Prapředky osobních počítačů byly telefaxy. Byla to propojená síť, když někdo na jednom telefaxu něco napsal, objevilo se to na telefaxu druhém, desítky kilometrů vzdáleném. Už zde existovaly různé klávesy jako End of Line (enter), backspace, atd. Jak byla tato síť stále modernizována, vyvinuly se z telefaxů terminály, napojeny na jedno centrum - mamutí počítač, který pracoval na operační systému s názvem UNIX.
Proto se velké množství vtipů váže k tomu operačnímu systému. Zde jsou filosofické úvahy UNIXových programátorů a zde některá chybová hlášení - a nejen z UNIXu. Nutno ale podotknout, že kdo nezná pravidelnou hlášku "You have a mail.", nikdy nepochopí kouzlo hlášky "You have had a mail, but..."

U systém klient - server (třeba Windows NT) je klientem osobní počítač, kde leží programy, a databáze je na serveru. Terminálové aplikace, které se používají na UNIXu, mají však trochu jiné schéma. Vše dělá server, a terminál je v podstatě jen monitor, klávesnice a připojení do sítě. Díky tomuto schématu měli mezi sebou i snadnější komunikaci - stačilo napsat, komu posílají zprávu, napsat ji a odeslat, o vše se postaral UNIX. A právě už tehdy se začaly poprvé používat "smajlíky." Ty se používají dodnes, ale pod Windows už jsou různé typy písma, a proto ztratily mnoho ze se svého výrazu. Snažím se na této stránce používat typ písma co nejpodobnější tomu UNIXovému, snad tedy vidíte rozdíl. Dnes už se navíc začínají všude po netu používat smajlíci grafičtí a to, co člověk tenkrát vymýšlel hlavou a experimentováním dnes konvertuje na prolízání internetu a hledání dalších a dalších stánek s grafickými smajlíky...

Dříve se používalo množství operačních systémů. Dnes většina počítačů používá UNIX, Windows, případně Windows NT. Tyto operační systémy byly často srovnávány - zde jsou dvě přirovnání, k cestě letadlem a k cestě autem na nákup.

Na začátku devadesátých let nastal prudký nárůst osobních počítačů (Personal Computer - PC). Jednalo se počítače od IBM s procesorem od Intelu - řada 80086 XT - známá iXTéčka. Po nich přišla ÁTéčka, dvěosmšestky (80286), třiosmšestky - to už začínaly procesory podobných výkonů vyrábět i jiné firmy - a pak přišly čtyřiosmšestky. Intel pak podal žaloby pro porušení ochranné známky na firmy, které v konkurenčním boji přišly s procesory označovanými stejně, nebo i výše - 586, 686, ale soud rozhodl, že číslo nemůže být ochrannou známkou, takže Intel soud prohrál.
Proto další řadu nazvali Pentium. Bylo na trh dodáno pravděpodobně příliš brzo - procesor měl potíže s pohyblivou desetinnou čárkou, na což ihned vznikla celá řada vtipů. Novější, výkonnější typ procesoru dostal název Pentium Pro. O něco později vzniká čip s multimediální podporou, Pentium MMX. Skloubením těchto dvou procesorů vzniklo Pentium II. Za dalších pět let postoupil vývoj k Pentiu III a nyní je u Pentia IV...

Na podzim roku 1995 přišly do prodeje Windows 95. V DOSu jste mohli pracovat vždy pouze v jednom programu, a co jste v něm vytvořili, většinou jste nemohli použít nikde jinde. Byly také potíže s ovladači nových karet. Pohybovat se v DOSu bylo pro začátečníky těžší, ale poté, co jste se v něm naučili pracovat, bylo všechno dobré. Vše se dalo nastavit, když se něco stalo, byl zde velký manévrovací prostor jak to spravit, zkrátka, byli jste pánem nad počítačem.
Pak přišly Windows 95. Opak DOSu. Všechny programy jsou plně (až na výjimky) kompatabilní, co vytvoříte v jednom programu můžete použít v jiném. Nové karty nainstalujete v hladce (až na četné výjimky). Můžete zároveň pracovat v několika různých programech. Tedy... bylo by to krásné, kdyby to takto fungovalo, a bez chyb. Jenže... pod Win95 počítač málokdy dělá, co chcete vy, zejména v krizových situacích. Má spousty předdefinovaných věcí, které vy nemůžete ovlivnit, můžete nad nimi pouze zuřit. Je velmi nestabilní a často havaruje - což je pro unixáky záležitost zcela nepředstavitelná, tam se počítač restartuje jednou za rok. Uživatelské prostředí Scandisku a Defragmentace skočilo o několik úrovní dozadu, a i když později Microsoft vydal Windows 98, i tam zůstala pořád většina věcí stejně nepohodlná. Při instalaci Win95 se autoři chlubí tím, že všechny dosovské hry pojedou lépe a daleko rychleji, 1/3 však nelze spustit vůbec a pro druhou třetinu musíte Windows ukončit a odskočit si zpět do DOSu. Podobně to je se všemi DOSovými programy.
Dnes, osm let po jejich nástupu, se s nimi už většina lidí smířila, protože Milénia i Windows XP už jsou přeci jen stabilnější a umožňují větší kontrolu nad sebou samými. A také proto, že už vznikla spousta prográmků, jak nechtěné věci zrušit nebo je přenastavit. Většina lidí si život bez Windows už nedokáže představit.
Je samozřejmé, že něco takového, jako Windows se ihned stalo terčem velkého množství vtipů, které nevynechalo ani šéfa Microsoftu Billa Gatese. Kvůli velké poruchovosti bylo kritizováno testování i uživatelská podpora tohoto systému.
Mimochodem, když byly Windows 98 poprvé předváděny novinářům, největší potlesk a nadšení sklidila BSOD - blue screen of death - chybové hlášení, které v 95% případů znamená kompletní havárii tohoto operačního systému.
Ke vtipům obvykle značně přispívají programátoři pracující v UNIXu - za dobu používání se značně zdokonalil a tak jsou velkému množství programátorů 'wokna' k smíchu.

V USA dostali specialisté od armády za úkol vytvořit počítačovou síť po celé zemi, která by však nebyla paralelně propojená - pokud by byl zničen v případě atomové války jeden (nebo i několik) z počítačů, síť musela zůstat i nadále funkční. Tento záměr se zdařil. Léta ubíhala, síť pozbyla svého původního významu a byla předána školství.
Odtud byl už jen krůček k masovému rozšíření použití této sítě, a dnes ji známe pod pojmem INTERNET. Pomalu, ale jistě se šíří zaměstnáními, školami i domáctnostmi. Dnes konečně mohu říci, že spíše rychle, nežli pomalu.
Tato informační dálnice nabízí ohromné množství věcí, takže si mnoho lidí již na ni vypěstovalo závislost. Jak se stal předmětem zájmu, začaly se objevovat vtipy a přirovnání - například srovnání internetu s penisem.

Zatímco před čtyřmi lety jsem napsal, že počítače začínají být v poslední době čím dál víc populární, dnes mohu s klidným svědomím říci, že pro většinu lidí se již staly samozřejmostí. Slova, která dříve patřila do počítačového slangu, kterému nikdo nerozuměl, dnes již znají všichni - typickým příkladem by mohlo být slovo 'přepálit'.
Chcete vědět, jak vypadá život takového průměrného počítačového experta? Podívejte se do deníčku systémového administrátora.
Počítače se srovnávají se spoustou věcí - třeba s lidským mozkem nebo s lidskýcm chováním, zabývá se jimi pan Murphy...