Na Taurcon jsem jel společně s Ellanor přímo z beltinu, a naštěstí nás svezl Gwyn, jinak bychom se z Telče kodrcali několik hodin s četnými přestupy.
Po rychlé registraci jsme se vydali do tělocvičny. Byl docela problém ji najít, protože šipky byly od sebe 500 i více metrů (nojo, za celou dobu jsem viděl jen 3!) ale po chvíli tápání jsme se přifařili k někomu, kdo už její polohu znal. Na beltinu jsem spal celých sedm minut, tak jsem toho využil a konečně se dvě hodiny prospal, protože po téměř čtyřicetihodinovém tahu by má přednáška asi dopadla více než katastrofálně.
Pak jsme se vydali na přednášku o knihovně neviditelné univerzity. Byla velmi zajímavá, rozebíraly se další prostory knihovny i knihovník samotný. Oook.
Pak jsem se vypravil na přednášku svou. Ooops. A world without rules and controls, o prvním dílu Matrixu. Počáteční problémy s rozchozením DVD mi poněkud narušily koncepci a začal jsem úplně jinak, než jak jsem chtěl, ale jinak to šlo. Ale mám pro příště ponaučení, že vykládat z patra, nečíst vše z papíru, jak je u mnohých přednášejících v oblibě, je sice nápad dobrý, ale bez základů rétoriky je to celkem nanic. Poučení propříště. Mimochodem, víceméně stručně podaný obsah přednášky můžete najít tady. Časem z toho možná udělám takový menší web, ale asi až podle toho, jak velký bude poměr filosofické hloubky a akčnosti u dalšího dílu.
Na Wellovu Satanovu hudbu ve středozemi jsem už nešel a namířil jsem si to do tělocvičny, protože jsem se potřeboval vyspat. Ještě jsem pokecal s Arevin a hurá do říše řeckého boha Morphea.
Pátek
Ráno jsem se pořádně vyspal, vybral si v centru nějaké peníze a nakoupil jídlo. A na dvanáctou jsem šel na Pagiho přednášku o mírách ve scifi a fantasy.
Že je to situace složitá, hlavně díky anglickým jednotkám jako je míle, sáh, stopa a podobně, a že ve středověku byly různé nestejně dlouhé lokte, žejdlíky apod. jsem věděl, ale na ještě úplně jiné námořní rozměry apod. jsem zapomněl. A pokud v tom navíc má chaos jak překladatel, tak autor, mohou nastat velmi zajímavé situace… Na přednášce jsem si uvědomil několik věcí, které mi určitě pomohou jak v povídkách, tak v RPG.
Pak jsem šel na Aquilinu panelovou diskuzi o tom, jak hraní RPG ovlivňuje náš reálný život a naopak. Byla docela zajímavé, různí lidé se svěřovali se svými názory a některé věci to vrhlo zajímavé světlo. Škoda jen, že tam byli převážně začínající hráči, příp. hráči hrající jen jednu hru.
Využil jsem pauzy a navštívil bufet i Melkorovic čajovnu, a pak i šermířské klání a CTF a udělal několik fotek. Také mne zaujala lukostřelba, i když blíž jsem raději nechodil ;-)
Pak jsem šel na velmi poučnou přednášku Ivany Kuglerové o koních. Dozvěděl jsem se spoustu pozoruhodných informací, např. že koně nejde uštvat, ale namísto toho je možné je vyhladovět; kdy byly oblíbeny jaké typy a barvy koní; jak byl cvičen válečný kůň, na kterém jezdili rytíři do boje; když se kůň při cestě nemůže napást a jí jen oves, musí vypít i 14 litrů vody; a podobné zajímavosti.
Pak jsem si opět dal pauzu a nechal se Jezevcem přemluvit k jedné hezké deskové hře na pejsky. Pravda, ani se nemusel moc snažit :-) Kromě toho, že jsme občurávali každou lampu, jsme především hromadili kosti. Bylo to perfektní, ale náhody si s námi zahrály pěkně a hra byla po dlouhém rozjezdu překvapivě rychle ukončena. A to jsme si mezitím ještě stačili odskočit na koncert Vibry Etherny. Tam jsem se také poprvé setkal s pražáky z JCsoftu, kteří pár hodin předtím dorazili.
S velkou lítostí jsem musel oželet Wellovu přednášku o filmovém pánu prstenů a šel na Tai-či. Škoda, že přednáška netrvala dvě hodiny, takhle se probraly jen naprosté základy jak od čínské filosofie, tak bojových umění a práce s energi, z čehož jsem většinu pod jinými úhly pohledu už znal. Další den Tai-či pokračovalo praktickými ukázkami. A nakonec se ještě o dost přetáhlo.
Po této přednášce následoval Andre se svými Deviacemi římských císařů, a po většinu času vzbuzoval u svého publika bouře veselí. I když prostí Římané tenkrát toto veselí asi nesdíleli. Škoda jen, že ty sexuální úchylky byly oproti jiným v menšině ;-))
Následovala Sombřina Japonská Poesie, která byla svojí křehkostí oproti předchozí přednášce velmi razantní změnou ;-) A Sombra dokonce stačila dohnat vzniklé zpoždění.
Chvíli jsem se ještě tak různě potuloval a pak se vydal s JCsofťáky do tělocvičny, protože už bylo celkem nemálo po půlnoci. Pokecal jsem si přitom s Ruby. A con měl trvat ještě dva dny…
Sobota
Ráno v deset se bohužel krylo několik přednášek - Runy a tarot Somry, Amarthovo DrD+ a praktické ukázky Tai-či. Vzhledem k chronickému nedostatku energie jsem si nakonec vybral to poslední. Byl jsem poněkud překvapen zjištěním, že to má spoustu společených prvků s jistým čínským bojovým uměním, které jsem kdysi dělal.
Najedl jsem se a plynule přešel na originální RPG postavy páně Axala. Hmmm, nějak jsme se k tomuto tématu ani po dvou hodinách nedostali, ale místo toho jsme stačili probrat spoustu jiných věcí ;o)
Pak začal literární workshop. Rozebírala se zajímavá Rubyina Fréva a dva comicsové scénáře podivnější kvality. Bohužel se také kryl se dvěmi jinými přednáškami - v sobotu byla kromě dvouch přednáškových linií ještě i třetí, RPG linie - a řekl bych, že ty dvě programové linie v předešlých dnech byly z hlediska stíhání o poznání lepší.
Konečně jsem se vymanil z maratonu přednášek a koupil si šest lístků do tomboly. Na tři jsem hned vyhrál a výhry (tři knížky) si hned vyzvedl.
Potom jsem odchytil Sombru a pokusel se zamluvit si nějaké místo ve večerních vempajrech. Naštěstí zbývalo poslední volné místo. Pak jsem si začal vytvářet postavu. Měl jsem Alvu, sirotka, malého opuštěného chlapce, obývající velký byt, ze začátku hledajícího přátele a potom odsouzeného k samotě. Velmi uzavřeného mladíka, ale na druhé straně skvělého pozorovatele a geniálního fotografa.
Ještě jednou jsem se podíval na šerm, zastavil se u baru a pokračoval na slavnostní večer, ze kterého jsme měli utéct hrát. Tím jsem přišel o divadlo i Františčinu přednášku, ale zato si užil báječné hry z Vampires: The Masquerade. Samotnou hru nebudu ani popisovat, příběh byl po složitější úvodní zápletce relativně jednoduchý, ale jeho provedení až tak jednoduché nebylo. Zvlášť když vás po celou dobu otravovali jacísi divní revizoři.
Hrál jsem s Morgaine, Ozzym, Axalem a ještě někýnm, jehož jméno mi po třech týdnech už vypadlo. Směska samotářského fotografa, schopné upírky, vysokoškolského studenta historie, líného Róma a podezřelého poslíčka byla opravdu nezapomenutelná. Těch hlášek, kolik padlo!
Dežo nechápavě: "Práce? On mně někdo nabízí práci?"
Dežo popisuje své poslední vzpomínky: "No a tak jsem si chtěl dát ten herák… a tak jsem jel… a jel… a jel… a bylo to nějaký divný… no a najednou jsem tady…"
A Alva, ačkoliv jako jeden z mála tuší, co se stalo, naoko nechápavě reaguje: "A… jste si jist, že jste si ten 'herák' nedal?"
Jeden z nových upírů chvíli poté, co se dozví příběh o Kainovi a vzniku upírů vůbec: "Pane bože! Je to možný?!?"
A Alva reaguje… "Nóóó… jestli to všechno dobře chápu… tak bych sem Boha raději moc netahal..."
Tak jsem se zabral do hry, že jsem dočista zapomněl fotit. Přesto jsem po očku sem tam sledoval dění v čajovně, zkoušely se tam břišní tance, focení a další úchylnosti. Dohráli jsme kolem třetí hodiny ráno a já se pomalu se Súrendil vydal do tělocvičny. Dobře jsme pokecali, a pokračovali ještě hodinu i tam.
Ale to už byla
Neděle
Už večer jsme se s moorboyz dohodli, že pojedeme vlakem na hromadnou kolem půl desáté, díky čemuž jsme museli vynechat všechny přednášky - Arevininu i Františčinu, jakožto i celé zakončení.
Rychle jsme se se všemi rozloučili a spěchali na vlak. Na poslední chvíli.
Cesta vlakem proběhla rychle, většinu času jsem prokecal s Millhousem. Doma jsem padl do postele a konečně se pořádně vyspal… :)
Co říci na závěr? Con to byl velice vydařený, báječně jsem si tam po delší době odpočal. Vzhledem k rozsáhlosti budovy a střednímu počtu účastníků (cca 200?) všude panopvala komorní atmosféra, nikde se netísnily žádné davy. Setkal jsem se tam se spoustou známých a několik přátel i přibylo. Myslím, že se miu líbil i víc, než ElfCon (hmmm, že by to bylo tím, že je pořádají stejní lidé?). No, rozhodně se těším na další ročník!
Byla docela zajímavé, různí lidé se svěřovali se svými názory a některé věci to vrhlo zajímavé světlo. Škoda jen, že tam byli převážně začínající hráči, příp. hráči hrající jen jednu hru.
Škoda, že přednáška netrvala dvě hodiny, takhle se probraly jen naprosté základy jak od čínské filosofie, tak bojových umění a práce s energi, z čehož jsem většinu pod jinými úhly pohledu už znal. Další den Tai-či pokračovalo praktickými ukázkami. A nakonec se ještě o dost přetáhlo.
Byl jsem poněkud překvapen zjištěním, že to má spoustu společených prvků s jistým čínským bojovým uměním, které jsem kdysi dělal.
večer jsme se s moorboyz dohodli, že pojedeme vlakem na hromadnou kolem půl desáté, díky čemuž jsme museli vynechat všechny přednášky - Arevininu i Františčinu, jakožto i celé zakončení.