STRACH

 V zubech růži
uvadlou svou lásku
měkkou kůži
život na provázku
seje kosou rozpolcené kosti
a v krvi utápí svůj žal
strun života je dosti
umění hrát na ně nám vzal
Je zvláštní hudba
v jeho tváři září
naše sudba
a tisíc tmavých tváří
A drápy tmy
nás rdousí jeho spáry
ze srdce kry
a z duše jed a páry 

PLÁČ 

Včera plakalo tu dítě
já chtíc se ptát
vypadal jsem jak kolovrat
jenž přede stejné nitě 

Proč pláčeš copak stalo se ti
a dítě mlčí drží dech
no tak si mlč však není spěch
děťátko čučí jak čučí děti

Jeho oči chtíc říkaly
no tak se tázej ptej se přec
pláč to je děcko divná věc
řekl jsem místo odpovědi
řekl jsem kamsi do dáli

A oči uplakané hledí
až ústa vyřknou zdrženlivě
jakoby chtělo cosi chtivě
já mlčím místo odpovědi

Já bojím se vás pane milý
a řkouc to oči uplakané
já řekl jsem si Milý pane
co činiti máš v také chvíli

UMÍRÁNÍ 

Vzduch má dnes příchuť zmařeného žití
a smysly vyvolal mi stavy agónie
počítám kterou vteřinou se chytí
ten pocit vzdálený že ve mě cosi žije

Trvá to dlouho - celé století
a žádný pocit byť vyvolán skrytě
že furt chci žít do srdce nevzletí
tak usínat toužím jako dítě

Asi se opiji tápaje po důvodu
proč umřít dneska mám
zavřu teď oči podléhaje svodům
loučím se světa ráda umírám

Autorka těchto básniček nechtěla být jmenována a ani na tomto místě nechtěla svojí e-mailovou adresu. S případnými maily se proto obracejte na basnicky@jcsoft.cz. Pokud se budou básničky líbit (což dejte najevo komentáři), tak je rozhodnuta vždy po určité době uveřejnit další tři.
(přečíst si můžete i první a druhé tři básničky)