Pán Prstenů podle Oscara Wilda

„Porazil mne v hádankovém souboji.“
„V hádankovém souboji?“
„Ano, tak to bylo. A zvítězil podvodem.“
„Podvádět v hádankovém souboji je samo o sobě hádankou, a proto se nejedná o podvod, ale jen o další hádanku.“
„Podváděl a zeptal se mne, co má ve své kapse.“
„Sebral a přivlastnil si překrásný poklad, předstíraje proradnou povahu. Jak ušlechtilé, stejně jako naši Páni a Vládci“ ...
 
Jistě, Temný Pane - Anthony Jay a Jonathan Lynn (autoři scénáře Jistě, pane ministře; Jistě, pane premiére)
 
„Eh, Pane Saurone, mám zde předběžnou verzi vašeho projevu k Nazgúlskému Výboru pro Podemílající vodu.“
„Tichá voda břehy mele, Sire Grišnáku?“
„Ehm, při vší úctě, Temný Pane, tichá voda sama o sobě nemůže nic mlít.“
„Díky Bernarde. Kde bychom bez vás byli. Co je obsahem mého projevu?“
„V podstatě, Pane Saurone, že politikou Administrativy Temného Pána je vyhnout se tomu, mít nějakou politiku, a že absence politiky není příznakem nedostatku politiky samotné, ale politiky politického omezení, omezení politiky pak dává podnět k počátečnímu rozvržení politické linie, bez vyloučení nestejných politických iniciativ v rámci předběžného rozvržení politické linie.“
„Prosím?“
„Řeknete jim, že mohou dělat, co budou chtít, Pane Saurone.“ ...

Pán Prstenů podle George MacDonalda Frasera

„Nikdy jsem nemohl vystát toho Boromira. Nafoukaný a arogantní. A stejně jsem ho bezvadně zmátl. Pamatuju si, jak přemýšlel, když hobiti utíkali pryč, to je tvoje, Boromire. Ale začínám od prostředka. Všechno to začalo tam v Roklince. Byla to všechno Gandalfova vina samozřejmě. Jako téměř každá pohroma Třetího Věku. Ale tentokrát se překonal. Jeho představa dobrého plánu byla vzít tuhle zázračnou zbraň, kterou se nám podařilo najít a zahodit ji. Nemohli jsme ji ani zahodit jen tak do moře, jako nějaký šílenec. Ne, jeho plán byl odnést ji celou cestu doprostřed nepřátelského území, kde byly milióny skřetů a dalších a hodit ji do sopky, protože věděl, že ta z...á věc vybouchne. Bylo dlouhé ticho, a pak Gandalf řekl: „Jenom dobrovolníci, samozřejmě.“ A pak se všichni podívali na mě ...
 
Pán Prstenů podle Lewise Carolla
 
Frodo zíral na čaroděje, který nevypadal jako nic, co kde předtím viděl, snad jen v tom odporném snu po oslavě narozenin jeho starší sestry.
„Pojď,“ řekl, „Nemáme čas. Musíme jít a ztratit Bilbův prsten.“
„Ztratit?,“ řekl Frodo, „Proč, vždyť jsem ho sotva našel.“
„Pst, ticho, není čas na hádání, musíme jít a ho ztratit znova.“
„Ale můžeme vůbec ztratit něco takového?,“ zeptal se Frodo, „Bez všeho toho svašímdovolením a jaksemáte??, dodal s trochou nezdvořilosti.
„Jasně, že můžeme,“ řekl ten cizí čaroděj, „Já jsem často ztrácel aspoň tak šest věcí ještě před snídaní, prsteny nevyjímaje. Troufám si říct, že ty jsi nikdy neměl se ztrácením věcí žádnou praxi. Uděláme tak „mnohem“ líp, než kdybychom se doopravdy snažili, víš,“ řekl, vyfukuje do místnosti několik kouřových kroužků rozmanitých barev.
Frodo zamrkal a přemýšlel, jestli jeho sestra neměla minulou noc nějakou „další“ oslavu.

Díky moc překladatelce (která nechtěla být jmenována) za tyhle alternativní verze! Šlo o skutečně velké oříšky, ale myslím, že se překlad víc než povedl. Díky!