UNIX: Každý pasažér si na letiště přinese kus letadla. Na ranveji se všichni sejdou a montují z přinesených kusů dohromady letadlo, neustále se dohadujíc o tom, jaké letadlo vlastně vytvářejí.

OS/2: Abyste mohli nastoupit do letadla, musíte si nejprve na deseti různých místech nechat orazítkovat vaši letenku. Pak vyplníte ve formuláři kde chcete sedět a jestli letadlo má vypadat a chovat se jako zaoceánská loď, osobní vlak nebo autobus. Jestliže se vám konečně podaří dostat se na palubu a letadlu se konečně podaří odstartovat, máte překrásný let... ledaže by výškovky nebo směrovky přimrzly. V tom případě máte stále dost času, aby jste se připravili na pád.

DOS: Všichni roztláčejí letadlo dokud nevzlétne. Potom všichni naskočí, nechají letadlo spadnout. Potom znovu všichni roztláčejí, naskočí,...

DOS & QEMM: Přesně to samé, jen víc místa pro nohy při roztlačování.

Windows95: Letištní hala je pěkná, pestrá, stewardi a letušky milí. Bez problémů se dostanete na palubu, start je bezchybný... Najednou se však letadlo bez jakéhokoliv varování zřítí.

Windows95 jinak: dva roky čekáte a přitom vám každé dvě minuty říkají, že letadlo už je tady. Všechny letušky a stewardi jsou perfektní, po dlouhé době přiletivší letadlo je nablýskané. Když nasednete dovnitř, poznáte ale, že se od letadla Windows liší jenom potahy na sedadlech. Jste však ujištěni, že letadlo budou za letu neustále opravovat.

Windows NT: Všichni přijdou na startovací dráhu, sborově řeknou heslo a vytvoří se obrysy letadla. Potom se všichni posadí na zem a vydávají zvuky, jako kdyby opravdu letěli.

Windows NT 4 jinak: nastupujete do letadla se skvělým motorem, v zástupu stewardů a letušek, které již odněkud znáte. Ještě než vzlétnete, jste však přepadeni bezpečnostním komandem, které se vás zeptá na pár věcí a musíte vyplnit čtyřstránkový formulář. Když projdete, je možné, že doletíte, ale své odpovědi do formuláře už nikdy nesmíte zapomenout.

Windows NT 4 ještě jinak: Terminál a personál vypadají stejně jako u Windows, ale proces bezpečnostní kontroly se stává noční můrou. Zatímco se pasažéři s lístky do druhé třídy stále snaží dostat na palubu, pasažéři první třídy již přistávají kde chtějí, a to za poloviční dobu.

Cairo: Letadlo je distribuováno mezi 47 různých hangárů na 13 letištích v 8 státech. Jenže abyste mohli letět, nepotřebujete vědět, kde je letadlo nebo komu patří. Ve skutečnosti neletíte pravým letadlem, ale jste v leteckém simulátoru, který se chová jako pravé letadlo, s výjimkou toho, že s ním nikam nedoletíte. To je ale v pořádku; vždyť máte svět pod konečky svých prstů a nikdy nepotřebujete opustit domov.

Mach: Není žádného letadla. Pasažéři se seskupí a volají po letadle, pak čekají a čekají a čekají a čekají. Pak přijde skupina lidí, každý přinese kousek letadla a letadlo z těchto dílů smontuji dohromady, hádajíce se přitom o tom, jaké letadlo to bude. Letadlo nakonec vzlétne, přičemž pasažéry zanechá na zemi čekající a čekající... Po přistání pilot telefonuje pasažérům na původním letišti, aby je informoval o tom, že přistáli.

Macintosh: Všichni stewardi, letušky, kapitáni, nosiči zavazadel a kontroloři letenek vypadají stejně, jednají stejně a mluví stejně. Kdykoliv se zeptáte na detaily, je vám řečeno, že to nepotřebujete a nemáte chtít vědět, že vše bude pro vás uděláno aniž byste museli vědět, zkrátka už prostě mlčte!

Newton: Pote co jste si před 18 měsíci zakoupili letenku, dostáváte se konečně do letadla. Při vstupu jste dotázáni na vaše jméno. Když je zopakujete 4-6 krát, personál ho konečně rozpozná a dovolí vám usednout. Když se připravujete k jídlu, steward oznámí, že si nastupovací proces musíte zopakovat, protože jim došla volná místa a oni potřebují přepočítat pasažéry, aby se ujistili, jestli ještě mohou nabrat další.