo se a kecalo se, donesl jsem z Přehrady medovinu, pilo se, kecalo se a sedělo se ... Rychle a příjemně to uběhlo a někdy kolem páté jsem odcházel ne Přehradu. Popřál jsem nočnímu vrátnému dobrého rána a šel do hajan. Dvě lůžka na pokoji už byla obsazená, lehl jsem si do třetího a začal chrupkat ...
    Nějak si nevybavuji kdy jsem se probudil, ale do Santonu jsem zamířil až na Františčinu přednášku conající se ve dvě hodiny. Velmi mě potěšila, dozvěděl jsem se celkem dost nových věcí. Mé zápisky z této přednášky jsou tady. Co dodat? :-)
    Potom jsem šel na Conana umělce od Nalima Lidochaze. Tradiční cyklus přednášek, tentokrát na téma sochařství, malířství a zpěv. Hlediště se opět nesčetněkrát otřásalo salvami smíchu. Popsat se to nedá, takže se o to ani nebudu pokoušet :-)
    Zamířil jsem na Přehradu. Do osmi hodin, než bude přednáška o trošku krutějších strašidlech, jsem se chtěl ještě trošku prospat. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se prospal trochu déle než jsem původně chtěl, a dorazil jsem až na althing Conan Society. Velice mě mrzelo, že přijdu o Wellovu přednášku o vývoji filmu Pán Prstenů, která se s tím kryla. Na althingu se přivítali noví členové a rozdaly se jim vizitky, udělovaly se nějaké ceny, mimo jiné v jisté literární soutěži o povídku z Conanova světa, ale jinak byl program nic moc, zejména proto, že krachla přednáška Ivany Kuglerové, která se pro nepříliš dobrý zdravotní stav (aspoň myslím) na DraCon nemohla dostavit. To však vynahradily bohaté zásoby vína a tak ještě dvě hodiny se v salónku diskutovalo o všem možném.
    Kolem půlnoci jsem opět zamířil do Melkorovy čajovny. Návštěva se nesla v podobném duchu jako den předtím :-)) akorát jsem nějak úplně zapomněl na tu medovinu.
     Po troše spánku a zjištění že jedna část lidí už odjela a po nenalezení té druhé části jsem se vydal na vlak, abych nemusel dvě hodiny čekat na další.
    Co říci závěrem? Dracon 2000 byl "divný", jiný než obvykle. Normálně DraCon hodnotím jako nejlepší z velkých conů za dotyčný rok, ale zde nedokáži odhadnout, nakolik je můj nedobrý pocit z tohoto conu subjektivní. Začalo to šíleným týdnem, pokračovalo to zborcením všech plánů při prezentaci a pak už se to tak nějak vleklo ... takže jak říkám, netroufám si hodnotit :-)