Je takovým zvykem koncem roku zpomalit, ohlédnout se za sebou, zhodnotit co se povedlo a co ne, a ideálně se z toho i poučit. A dát si nějaké cíle na příští rok. Jen tak se člověk stále hejbe dopředu, nezůstává na místě, případně nedegeneruje :-) Takže
JAKÝ BYL ROK 2007?
Minule jsem končil tím, jaký jsem si udělal krásný plán na tento rok tím, že jsem roztrhal desetistránkový stoh áčtyřek se seznamem věcí k dělání. Z něhož moc neubývalo po několik let.
Nemusím asi moc říkat, že to dopadlo tak trochu podobně jako obvykle. Ten nový plán fungoval první tři měsíce, a pak jsem přestal stíhat takovým způsobem, že jej vystřídala opět A4ka se seznamem aktuálně přibývajících věcí k dělání.
Nicméně ten seznam věcí k dělání na té jedné A4 zůstal a na víc se jich nerozrostl. Sice je i v této chvíli plný a popsaný až na samotný okraj, ale… stále je na jedné A4. To je poměrně pozitivní.
Nicméně - i tak - co z toho, co jsem si na rok 2007 naplánoval, jsem splnil, co ne, a co jsem se nakonec rozhodl zcela zrušit?
Fotografování
Před několika lety jsem se rozhodl pokračovat jen se čtyřmi koníčky: s fotografováním, s RPG (což se později rozšířilo i na larpy), s psaním povídek a s vlastní webovou stránkou. Zatímco RPG jsem rozjel docela naplno (podílel jsem se na tvorbě DrD 1.6, DrD+, hodnotil jsem Spár, pánoval a spoluvytvářel dobrodružství na GameConu, psal do Dechu Draka dvouletou sérii článků), na psaní povídek jsem se naopak téměř nepodíval a stránky do značné míry pokulhávaly. S focením to bylo různé, napřed jsem přešel na digitální kompakt, začal jsem víc fotit a víc experimentovat, např. portréty, akty, nicméně stejně vždycky převažovaly reportážní fotky z akcí. Pak jsem konečně našetřil na digitální zrcadlovku, ale vzápětí jsem přestal na dva roky fotit skoro úplně.
V roce 2007 jsem to zase pořádně rozjel. Upgradoval jsem Canon D300 na D350 (moc velký rozdíl to nebyl - "jen" v rychlosti a v rychlosti práce s kartou, což ale pro mne byl stěžejní faktor). Koupil jsem několik světelných objektivů, od ultraširokáče po teleobjektiv a nedělal jsem přitom kompromisy. Chci, aby mi ta výbava pár let vydržela. Doteď jsem fotil jen se setovými objektivy - a ten rozdíl je více než drastický. Nakonec stejně fotím jen s pevnou padesátku Canon 50mm f/1,4 USM, ze které mám opravdu radost. Ačkoliv kvůli té hloubce ostrosti to bylo, jako bych se učil fotit od základů znovu. Přesto mi stále schází ten nejdůležitější objektiv v rozsahu cca 24 - 70 mm, jeho koupi mám naplánovanou na rok 2008. Ne, že bych takový objektiv neměl (a nemyslím přitom seťák), ale ten jediný není tak kvalitní, jak požaduji a zjistil jsem, že za ten půlrok jsem s ním udělal jen pár snímků, které by se pravděpodobně daly spočítat na prstech.
První objektiv jsem víceméně náhodou koupil v půlce května, když se mne Maverick ptal, co mi má dovézt z Japonska, a já zjistil, že tam je o více než třetinu levnější. A bylo to nějaké vybírání, zabralo mi skoro čtrnáct dní. Byl to krásný Canon EF 70-200mm f/2.8 L USM, (bylo to první eLko, které jsem držel v ruce,) a nadchl mne natolik, že jsem se začal poohlížet po dalších objektivech a skončilo to i upgradem již nevyhovujícího těla fotoaparátu.
Přestože toto byl ten první impuls mého následného bouřlivého (či spíše chaotického) rozvoje, začalo to nenápadně a zvolna už někdy v lednu. Tehdy jsem měl první zakázku. Sice zdarma, stejně jako všechny ostatní, ale pomalu jsem si začal zvykat na to, že zase fotím. Následovalo několik dalších focení na přání, koupě halogenů, a chuť to focení zase rozjet.
Díky Maverickovi jsem se koncem srpna seznámil s Fotopátračkou, takže focení lidí dostalo najednou nový rozměr - oklikou jsem se dostal k tomu focení, které jsem vždycky chtěl dělat. Absolvoval jsem kurz na focení portrétní a následně i figurální fotografie, vyzkoušel si focení v profesionálním ateliéru i s téměř profesionálními modelkami. To mne vedlo k pořízení blesku, deštníku a fotopozadí.
Po letech focení jsem si vybudoval určitou pověst, nicméně když jsem přišel s foťákem na nějakou akci, a několik lidí se mne ptalo, zda tam oficiálně fotím pro pořadatele, tak mne to stejně překvapilo. A potěšilo.
V podstatě od května do listopadu jsem se toho naučil a udělal víc, než za pět let předtím. Což hodnotím velmi kladně. Teď ještě doupravovat ty fotografie od GameConu po listopadovou Irish session a vyvěsit je na stránky :-)) Když to shrnu, z toho, co jsem původně měl v plánu jsem udělal téměř minimum, ale získal a naučil jsem se mnoho jiného, co jsem ani nečekal, natožpak plánoval.
RPG
Nic moc, tedy. A ani mne to k RPG již tolik netáhne. Sice jsem si plánoval, jak zreviduji DrD+; jak trochu rozvedu dál svou teorii tvorby světů, zejména s ohledem na přístup ostatních "odborníků z oboru"; jak zkompletuji zápisky z tvorby jistého světa, jehož tvorba však byla již s konečnou platností zastavena; jak budu pracovat na přepsání těch článků z DD pro své stránky; či jak dokončím svou vlastní RPG hru Inkarnace; nicméně tak nějak není chuť ani motivace cokoliv z toho udělat. A až na ty Inkarnace ani do budoucna.
Sice na GameConu jsem opět vypomáhal se soutěžním dobrodružstvím, užil si GC i hodnocení Spáru, a na chatě pánoval pro přátele jedno dobrodružství, ale to bylo všechno.
Možná je to tím, že když člověk vytváří nebo hraje RPG, je pouze spoluautorem a jak moc se to povede strašně záleží na lidech kolem. Bez ostatních nemůže dosáhnout kýženého výsledku, a s těmi ostatními si musí skvěle rozumět a být naladěn na stejnou vlnu, jinak opačně naladěný hráč tu hru dokáže pěkně zlikvidovat. A po té třicítce už je povětšinou trochu problém pravidelně se scházet se stejně naladěnými lidmi. Každý už má trochu jiné starosti, a navíc "život naučil"…
Takže s RPG zatím a do blízké budoucnosti pohov. Ale až budu mít syna a tomu bude tak deset… :-)
LARPy
Letos jsem se účastnil několika skvělých a pár dobrých larpů. Ale nedokončil jsem z nich ani reporty, natož abych nějak pohnul např. s kostýmy. Zatím se jimi nechávám bavit, a více mne baví ty divadelnější. Uvidíme jak dál.
Nicméně jistý pokrok by tu byl - účastnil jsem víckrát jako hráč než jako CP, vůbec poprvé za poslední léta :-D
Webové stránky
Třebaže plánů mam již léta (cca od roku 2004) spoustu, téměř nic neuděláno, ničeho nedosaženo. Naopak dosaženo jednoho z nejdelších prodlení mezi aktualizacemi za celou existenci stránek.
Nicméně tohle je jedna z mála oblastí ve které chci pokračovat, a to výrazně aktivněji, než doposud.
Keltské akce
Koncem předminulého roku jsem se zase začal zase účastnit keltských akcí, co se v Brně občas naskytnou. V roce 2007 toto pokračovalo, a jsem tomu rád. Také jsem si pořídil malý kilt a později i téměř všechny doplňky (vyjma baretu, u kterého jsem si špatně změřil obvod hlavy a on mi pak nebyl). Ty doplňky premiéru ještě neměly, předpokládal jsem, že ji budou mít na Burn's Night, ale kolem ní mi zatím vyvstává tolik komplikací, že kdoví, co bude.
Byt
Práce na bytě je spousta, chtěl jsem malovat kuchyň, předsíň, záchod a koupelnu, ale nakonec z toho nic nebylo. Nebyl čas a vhodné počasí. Odloženo na jaro. V podstatě nic neuděláno, ani z těch drobných věcí.
Počítač
Mezi plány jsem měl i udělání pořádku na disku, ale že bych něco z toho udělal… :-)
Spíš to teď vypadá na přeorganizování diskového prostoru a reinstalaci Windows.
Na druhou stranu došlo k výraznému navýšení rychlosti ADSL a paralelně s novým modemem vbylo dosaženo i permanentního připojení k síti hned od zapnutí počítače. Díky dvěma novým hardiskům se mi ztrojnásobil úložný prostor (když jsem začal fotit do RAWu a z týdenní dovolené si přivezl fotek zabírajících tolik místa, co předtím focení za 9 měsíců, tak mi ani nic jiného nezbylo). Došlo k navýšení limitů dat z internetu, k pořízení IPTV, díky čtečce paměťových karet k několikanásobně rychlejšímu přenosu dat z foťáku na HDD a k pár dalším vychytávám, co výrazně zlepšily život. A o pořízení nového počítače na jaře (a tedy cca ztrojnásobení jeho výkonu) jsem psal už dřív.
Jednoduše řečeno, ač mám na disku stále solidní bordel, počítač a internet funguje výrazně lépe a pohodlněji :-)
Ostatní
Rok 2007 byl také rokem, kdy rána i celé dny s bolehlavem byly těžké a já se zaříkal, že omezím přísun alkoholu. Postupně si uvědomuji, že tělo začíná na alkohol reagovat jinak, než tomu bylo dřív. Neopiju se tak, jako dřív, připadám si v pohodě, takže nepoznám, že už mám dost, a i když je celý večer dobře, další den nestojí zato. A nejsem schopen nic kloudného udělat, což mi kazí plány, věci nabírají dalšího zpoždění atd. Že by to vyřešila sada balónků? :)
Od půlky listopadu už také nejsem sám. S tou dívkou jsem se seznámil přes focení a zpočátku se nestačil divit, kolik máme společných známých a kamarádů - jak v irských tancích, tak v larp komunitě.
No, a to je asi tak všechno.
Zjistil jsem, že chci dál fotit, že chci dál dělat na stránkách, že RPG mne už nebaví tak, jako dřív, a že musím něco udělat s bytem.
A mé plány na rok 2008?
Příště.
31-12-2007
Na úvod
Je devatenáctého prosince 2007, 4:21 ráno, a já začínám psát tyto řádky. Nemohu usnout, v poslední dny se nějak ohlížím zpátky a hodnotím uplynulý rok. A půl. Za tu dobu se toho změnilo opravdu hodně…
Ačkoli mám v "nové" práci také dvanáctihodinové směny s nepřetržitým provozem, dosud jsem neměl problémy s převráceným režimem, jak jsem míval ve staré práci. Asi to bylo tím, že tam jsem si občas brával i pět nočních po sobě, tady se střídají stále dokola noční s denními. Přesto zhruba poslední dva týdny mívám značný problém usnout před třetí hodinou ranní, a to i tehdy, když o šesti zase vstávám…
Pokud jste byli zvyklí zabrousit na tyto stránky pravidelně, nemohli jste si nevšimnout značné odmlky v žurnálu. Ve staré práci jsem si občas našel hodinku pro sebe, abych spáchal nějaký text, v nové to ale příliš nehrozí. A to jsem si na začátku tohoto roku dal mezi své cíle začít blogovat o zajímavých věcech alespoň jednou týdně.
Kde začít? Asi tím rozepsaným žurnálem z loňska…
Druhá polovina roku 2006
Jak jsem před několika měsíci psal, že můj život čekají velké změny, už tehdy jsem tak trochu čekal, že by mohly být podstatně větší, než jsem si uvědomoval. A byly. V srpnu jsem se po čtyřiceti čtyřech měsících rozloučil se Sangí a v září po necelých devíti letech i s prací. Myslel jsem si, že u Telecomu snad už přežiji všechno - z původních 23000 zaměstnanců když jsem nastupoval jich zbylo asi jen 5000, a osudným se mi stal až nástup Telefóniky O2, či spíše sloučení s Eurotelem. Organizační změny.
Tak jsem si poté udělal dva měsíce prázdnin, ale nebyly to zrovna radostné prázdniny. Jedním z důvodů byla ztráta té práce - člověka to ovlivní směrem k depresím i když si to nepřipouští. Já si to uvědomil, až když jsem nastoupil na novém místě. Druhým důvodem byl pocit marnosti z nedokončené práce. Původně jsem chtěl stihnout spoustu věcí, ale právě ty dva měsíce se nesly pouze ve znamení řešení nekonečných problémů. Jeden z nich byly trable s počítačem, o kterých jsem psal minule.
Koncem listopadu jsem se začal poohlížet po nové práci. Přes agenturu Perspektiva jsem dostal tři nabídky - HomeCredit International (síťová podpora pro HomeCredit, který momentálně silně expanduje na východ), ANECT (síťařská firma, ve které dělá asi šest Bílovčáků včetně několika mých kamarádů) a Grisoft (který snad ani nemusím představovat, AVG znají všichni). Zúčastnil jsem se několika pohovorů, a Grisoft a Anect o mne projevily zájem. Bylo to těžké rozhodování, zvlášť když jsem do poslední chvíle čekal i na odpověď z HomeCreditu. Nakonec jsem dal přednost Anectu, třebaže jeho platová nabídka nebyla tak pěkná jak to Grisoftí, ale po několika letech práce v hodně velké firmě jsem chtěl zkusit dělat v něčem menším - a mnoho náznaků z Grisoftu mi silně připomínalo Telecom. Zatím tedy nelituju, :) je to strašně velký rozdíl.
Zdraví
Zajímavé to bylo i se zdravím, kromě toho že jsem se naboural čelem do zinkové tabule a měl na čele dvě boule a naražený nos jsem málem přechodil i zápal plic. Bylo to zajímavé, při záchvatu kašle jsem vždycky dostal křeč, zatnuly se mi všechny břišní i zádové svaly, já všechen vzduch vykašlal, už nebylo co kašlat, a nadechnout jsem se kvůli té křeči ve svalech také nemohl. A když se mi to konečně podařilo, už přicházel další záchvat kašle. Tenhle postřeh někdy určitě využiji v nějakém dobrodružství pro RPG :)
Dělání, dělání…
Když jsem začal v prosinci pracovat, najednou jsem cítil spoustu chutě do všeho. Také jsem se těšil, že po těch letech dvanáctihodinových směn si konečně vyzkouším osmihodinové, že budu mít najednou na všechno spoustu času. V šest začnu v práci, ve dvě skončím - fůra času na doma. Vydrželo mi to jen pár dní.
Ty osmičky nebyly tak ideální, jak se na první pohled mohlo zdát. Začínat o šesti v práci? To tu ještě není nikdo kromě noční směny, a vstávat o pěti když nemusím? Obvykle jsem vyrážel v sedm z domu (poměrně rozumný čas na vstávání, ne?), takže jsem začínal v práci kolem osmé. Osm a půl hodiny, takže skončit 16:30, hodinu než se dostanu domů (přeci jen dělám výrazně dál než předtím, kdy to bylo pár zastávek osmičkou), a tam o šesti padnu po perném dni do postele a probudím se kolem osmé. A mám dvě, možná tři hodiny "volna," ve kterém už ale nejsem žádné kreativnější práce schopen. Protože jsem vyspaný, jdu spát kolem půlnoci, takže ráno vstanu až v sedm. Když si pohnu, v osm jsem v práci... a tak pořád dokola. Vlastně poprvé jsem se za světla dostal domů až v půlce ledna, když jsem musel z práce kvůli zubařce odejít dřív.
Upadnul jsem do stereotypu a původní nadšení z nové práce a skvělého prostředí tak nějak opadlo. V půlce ledna jsem si také uvědomil, že takhle nic neudělám. Vzbouřil jsem se proti tomu, dokončil rozdělané věci, a najednou tu byla poměrně velká aktualizace z 24. ledna. Podíval jsem se do papírů, co mám dělat dalšího. Můj seznam na šesti A4 mne moc nepotěšil, stále se rozrůstá a rozrůstá a já mám nechuť do čehokoliv se pouštět jen ho uvidím. Bylo mi jasné, že tohle jako efektivní řešení nikdy fungovat nebude.
Pár dní jsem to od základu předělával. Ze seznamu jsem si vyškrtal historické záležitosti, které tam mám napsané vlastně jen z určité povinnosti, nikomu teď po těch letech už nic nedají a já k nim cítím nechuť jen se na ně podívám. Pak jsem si věci rozdělil podle zaměření. Zvlášť plány týkající se těchto stránek, zvlášť RPG, zvlášť focení, zvlášť pořádek na disku či úpravy v bytě. V těchto samostatných seznamech jsem vyčlenil, co z nějakého důvodu spěchá a je zapotřebí udělat hned, a co jsou jen takové plány do budoucna. Pak jsem k těmto věcem "to do" připsal další, někdy abstraktnější, někdy konkrétnější prvek - čeho bych chtěl do konce roku 2007 v dotyčném koníčku dosáhnout.
Už delší dobu jsem si totiž uvědomoval, že když se snažím věnovat např. třem věcem v jednom dni, přeorientování z jedné na druhou mi docela dlouho trvá. Dokončím např. hodnocení jednoho dobrodružství do Spáru, sednu k počítači, a pak další čtvrt hodiny zjišťuju, které z těch několika adresářů fotek mám v jakém stavu vybírání, upravování a vytváření galerie. Pak jsem začal přeorávat stránky a zase jsem dlouho zjišťoval, kde jsem vlastně posledně skončil a co je na řadě teď. Idea tedy byla taková, věnovat se každý měsíc přednostně jednomu či dvěma koníčkům a nesnažit se stíhat všechny. A po měsíci si od toho dám pauzu, zapíšu si, kde jsem skončil, a pokračuji s něčím jiným.
Navíc jsem si ještě vše rozdělil na věci rutinní, vykonávané v pravidelných intervalech (správa bytu, nakupování, navštěvování diskusních fór, zálohování, pravidelný úklid disku a pod), kreativní (kde něco vytvářím, např. upravování fotografií, vytváření stránek apod) a na odpočinek (počítačové hry, četba knih, časopisů, internetu apod). A čas, kdy jsem doma, se snažím rozdělit tak, abych třetinu něco vytvářel, třetinu se zabýval rutinou a třetinu dne odpočíval.
Tohle byla v tu chvíli krásná teorie, která vypadala, že by mohla vycházet. Žel, praxe byla trochu jiná. Ale hodnocení tohoto roku nechám zase na příště.
Z tohoto nového systému jsem měl v dotyčné chvíli docela velkou radost, a i když se teď po deseti měsících ohlížím, jsem rád, že jsem jej změnil. Předtím jsem stejně jenom přepisoval co je potřeba udělat z jednoho termínu na druhý a věci spíše přibývaly, než ubývaly. Ale tak je to vždycky u všeho - je potřeba najít si čas na to důležité, zábavné a energii vracející, a ne se nechat ubíjet povinnostmi.
04-04-2007
Tak konečně! Mám počítač. A funkční! Po mnoha měsících.
A myslím, že už bych nikdy více neměl psát větu "Další update bude brzy následovat."
Update se ukázal jako příliš dlouhý, tak jsem jej rozdělil na dvě části, a tady je ta první.
Ta historie motanic kolem pc je pěkně dlouhá, ptala se mne na to už spousta lidí
a já nemám sílu to pořád celé opakovat :) Stejně si myslím, že jde o poměrně nudný update,
i když já se kolem toho "bavil" dost. Pokud má někdo podobné problémy s s podobnými komponenty,
jako já, tak mu to třeba pomůže, ostatní to asi zajímat moc nebude.
JAK (NE)UPGRADOVAT POČÍTAČ Počítač jsem upgradoval už na jaře, kdy jsem z Athlona XP 1800+ povýšil
na 64bit Sempron 3400+ a přikoupil 512 MB na celkových 1280 MB RAM. Semprony
se zdály být v rozkvětu a já to chtěl i kvůli dobré budoucí kompatibilitě,
Athlony se už pomalu přestávaly vyrábět. Už tehdy mi někteří radili, že jít
do desky s AGP 8x není příliš perspektivní, že nové grafické karty se vyrábí
už hlavně pro PCI Ex. Zatím se však vyráběly pro oba druhy a já potřeboval
kompatibilitu se stávající kartou, protože když už bych si kupoval novou,
chtěl bych něco lepšího, a na to jsem v té době rozhodně neměl peníze.
Upgradoval jsem tenkrát hlavně kvůli Oblivionu, na nic jiného jsem takový
výkon nepotřeboval, a podle minimálních nároků byl potřeba nový pouze procesor.
Nicméně už první testování ukázalo, že stávající grafická karta
(Radeon 9800 Pro) je o několik řádů zastaralejší, než jsem si myslel.
I když výkon PC měl být solidní, v 3D Marku 2005 získal počítač skóre někde
kolem tisícovky a obraz se strašně trhal. Jeden frame za sekundu mluví za vše.
Karta nezvládala bloom, neměla pixel shadery (některé nové hry se bez nich už
ani nespustí), a Oblivion sice jelo, ale v rozlišení 640 x 480 a na hodně malé
detaily. Nebylo tedy otázkou, zda je zapotřebí nová grafárna, ale kdy si ji
budu moci pořídit.
Ta chvíle se naskytla právě v říjnu. Bylo to už nutné - stará karta přestávala
fungovat. Často se přehřívala tak, že se jí nedalo dotknout. Po delším hraní jsem
třeba dva dny nemohl nastartovat počítač - karta se při startupu nechytala či celý
počítač se restartoval při startu Windows. Jindy nešla několik dní (či týdnů!)
spustit žádná hra, dělat jsem mohl jen s klasickými programy a to ještě v nepříliš
vysokém rozlišení.
Začal jsem shánět informace, po dvouch špatných předchozích zkušenostech jsem
už nehodlal kupovat grafickou kartu na doporučení nějakého známého. Ukázalo se,
že je docela problém nalézt dostatečně vhodný český server o hardwaru, kde by
byly relevantní články a kde by byly dobré srovnávací testy. Nakonec jsem objevil
DDWorld a mohu jen směle doporučit
- momentálně je asi tím nejlepším serverem o hardwaru, který se dá na českém internetu
nalézt. Několik dní (!) jsem studoval informace o grafických kartách a jejich vzájemná
porovnání ve výkonnostních testech.
Nakonec jsem si vybral čerstvě vydaný Radeon
X1950 Pro, což byla v té chvíli cca pátá nejvýkonnější karta na trhu,
přičemž byla oproti ostatním za poloviční cenu. Pojal jsem ten upgrade
poněkud velkolepěji a objednal i prvotřídní
case a další věci, které jsem se chystal koupit už osm let -
zvukovku, UPSku atd. Byl čas si všechno pořádně prostudovat a srovnat,
takže jsem si objednával především kvalitu, ale s velmi příznivým
poměrem mezi cenou a výkonem.
První problém se naskytl víceméně hned - Radeon 1950 Pro se vůbec
nevyrábí pro AGP slot, stejně jako drtivá většina kvalitnějších
grafických karet. Bylo tedy nutné koupit i nový motherboard,
který bude mít jak slot PCI Ex, tak socket 754 na procesory Sempron.
A v tom se ukázal být druhý problém. Zatímco na jaře se zdály být
procesory sempron v rozkvětu a s velkou perspektivou pro další upgrady,
teď už se nevyráběly a bylo pro ně i málo motherboardů. Na skladě v
T.S.Bohemia měli
jen tři, a tak výběr netrval moc dlouho, rozhodl jsem se pro Gygabyte
K8N51GMF. Koncem října jsem si pak podal objednávku.
Třetím problémem se ukázalo to, že mé požadavky na komponenty byly
poměrně specifické. A i když T. S. Bohemia avizovala, že na skladě budou
mít některé komponenty do čtyřiadvaceti hodin a ty další do jednoho
až dvou týdnů, realita byla nakonec poněkud jiná. Z celkové objednávky
asi dvanácti komponent byly na skladě jen čtyři. To hlavní, nač jsem
čekal byla samozřejmě ta grafická karta, a ta stále nepřicházela.
Přišla až koncem listopadu, kdy jsem si ji s dalšími osmi komponentami
vyzvedl, na zbytek jsem si musel počkat až na vánoce.
A tehdy se vyskytl čtvrtý, nejhorší problém. Po zapojení motherboardu
a grafické karty počítač nefungoval. Nešel žádný signál do monitoru.
Nějakou dobu jsem se to snažil řešit, procházel různá diskusní fóra,
poptával se známých, a nakonec jsem napsal na technickou podporu Gigabytu.
Odpovědí mi bylo, že jsem si vyzkoušel všechno, co šlo, že ještě doporučují
vyndat a zandat baterku na motherboardu (o čemž jsem se jim zapomněl mínit,
že už jsem zkoušel také) a že jinak jej mám reklamovat. Tak jsem ho chvíli
před vánocemi reklamoval. Prý že ta reklamace bude trvat dva až tři týdny,
a že se mám zeptat po vánocích.
Po různých průtazích a šesti týdnech, v první třetině února, se mi motherboard
z reklamace konečně vrátil, s tím že chyba byla opravena. Mezitím už kompletně
odešla stará grafická karta a já měl na týden půjčenou jinou od kamaráda.
Motherboard mi musel dovézt táta, byl jsem zrovna nemocný. Hned jsem vše s radostí
celé pozapojoval, vyhrál si se zapojením drátů aby co nejméně zavazely, a natěšen
na pořádný výkon zapnul počítač. Ale nešel signál do monitoru - ta stejná chyba
jako posledně. Chvíli jsem bezmocně zuřil a po skončení nemoci ten motherboard
odnesl opět na reklamaci. Prý to budou muset vyzkoušet u sebe - ale že to bude problém,
protože ani nemají procesor, který by tam strčili, ale jestli se ta chyba potvrdí,
tak mi ho vymění, a to pravděpodobně i za jiný model. Po týdnu bombardování telefonáty
mi jej vyměnili za jiný, aniž by měli otestován ten starý. Proto mne také upozorňovali,
že mi to nemusí i nadále fungovat - pokud ten problém nebyl v motherboardu,
ale v něčem jiném.
Nový motherboard, Biostar T-Force 6100, se ukázal být poměrně luxusně proveden.
Kromě toho, že mu to slušelo, měl dobře rozloženy jednotlivé části a ty byly kompletně
posány - včetně headerů pro skříň, které vždy (společně s instalací procesoru)
představují při zapojování největší problém. S úsměvem, ale s opatrností a připraven
na nejhorší jsem zapojil procesor, paměť a elektřinu - a zkusil to. Opět to nefungovalo.
Opět se zdálo, že vše funguje v pořádku, "jen" nešel signál do monitoru. Ale tento
motherboard měl narozdíl od předchozího i základní diagnostiku. A ta říkala,
že problémem není, jak bych čekal, "VGA error", ale "Abnormal: CPU / Chipset error".
Procesor se ale zdál být v pořáku, sice měl trošku skřivené nějaké piny, ale po jejich
narovnání a zapojení do starého motherboardu fungoval normálně. A dát tenhle motherboard
znovu reklamovat, že je tam vadný chipset? To už nepřicházelo v úvahu. Prošel jsem si
dokumentaci, papírovou i tu na netu, ale procesor měl být kompatibilní, problémy
s kompatibilitou neměly být známy a vše mělo být v pořádku. Ale že některé procesory
dotyčné řady nejsou plně kompatibilní se svým socketem některých motherboardů, takové
případy se v minulosti už vyskytly. Vyzkoušel jsem ještě pár věcí, obvolal pár lidí,
a když nic nepomohlo, rozhodl jsem se pro radikální řešení.
Takže ačkoliv jsem se tomu chtěl původně vyhnout a udělat to až za dva roky,
kdy budou čtyřjádrové procesory, koupil jsem nový motherboard, nový procesor
a novou paměť. A ty staré nechal dál ležet v krabici. Takže teď mám dvojjádrové
Intel Core Duo na 2,13 MHz každé (v testech docela válcovalo ostatní a ještě bylo
za přijatelnou cenu), Intelácký motherboard a dva gigabyty RAM.
Tohle všechno byla jenom část problémů, které se točily kolem upgradu počítače.
"Starý" počítač mi často vůbec nefungoval, měl jsem problémy s rozpadajícími se Windows -
spousta programů, které fungovat měly, nefugovaly. Do toho se přidaly problémy s hardisky,
po část prosince a většinu ledna a února jsem měl část dat permanentně nedostupnou
a nefungoval mi internet. Celé to nakonec vyústilo do stavu, kdy jsem měl na dvou discích
čtyři operační systémy (a žádný funkční) a kdy jsem udělal svůj stávající rekord -
pět reinstalací Windows XP během čtyřiadvaceti hodin, protože po čerstvé instalaci
Wokna sice fungovaly, ale po restartu je počítač už nenadetekoval a hlásil,
že PC nemá žádný operační systém.
Takže po necelých pěti měsících permanentních problémů s počítačem,
kdy ke konci jsem na něm nebyl schopen vůbec pracovat, mám konečně po problémech,
mám zatraceně výkonný počítač, jehož jádra procesoru zatím nelze vytížit na 100%.
Na druhou stranu některé problémy přetrvaly - nelze zapojit druhý hardisk, který není SATA,
a k jehož datům se už prostě nedostanu (ale ne že bych je nějak zvlášť potřeboval),
jde zapojit jen jednu DVD-ROMka a pár dalších drobností. V konečném důsledku jsem do toho
nacpal nehorázné prachy (které jsem tam mohl nacpat už v říjnu a měl bych hned po problémech),
ale teď zase nebudu muset několik let upgradovat. Doufám! :-D
A jestli někdo v blízké době přede mnou řekne něco jako "reinstalace Windows" nebo
"upgrade hardwaru", asi vyletím z kůže.
(Nahráno až 04.08.2006 :( Další update bude brzy následovat.)
Je fajn být zase doma.
Vidět zelenou a žlutou na polích, vidět svěží zelené lesy, a nikoliv jen červeno -
bílou kamenitou spoušť se zelenými ostrůvky. Když se podívám na pole, vidím zelené
rostliny či žluté strniště. "Úrodné lány" pak přestávají být nic neříkající frází,
když člověk viděl ta políčka, na kterých žádná hlína není, jen kamení.
No, jsem z Hvaru zpět. I když mám plnou dvougigovou kartu fotek, takovou úrodu záběrů
jako předloni z Primoštenu jsem rozhodně nesklidil. Ale pár hezkých fotek se tam
myslím najde.
A v červnu nastavené tempo pokračuje. Třetí den po příjezdu z Chorvatska jsem už
odjížděl na GameCon. Ten se pomalu ale jistě stává útulnou komorní akcí, kdy tam
jezdí především lidé, kteří už vědí co a jak. Chudák malý, už dokonce přišel o ona
pověstná tradiční zpoždění, letos bylo skoro vše na čas, k velkému údivu jak hráčů,
tak organizátorů. Později zde naleznete podrobnější report z GameConu 2006 i nějaké
ty fotešky.
GameCon skončil, uplynulo pár dní a já už zase odjíždím na Frašku. Prý možná poslední
jak na Cimburku, tak vůbec. Po ní snad bude jak report, tak i fotogalerie.
Takže si užívejte prázdnin i veder, a dodržujte pitný režim! ;-)
A na závěr ještě ukázka fotek z Německa:
09-06-2006
Koncem května jsem byl na zájezdu v Jižním Německu - především
v Bavorsku a Bádensku. Alpy mne vždycky fascinovaly, i když teď jsem se na ně spíš jen
koukal z okna autobusu, než chodil pěšky po vrcholcích. Byl jsem na Zugspitze - nejvyšší
hoře Německa, v Obersdorfu - Hitlerově po Berlíně druhém sídle (a Kehlstein, Orlí hnízdo,
nám uniklo o vlásek, jelikož se tam teď kvůli suťovým lavinám nedá dostat), na krásných
zámcích a hradech Neuschwanstein (to je takový ten z kýčovitých wallpaperů a puzzlí),
Hohenschwangau a Linderhof, u Bodamského jezera a na mnoha dalších místech. Přitom jsme
ochutnali německou kuchyni - tak blízkou té české (samý knedlík a tučné vepřové maso),
a přece tak jinou (vepřo - knedlo - zelo se dělá se zelím naloženým ve skořici, a je to
výborný).
Kromě jejich kuchyně jsem snad pochytil z kultury něco víc, i když hlavně zprostředkovaně.
Německo - a IMHo dnes ne už ne zcela oprávněně - má v myslích Čechů dost špatnou pověst
a je to trochu škoda. Nečekal bych, že v mnoha věcech k nim budeme mít blíž, než ke
Slovákům.
Tím mé cestování pro letošek nekončí, příští týden odjíždím na tři týdny do Chorvatska.
Oprášil jsem svoji dávnou myšlenku udělat na stránkách i část věnovanou cestování po
zahraničí, tak uvidíme, co z toho vznikne.
V poslední době docela stíhám a dořešil jsem několik dlouhodobých requestů, i když je
to jen malý zlomek z toho všeho, co mi zbývá. Právě si pročítám letošní příspěvky do
Spáru a vypadají celkem nadějně.
Následující týdny budou dost narvané, oslavy mých narozenin (vstup do čtvrté dekády je
potřeba náležitě oslavit), neobvyklé zaneprázdnění v práci, to Chorvatsko, GameCon,
Fraška, dovolená… nepředpokládám, že by se mi do cca 20. srpna povedl nějaký update,
ale možná sám sebe příjemně překvapím.
Včera to byl rok, co odešla Rony.
04-05-2006
Nedávno se stalo něco, co jsem nečekal. Seděl jsem na smuteční
hostině po pohřbu mého dědečka, kolem mne široká přízeň, z nichž některé jsem viděl
poprvé po více než pětadvaceti letech (a jiné jsem neznal vůbec), kolem mne mí
bratranci a sestřenice, s kterými jsem trávil dětství, ale které jsem v poslední době
vídal hodně málo… a já si uvědomil, že mi po tváři stékají slzy. To se mi už dlouho
nestalo.
A také jsem se tam docela často usmíval. Zcela upřímně a hlavně - vesele.
To se mi také už dlouho nestalo. A já si uvědomil, že brečet je vlastně docela hezký,
zvlášť když se člověk na druhé straně víc usmívá. Po dlouhatáánské době jsem opět něco
cítil.
Už mockrát jsem si říkal, že něco ve mně zemřelo. Že já jsem zemřel. Samé
povinnosti, ztrácení času věcmi, které jsem sice chtěl udělat, ale nic mi nedávaly,
zavalení povinnostmi, do kterých jsem se původně s výskotem vrhal. Tupá podřízenost
času, třebaže jsem ho do určité míry řídil.
Měl jsem hodně koníčků a snažil jsem se dělat mnoho věcí. Napřed jsem kvůli
šermu omezil téměř všechno, abych po pár letech zjistil, že historický šerm mi vlastně
nic moc neříká, natož aby mne bavil. Koncem roku 2002 jsem zredukoval koníčky na osm,
abych o chvíli později zjistil, že i to je moc, a tak jsem omezil i hopsání, larpy a
redaktorskou práci na GZ s online počítačovými hrami (ta byla na čas nejnáročnější).
Zůstalo mi fotografování, práce na těchto stránkách, RPG a psaní povídek.
No, povídkám jsem tedy skoro žádný čas nedal, tyto stránky na tom také nikdy nebyly
zrovna nejlíp, focení se poslední rok a půl už také nějak moc nevěnuji - fotím jen
na akcích. RPG jsem toho dal docela hodně - práce na změně DrD 1,5 na verzi 1,6;
Dračí doupě Plus a série článků o hraní do Dechu Draka. Při tom všem jsem si pořád
jen stěžoval, jak to mám moc a jak nestíhám…
Jenže - to všechno de facto skončilo, a jsem tomu věru rád, i když se mi občas po těch
dobách zasteskne. Jenomže - pocit, že nestíhám, nezmizel. Naopak, můj seznam věcí
k dělání mám sedm stran A4, přičemž některé věci na jednom řádku by zabrali tři dny
nepřetržité práce (např. "naskenovat staré filmy"). Před rokem těch stran měl pět.
Rozplánování co mám udělat tento týden se roztáhlo z třetiny áčtverky na celou stranu
(a občas má i víc) a já nikdy nestihnu víc jak polovinu, spíše však jen třetinu.
A vždycky k tomu další třetina nových věcí, které se během toho týdne vyvrbí, přibude.
A netýká se to pouze věcí na seznamu, které "mám" udělat. Týká se to koníčků, kterým se
(ne)věnuji, věcí, které jsem si kdysi naplánoval, do kterých se mi nechce, ale kterých
se zároveň "za žádnou cenu" nechci vzdát, týká se to přátel, kterým se (ne)věnuji v mém
okolí. Týká se to toho, že usínám o pěti ráno namísto o půlnoci, protože se děsím, kolik
toho mám stihnout, a že obvykle spím pět hodin místo osmi.
Takhle to dál nejde. Je čas na jarní úklid. Faktorů, které mne k tomuhle rozhodnutí
vedou, je poněkud více, než které zde naznačuji. A je docela možné, že nezůstane kámen
na kameni. Ostatně, bylo by už načase.
Na nějaký čas jsem skončil s hraním MA. To už teď fakt nezvládám.
Přibyly fotky z letošního Thiefa a Wrightů, viz obrázkové odkazy níže.
Měl jsem ze začátku dubna rozepsanou aktualizaci žurnálu, ale uploadovat jsem ji tehdy
nestihnul a teď jsem ji raději smazal.
17-01-2006
Tak, konečně jsem z toho kolotoče trochu venku. Zdraví je už
skoro dobré, v půlce prosince vystoupaly dásní na povrch poslední střípky kosti
a od té doby už mne to nebolí, TolkienCon, nestíhavé vánoce, opravená edice DrD+ PPJ,
LARP z prostředí Wraith the Oblivion a další akce jsou za mnou. Na druhou stranu bude
tento víkend zimní Fraška, končí opravy na další edici DRD+ PPH, na jeskyni pro GameCon
ještě nikdo nezačal dělat a já mám spousty dluhů z focení akcí ještě z letních prázdnin,
mimo jiné. Horší je kolik mám dodělávat reportů z akcí a kolik toho dlužím těmto
stránkám.
Nu, jdu se raději pustit do něčeho dalšího. Zatím!
P.S. Tady jsou fotky a
tady je report z letní
Frašky, a tady jsou fotky z fotky z TolkienConu.
03.11.2005
Update stránek
Asi to teď vypadá, že po několika updatech v září to tu zase
chcíplo. Je to tak napůl pravda, připravoval jsem velký update a kvůli němu vypustil
ty menší. Původně jsem si myslel, že ho zvládnu za týden, pak že za dva… teď už je
to více než měsíc.
Chci předělat celé stránky, aby byly snazší na orientaci, aby byly přístupnější
pro lidi s postižením, aby v nich vyhledávače typu Seznam či Google dokázaly
lépe vyhledávat, abych z nich dostal lepší statistiky o návštěvnosti (a tím pádem i
o tom, co vás zajímá a co ne), a tak dále. Také jsem se rozhodl upustit od některých
svých geniálních nápadů (jako třeba že se odkaz podtrhne až když na něj najedete
myší) a podobně.
Bohužel jsem se hned od začátku potýkal s nejrůznějšími problémy. Momentálně
jde o to, že když velikost písma nemám nadefinovanou napevno (což je jeden ze
základních požadavků přístupného webu), každý prohlížeč to písmo zobrazí jinak velké
(a to třeba až o polovinu! - takže když konečně docílím toho, aby to ve FireFoxu
vypadalo hezky, v Internet Exploreru to zase vypadá příšerně, a naopak), a ještě
navíc je to "stejné" písmo
jinak velké v menu
(frame + tabulka) a jinak na zbytku stránky. A řešení tohoto problému mi zabírá
hodiny a hodiny (z čehož tři hodiny zabralo přeinstalovávání IE, protože jsem si
myslel, že mi blbne, a ona to zatím byla jeho standardní vlastnost)… Prostě radost.
Takže ačkoliv to vypadá, že stránky spí, pracuje se na nich. Jen jsem nechtěl
provádět updaty kvůli mišmaši verzí, ale vidím, že asi budu muset, protože ten
velký update naráz je trochu velké sousto.
Poslední měsíc
Ale i tak jsem moc na těch nových stránkách dělat nemohl.
Před dvěma týdny jsem byl u zubařky na trhání osmičky. Napřed se mi rozdrolila,
takže půlka byla venku hned, zbytek však klouzal a nešel kleštěmi pořádně chytit.
Ta osmička měla hluboký a zahnutý kořen, a po nějakém zánětu byla přirostlá
k čelisti či co. V ordinaci jsem si nakonec pobyl dvě a půl hodiny, z čehož
většinu času opravdu zabralo to trhání.
Byl jsem překvapen, že dostávám neschopenku, a na deset dní… První dva dny
jsem nemohl ani tekutou stravu, usnout byl docela problém, a Ibalgin 600 2x denně
rozhodně nezabíral tak, jak bych si přál. Po pěti dnech braní antibiotik (Augmentin)
mi na všech končetinách vyskákala alergie. Nedokázal jsem vykonávat žádnou smysluplnou
činnost (dokonce ani hrát počítačové hry). Běžně jsem spával čtrnáct hodin denně.
Každý druhý či třetí den jsem byl na kontrole u zubařky nebo u doktora.
No, už je to za mnou, ibalgin neberu, díra pobolívá už jen občas a alergie
až na pár svědících míst skoro zmizela. Ale mám docela solidně oslabený organismus,
budu se teď muset šetřit. A také mám naprosto otočený režim, včera jsem šel poprvé
do práce a měl jsem vstávat o pěti, a nepodařilo se mi vůbec usnout. Ale jinak jsem
už konečně schopen normálního provozu. A zase, už potřetí či počtvrté, jsem přišel
o žloutnoucí listí v lesích kolem Bílovic, které chci tak dlouho nafotit!
Dobrodružství z GameConu 2005
Erric na svých
stránkách publikoval své dobrodružství, které se hrálo na GameConu 2005 a mělo název
O život.
Update
Moc toho nepřibylo, ale něco přeci jen.
Tady jsou fotky z výletu kolem Brněnské přehrady do Veverské Bitýšky.
Aktualizoval jsem kontakty, ICQ už zase používám, MA už
od dubna zase hraju. Soutěž na JCsoftu o nejlepší fotografii na téma Oblaka - zde jsou
soutěžní příspěvky.
19-09-2005
Včera jsem po měsíci musel v pokoji zavřít ventilačku, bylo už
příliš zima. Předtím jsem si všimnul měsíce, byl v úplňku, právě vyšel nad zalesněné
kopce, a pozoroval mne v předsíni balkónovými dveřmi ložnice. V noci jsem pak
poslouchal vítr, jak se prohání korunami stromů, a marně jsem se snažil usnout.
Neusnul jsem, ale zjistil jsem, že miluji zvuk neposedného podzimního větru,
když se prohání větvemi bříz.
Nemohl jsem si nevzpomenout na dětství, jak jsem ležel poblíž baráku v koruně švestky,
líně pojídal trošku vysušené plody, a pozoroval velké mraky plující po obloze
neuvěřitelnou rychlostí. Střídavě mne hřálo slunce a zábl stín, spolčený se studeným
větrem, ale já si to tam užíval.
Nebo jsem stával v sadu za naším barákem, než tam postavili sídliště, na kopečcích
hlíny navezené z doby, kdy se stavěl náš panelák, a nastavoval tvář a hruď poryvům
větru. Podobné počasí a brzkou tmu mám také asociovanou s četbou Howarda, zejména
povídkám s Thurlogem O'Brianem či Bran Mak Mornem.
Je nádherné, vyjít ven, nastavit tvář větru, co přínáší typickou vláhu a chlad,
zaposlouchat se do šumnění větru v korunách stromů, užívat si posledních paprsků
slábnoucího slunce a koukat se na ty nádherné barvy.
Jojo.
Podzim je tady :-)
16-09-2005
Minule jsem se radoval, jak jsem si zlepšil životasprávu.
Stačily tři týdny nočních a už jsem zas tam, kde jsem byl :[ Ještěže mi teď
konečně začínají zas ty denní...
RPG
Se svou starou družinou už dračák nehrajeme pěkně dlouho, souvisle jsme
přestali hrávat tak před deseti lety a naposledy jsme hráli tak před pěti.
Já hrál různá jiná RPG porůznu po conech, a klasický dračák vždycky na
GameConu. Jenže když jsme tenkrát hráli naposled, hrávali jsme víceméně
ještě hodně hrdinskou fantasy, ústřední zápletkou celé dlouhatánské kampaně
byla de facto záchrana světa, pokud to šlo, tak se většina věcí řešila silou
a podobně - prostě klasický dračák před rokem 2000.
Když jsem dokončoval Zámek za propastí, nechtěl jsem ho poslat ven
neotestovaný, a podařilo se mi donutit i mou bývalou družinu, aby se znovu
sešla a abychom si zahráli. Díky různým diskuzím na netu, hraní na conech a
vůbec trvalým zájmem o dění na poli RPG jsem já už dlouho někde trochu
jinde. Jak jsem tak porůznu mluvil se svými bývalými hráči, usoudil jsem z
různých poznámek i přímých dotazů, že oni také.
Přesto však výsledek hry byl dost... jiný, než má očekávání. Oni vlastně
nikdy žádnou podobnou hru s podobnou atmosférou nehráli, a tak se jejich
nejistota vybíjela záchvaty smíchu, parodováním či naopak usínáním. Pravda,
moje chyba, hráli jsme to večer a v noci, a oni byli víceméně po náročném
dnu a dost unavení, což jsem však nevěděl. Myslím, že stačí, když řeknu, že
dvoumetrové nástěnné zrcadlo celou dobu válečník tahal s sebou na zádech,
"pro všechny případy". U stálého přeskládávávání místností v zámku si
mysleli, že si mapu vytvářím za pochodu, a že si ji pak nepamatuju a tak to
hraji jinak. Když nakonec slyšeli, jak to vlastně bylo, uznali že to je
chytré, že to krásně do sebe zapadá, a že to neměli tak podceňovat...
Vlastně mně to znechutilo natolik, že jsem přestal mít chuť začít znovu
hrát, jak jsem po dokončení DrD+ plánoval. To bylo trochu podpořeno ještě
nesplněnými očekáváními v hraní Changelingů jakožto návalem i jiné práce.
Poté, co se mi podařilo nakonec vyklouznout z přípravy bestiáře pro DrD+, a
přesto věcí, které "musím" udělat stále neubývalo, a po všech těchto
zkušenostech jsem si řekl, že se na všechno vykašlu, nebudu nic dělat,
nebudu fotit na žádných akcích, budu sedět jenom doma u počítače a hrát hry.
A budu mít od všeho pokoj.
Už jsem tak byl téměř rozhodnut, ale pak přišla jedna jiskřička. Když jsem
byl po GameConu na chalupě u Arin, a viděl ty dychtivé tváře všech těch co
ještě zdaleka nejsou RPG nabažení, a kteří byli chytřejší než to
dobrodružství samo o sobě (Chrám v bažinách z letošního Spáru), řekl jsem
si, že všechno ještě možná není ztraceno. Že by mohlo stát zato hrávat
pravidelně s nějakou takovou družinou.
Další naviklání přišlo na Pohádkářích. Probírali jsme kvalitní světy, které
se dají v Čechách najít, ať už v komerční podobě (Asterion, Tarie), nebo na
internetu (Vukogvazd, Siranie). Společně jsme přišli na to, že by nás bavilo
hrát v určitém světě s určitými pravidly - ale že by tento svět asi nemohl
být šířen komerčně (rozumněj vydán), protože by většině průměrných hráčů asi
nevyhovoval (odlišné zákonitosti, muset se učit nové věci, nový styl hraní).
Žertem se zjišťovalo, kdo by ho mohl vytvořit, a zjistilo se, že z
přítomných asi jen já ;) Nejlepší na tom je, že takovou věc nosím v hlavě už
hodně dlouho, ale jenom než bych se pustil do jeho vytváření, musel bych
nastudovat stovky a stovky stránek, aby byl tak doébrý, jak bych chtěl.
Bohužel, minimálně polovina z těch stránek by asi byla v angličtině :(
Momentálně nevím. No, počkám, až kolik bude času. Už nejsem ochoten se kvůli
všemu, do čeho se tak ochotně pouštím, tak šíleně omezovat, jako dřív.
Všechny své rozjeté projekty v podstatě ukončuji. Z těch "hlavních" už je to
pouze dokončení příloh k Zámku za propastí a sekce počítačových her na
vznikajícím portále RPGplanet.
31-08-2005
Předchozí update žurnálu proběhl před půl rokem. Ale ani se moc
nedivím, to jaro bylo opravdu narvané velkými i malými událostmi, a od příprav na GC
jsem zase byl vytížen časově jinými akcemi a dovolenými. A také jsem si konečně
po tom všem chtěl dát na chvíli pauzu, a vykašlat se na to, co mám a co
musím dělat. Jako třeba aktualizovat stránky.
Zdraví
Potýkal jsem se dál s určitými zdravotními problémy a špatnou životosprávou.
Kvůli střídání denních a nočních dvanáctek jsem nemohl usnout ve chvíli,
kdy jsem měl, a naopak když jsem měl být v práci vzhůru, tak jsem usínal.
Někdy tehdy zmizel i pocit hladu, já příliš nejedl, a pak jsem se cítil strašně
slabý a vyčerpaný, ačkoliv jsem nic namáhavějšího nedělal. K tomu ještě střídání
nálad, různé depky a podobně. Tehdy jsem se naštval a rozhodl se to změnit.
Teď se pravidelně otužuju, cvičím, a poslední dny se snažím dokonce i chodit
spát před půlnocí a vstávat o osmi ráno (dříve zcela neuskutečnitelné).
Všechny problémy zmizely, včetně dřívější téměř až chronické únavy.
Dostala mne doktorka, ke které jsem šel na pravidelnou prohlídku od
zaměstnavatele - aniž bych co řekl, poznala, že mám problémy se zády, a že
by se to asi mělo nějak řešit. Vlastně teprve až po tomto impulsu jsem začal něco
dělat, i když je pravda, že na ty záda a kolena jsem nějak zapomněl.
Rony
Měli jsme psa, Rony. Kříženec belgického ovčáka (grenendhala) a irského
setra. Povídání o ní by bylo na dlouho. :-) Bylo jí čtrnáct let, a když už
hárala (a krvácela) pomalu dva měsíce, vzali jsme ji konečně na vyšetření.
Měla zánět dělohy. Hned šla na operaci a dělohu jí vyjmuli, aby tam
nashromážděné toxiny neotravovaly tělo. Jenomže na ledviny to už bylo
příliš, a jak zjistil pooperační rozbor krve, došlo ke chronickému selhání
ledvin. Asi tři týdny jsme se s tím snažili bojovat. Šla na další operaci,
ležela na infuzi, aby se jí krev pročistila, trávila dny na klinice,
půjčoval jsem si auto a jezdil s ní na vyšetření... Jenže Rony nic nepomáhalo,
a ona nechtěla (nebo spíš nemohla) ani normálně jíst a pít. A díky tomu samozřejmě
slábla. Ke konci už nemohla skoro ani chodit, jak byla slabá. Teď už se má dobře.
Odpočívá na zahrádce.
Matýsek
Máma to moc dlouho nevydržela a i když původně nechtěla, pořídila
si štěně. Kokršpaněla Matese, nebo spíše Matýska. Vypadá jako plyšák. Když
jdeme po ulici, všichni se ohlíží a říkají "Jé, já bych chtěla také takovou
hračku!" Je to strašný raubíř, a také žrout. I když nemá na délku ani dvacet centimetrů
a v kohoutku může mít tak deset, dokáže vyběhnout celý náš kopec (zasvěcení
jeho prudkost a délku znají) a ještě mu zbyde tolik energie, až je to našim
nohavicím, ponožkám a papučím nepříjemné.
Finance
Uplynulý půlrok byl také ve znamení finančních problémů. O vánocích jsem
kupoval Canon D300 ( tehdy to byla nejlevnější digitální zrcadlovka), čímž jsem se
docela zadlužil. Pár dní poté jsem se dozvěděl, že barák na nová okna úvěr
nedostane, ale každý si bude muset založit vlastní stavební spoření. To se
uzavíralo na 50 000, ale kvůli poskytnutí úvěru se musela nemalá částka
zaplatit rovnou, spoření nepokrylo celé náklady třípokojového bytu, takže
zbytek se doplácel v hotovosti, a nebyly do toho započány žaluzie, které
také nejsou nejlevnější. Na ElfConu se mi potom polámal digitál (Nikon
Coolpix 4300), museli vyměnit celý objektiv, a také to byla částka
přesahující 5000. A tak dále a tak dále...
Teď už jsem se z toho vyhrabal, ale v plusu na konci měsíce budu až tak
někdy v říjnu, a to ještě pokud nebudu kupovat nic kromě jídla...
Akce ElfCon byl fajn, ale report z něj asi nebude, jelikož si už ho moc
nepamatuju a navíc je to asi už poněkud zbytečné. Jak s fotkami ještě nevím,
asi bych měl nějaké upravit...
ErotiCon byl také fajn, ale fotky ani report nebudou.
Larp na motivy počítačové hry Thief, pojmenovaný "Stíny noci" byl super :-)
Fotky s komentáři jsou tady.
Letošní beltine mne velmi příjemně překvapil (což jsem u beltinu pořádaného
Bratrstvem Keltů už ani nepovažoval za možné). Fotky jsou zde, report je na půli cesty.
V květnu jsem si byl na dovolené v Rajnochovicích, fotky možná někdy upravím,
spíš ale přijdou do galerie (která bude časem).
Fotky z GameConu 2005 a report jsou v pořadí. Při té příležitosti bych asi
měl publikovat i report a fotky z GameConu 2004, mimo jiné i proto, že oboje
je vlastně dávno hotové, jen to "pouze" není v html :o(
Předposlední víkend v červenci se konala akce nazvaná "Pohádkáři" - sraz
tvůrců světů v Českých Budejovicích. Spoustu známých z netu jsem konečně
poznal osobně, probrali jsme spoustu zajímavých věcí, dozvěděl jsem se dost
zajímavých informací i názorů. Časem dodám fotoreport.
30.7.2005 pořádal Kudrna oslovu Lughnasadu na hradě Veveří. Moc fajn
akcička, škoda jen té bouřky a s ní související vody v zesilovači, která to
všechno ukončila. Fotky asi budou :-)
Následovala Fraška na Cimburku, moc pěkný týdenní LARP :-) Budou fotky i
krátký report :-)
Oznámení
Těmto stránkám se na vědomost dává, že jsem vstal z mrtvých, a budu zase dál
pokračovat v updatech! A slibuji, že to bude dřív, než za půl roku ;-))
Přibylo pár nových věcí a pár starých bylo opraveno, více viz
novinky.
No, už jsem toho natlachal dost, dokončení někdy příště :-)
