Burns Night je oslava konaná k poctě Roberta Burnse, "národního básníka Skotska". Poprvé se konala koncem
osmnáctého století, kdy se při příležitosti Burnsova úmrtí sešli jeho přátelé, a od té doby
se značně rozšířila - nejen ve Skotsku. Postupem času se její konání přeneslo na 25. ledna
- výročí básníkova narození. Dnes se též označuje za druhý národní skotský svátek (za hlavní
se považuje Saint Andrew's Day). Jako taková bývá formální i neformální.
Robert Burns (25.01.1759 - 21.07.1796) je autorem mnoha básní a písní, z nichž některé zcela
zlidověly (Auld Lang Syne se zpívá se na Hogmanay - svátek konaný ze silvestra na Nový rok).
Jako autor publikoval jak v angličtině, tak ve Skotštině. Mezi další známé písně patří
například Scots Wha Hae (obracející se k bitvě u Bannockburnu); milostná My Love is Like a Red, Red Rose; či
žertovný Tam O' Shanter (příběh o ožralém sedlákovi a zakletém kostele).
Tuto akci opět organizoval Skotský Pes
a večer před ním se konala Irish
session. Burns Night se od ceilidh či plesů se liší vyšší mírou poesie, naopak whisky, hudba a
tanec zůstává. Večer mívá tradiční schéma s přivítáním, přípitky a především Básníkovou Ódou na
haggis. Haggis, skotské národní jídlo, by se dal přirovnat k našemu zabijačkovému prejtu.
Tradičně se podává s tuřínem a s bramborami. (Neplést s Haggies - to jsou ty plenky z reklamy).
Nedůvěřivých pohledů českých spolustolovníků se ale nezbavil, třebaže si pochvalovali, že chutná
lépe, než vypadá ;) Haggisu ještě předchází tradiční skotská modlitba, spojená také s Burnsem:
‘Some hae meat and canna eat, and some wad eat that want it, but we hae meat and we can eat,
and sae the Lord be thankit'.