GameCon 2005 |
Olomouc, 7. - 11. července 2005 |
bylo hodně drobných připomínek k soutěžní jeskyni, a protože Erric byl pryč, procházel jsem své rozhovory po ICQ, maily a poznámky a dělal soupis všech upřesnění a doplnění. Seděl jsem nad tím několikrát do tří do rána, takže final version jsem posílal až v den zahájení GameConu o devíti ráno.
čím dál tím lepší, nebo zda jsem dorazil pozdě a o všechno přišel, ale tento rok mi vše před spuštěním registrace připadalo rychlé a v pořádku. Ostatní PJ mi ukázali tu šílenou Tramisovu mapu - hádanku pro druhou část, do první fáze (než se začnou přehýbat rohy) se mi ji podařilo složit do pěti minut (heč! (; ), což mně i ostatním docela zvedlo náladu - byla vyluštitelná. Pak s mírným zpožděním (15 - 30 minut?) začala registrace a já jel s našimi kuchařkami nakupovat zásoby.
Nebudu moc popisovat, o čem dobrodružství bylo a jak to kdo odehrával, jako jsem to dělal loni. Jednak bude zanedlouho publikováno (ještě se zvažují možnosti, buď jako sešit, nebo ve dvou dílech Dechu Draka, nebo na internetu jako PDF), jednak mi skutky těch tří družin po těch dvouch týdnech poněkud splývají dohromady. Tak alespoň co mně rozesmálo.
Postavy se schovají před vlkodlakem do jednoho domu. Všichni spí a mají na sobě neviditelnost, jen kroll drží hlídku. Lanem je připoután k ostatním. Ozve se zaťukání na dveře. "Kdo je?" Nic. "Kdo je?" Stále nic. Kroll je chytrý chlapec, ví, že nemá otvírat. Najednou dveře vyrazí úžasnou rychlostí proti němu a roztříští se o něj. Obrovský černý obrys ve dveřích natáhne pazour, chytne krolla pod krkem a strašnou silou ho táhne dopředu. Venku druhá tlapa mu přerazí brnění a páteř. Nebere ho na záda a utíká pryč. Lano se odmotává, pak se napne. Ti, kteří byli přivázaní k němu, najednou vyletí do vzduchu, praští sebou o futra dveří, až se celý dům zatřese, lano se přetrhne. Rozespale mžourají na přetržený konec…
Družina č. 8, která jako jediná ode mne předchozí den postoupila, shořela na nesmrtelných kůžích, respektive na Tesákovi, když kolem kůži proběhla do tmy. Varování Davida, ať do té jeskyně vůbec nechodí, hrálo velmi důležitou roli, které však jen málo družin přikládalo váhu. Dokonce nám zbyl čas zajít si do Dášeňky na menší občerstvení.
Opět družina č. 28. Jako již víceméně tradičně jsem pánoval s Lečem. Vedli si dobře, i když jsme je pěkně mátli. Po dvouch hodinách hraní jsme se dozvěděli, že pokračují už jen tři družiny, že ostatní skapali do poháru. Tomu se vyhnuli, i když různé otázky, dialogy a probírání variant kolem toho trvaly skoro hodinu. Zjistili správný výklad legendy a k úspěšnému zakončení jim zbývalo diplomaticky vyjednat s vlky jejich vysvobození. To už zbývaly jen dvě družiny.
Vlci se na ně vrhli, všechny je roztrhali a sežrali. A tak družina č. 28 skončila na druhém místě :-)