U mě v šuplíku už leží delší dobu malý notýsek, netuším kolik má stran, nikdy jsem je nepočítala, ale je popsaný nejméně za tří čtvrtin básničkami. Na přední stránce je nalepený nápis z novin : ZRANĚNÁ DOBA. Neměla jsem v úmyslu zveřejňovat jeho obsah a tak jsem na začátek vložila přehnutý list papíru :

   " Jen těžko někdo pochopí mé básničky. Jsou to jen takové prvotinky, do kterých se však snažím vkládat sebe samu, nejen svou " filosofii " či názory. Mé básničky jsou zároveň mými modlitbami, ale jen má ústa je činí býti takovými jakými jsou. Je v nich všechno - prosba, pokání, bolest, trápení, stesk, strach i bázeň. Otázkou zůstává, proč právě tyto smuténky jsou pro mne " vším " . Což nepoznala jsem v životě radost jenž zalila mé srdce prazvláštní láskou k těmto příjemným stránkám života? Snad proto jsou pro mne smuténky tolik cenné a o tolik mi milejší, že mne učí a dávají mi svou přítomností a existencí víc, nežli úsměvy života nad nimiž se nikdo nepozastavuje. Které člověka nenutí přemýšlet nad jejich smyslem a existencí. Prostě jsou! "

Ať se zdá tento text sebe hloupějším, navždy zůstane založen na přední straně... Všichni ti, kteří mají zájem si mohou obsah mého notýsku přečíst právě tady. Jen básničky budu vkládat v jiném pořadí než v jakém vznikaly. Snad se nezlobíš milý čtenáři...

Autorka.


23.1.2001

POSELSTVÍ 

Líbí se mi souhra tvého dechu,
jeho vlny, které se točí ve větru.
Teplý dech - smích - čistý smích.
Plač, tvůj plačící dech roznese vítr!
Směj se, ať tvůj smích vdechne radost jiným ústům.
Líbej, ať přeneseš svou lásku do jiného člověka,
protože jen tak poznáš, že je láska nekonečná!
Věř, protože víra upevňuje vztahy.
Miluj a buď přítelem každého.
Nerozdávej bolest, kterou nosíš v srdci,
aby srdce ostatních nekrvácelo.
Nezabíjej život.
Přijímej bolest druhých,
abys jim mohl poskytnout útěchu,
abys jim porozuměl.
Nenič dětské sny, ale chraň je před ostatními.
Dětskou i dospělou duši uč poznávat krásu a lásku.
Podávej jí toto poselství po kouskách,
aby jej mohla strávit.
A nezapomeň se dle něho chovat.

Slovo autorky :

Ještě než začneš hodnotit milý čtenáři... Tuhle básničku jsem původně chtěla nazvat "autoportrét" , než mě však napadlo předávat dál to, co si myslím, že je správné... Snad je to hloupé, neboť nikdo nemůže být dokonalý, a ani já nemám všechny tyto, hezké vlastnosti a nechovám se vždy tak, jak bych měla... Nejde o dokonalost, jen pochopit a snažit se :)

ZMUČENÉ NEBE 

Zmučili jsme nebe do krve
trnovou korunu mu dali
z ostnatých drátů co poprvé
sami jsme se jich báli

Střeva mu vylezla z červánků
jakoby se nás bálo
sténalo v zásazích do spánku
zdálo se nám to málo

Modralo smrtí studenou
zdeptané naší silou
řvalo a kvičelo ozvěnou
slabé svou vlastní vírou

CIZÍ MĚSTO

 Lesk sedá na rty anděla
jak motýl hledá cestu
a oči jež si nechtěla
se upírají k městu

Tam někde vládne lásky král
bezmezně v toku davu
posměšný hloupý karneval
ty smutně skláníš hlavu

Tam někde hrají na lásku
možná že naposledy
bereš to jako nadsázku
a oči tiskneš k nebi

A ptáš se marně v obraně
proč citem tím se řídí
to město mlčí zklamaně
to město šťastných lidí

Autorka těchto básniček nechtěla být jmenována a ani na tomto místě nechtěla svojí e-mailovou adresu. S případnými maily se proto obracejte na basnicky@jcsoft.cz. Pokud se budou básničky líbit (což dejte najevo komentáři), tak je rozhodnuta vždy po určité době uveřejnit další tři.