Rozhovor se Samem a Legolasem
Napsal: Kanyapi dne 20.9. 2001, e-mail: kanyapi@seznam.cz


Ten, kdo to zažil, vám potvrdí, že to byla neuvěřitelná cesta ke ztvárnění neuvěřitelného příběhu. Bylo třeba 16 měsíců filmování na Novém Zélandě, nekonečná trpělivost, kýble krve a slzí a nekonečné důvěry v režiséra Petera Jacksona - a také nespoutanou vášen pro Tolkienovo mistrovské dílo, Pána prstenů.

"Vidím to takhle: P. Jackson ze mě dokázal vyždímat nemožné." říká nadšeně Sean Austin /představitel Sama Křepelky/. "A je to oslava síly jeho imaginace a schopnosti převést dílo, literaturu, kterou tak obdivoval, do nové podoby."



"Mám státnici z Americké historie a literatury a nikdy předtím jsem o Pánu prstenů neslyšel." říká Astin který má za sebou filmy jako The Goonies, The War of the Roses a Rudy a nominaci na Oscara za produkci a režii krátkého filmu Kangaroo Court. "Slyšel jsem o Hobitovi, ale o Pánu prstenů ne. Rok jsem studoval jen anglo-saskou poezii a Chaucera, ale nebylo mi dáno číst PP. A díky Bohu, díky Bohu - nebyl jsem na to tehdy ještě zralý. Je v něm Dobro a Zlo, Správné a Špatné, příroda, společnost tak, jak ji známe dnes - stále má co říct a bude to tak vždy. Pro mne to není jen kniha; je to všechno, čím Tolkien žil. Když jsme se ve Wellingtonu připravovali na natáčení, četl jsem mnoho Tolkienových dopisů v knižním vydání. Tolkien ty příběhy vyprávěl synovi. Když synek usnul, šel a napsal je...

"Poznávám sílu literatury." pokračuje Austin, "Byla jsem ohromen poznáním, jak může literatura žít a dýchat. Obávám se, že lidé v Anglii milující Tolkienovo dílo si budou myslet, že jsme se nestarali o to, abychom nejprve pochopili dílo, které chceme adaptovat. Není to pravda. Bylo to tak, že člověk, kterého literatura vůbec nezajímala, se do ní totálně zamiloval, když se jí pokoušel zadaptovat. Prostě jsem k tomu dozrál. Stal jsem se pravověrným tolkienistou - četl jsem knihy, studoval je a poslouchal nahrávky PP na BBC a další kompilace. Usilovně hledám způsob, jak o tom i jen mluvit. Ale nevadí mi to - je to bezva." 



Orlando Bloom říká: "Když mi bylo čtrnáct, dostal jsem se asi do poloviny druhé knihy. Ale jiné věci, holky a tak, mne tenkrát zajímaly víc... Vrátil jsem se k tomu, když začal casting. Než se začalo natáčet, přečetl jsem je několikrát. PP je na vrcholu seznamu bestsellerů - je to povinná školní četba, takže hrát v takovém díle postavu, představit ji co nejreálněji, to je dost strašidelná vyhlídka. Ale musíš to pustit z hlavy, jinak by ses strachy ani nepohnul."



Práce na filmu vás zaměstnává v mnoha různých směrech. Každý musel obětovat mnoho ze svého soukromí. Někteří trpěli dlouhým odloučením od domova, jiní dlouhé hodiny úpěli na židlích maskérů. Lidé vzpomínají na tvrdé tréninky, na drobnou práce s detaily. Astin, manžel a otec, musel vážit všechny pro a proti účasti na Pánu prstenů. "Strávil jsem rok života a utratil všechny peníze, abych dal dohromady jeden plánovaný film - a když byl konec na dosah, nabídli mi roli v PP. Musel jsem se rozhodnout: Půjdu za svými ambicemi a za věcí, na které dělám, kterou mám pod kontrolou, nebo si uvědomím, jak unikátní je příležitost projektu, kde se spojuje talent Petera Jacksona s novými možnostmi filmu a tím vším? 

Takový moment přijde jednou za život. Nerozmýšlel jsem se - šel jsem do toho. A jsem na sebe a na tu práci strašně pyšný. Byla to ta absolutně nejnáročnejší věc, kterou jsem kdy dělal. Byly momenty, kdy jsem si myslel, že nepřežiju. Někdy jsem se díval na kalendář, kolik času ještě zbývá. Taky fyzicky to bylo strašné. Místy jsem nosil na sobě 30 liber. P. Jackson řekl, že když to neudělám, sežene si jiného herce. Ta váha byla hrozná. V maskérském autobuse jsem si pověsil kalendář, abych si tu dobu v hlavě nějak srovnal. Vím, že to byla životní příležitost, ale musel jsem se nějak zorientovat v tom, jak dlouho to budu ještě prožívat. Bylo to strašně těžké. 

"Ale naučil jsem se hodně o hraní." pokracuje Astin, který strávil v maskérně hodiny výrobou chlupatých hobitích nohou a velkých špičatých uší. "Pochopil jsem, že moderní herec je opravdu konfrontován s digitálním věkem. Pochopil jsem, že herec ve filmu je svým způsobem bezmocný, zvlášť do vedením P. Jacksona, který je velmi dynamický režisér. Hraji 22 let a a mám velmi silný cit a instinkt pro vnímání filmu jako celku, když hraji. To tu ovšem bylo nemožné. Film jako celek se hodně měnil a režisérovy vize se stále vyvíjely. Jemu to bylo uplně jasné, ale mě bylo jasné vždy jen to, co bylo třeba v určitý moment. Pochopil jsem, že herec musí absolutně důvěřovat režisérovi, protože nemá jinou možnost. Abys tím netrpěl, musíš prostě věřit, že dají pozor, abys nevypadal divně nebo hloupě. Dělal jsem věci, protože mi to režisér řekl, i když jsem se necítil dobře. To je pro herce těžké. Zároveň to ale bylo na tom to úžasné - vložit sám sebe do procesu. Pro mne to bylo těžké také proto, že jako producent a režisér jsem byl zvyklý ten celý proces kontrolovat. Nemít kontrolu bylo tvrdé, ale byl jsem schopen to udělat a jsem rád, vyrostl jsem díky tomu. 



A co bylo nejtěžší pro O. Blooma? 

Tréninky. Spousta lukostřeleckých tréninků. Spousta práce na elfím způsobu boje. Je založen na prastarém typu euro-asijského bojového umění. Koukal jsem na film Sedm samurajů od Kurosawy a chtěl, aby Legolas měl ten samý styl soustředění a schopností. V na mé poměry relativně krátkém čase jsem byl schopen to zahrát. Ohledně lukostřelby, na to je specielní technika - na to musíme dávat pozor."

Astin byl zvýhodněn tím, že věděl, co může od Jacksona čekat. Astinův otec totiž pracoval na Novém Zélandu jako herec. "Když se vrátil domů, vyprávěl mi velmi detailně o WETA procesu na speciální efekty a já si představil perfektně fungující zařízení, zdroj fantazie na Novém Zélandu. A nadšení, s jakým mluvil o Franovi a Peterovi, bylo nakažlivé. Takže když jsem jel autem a mluvil mobilem se svým agentem a on mi řekl: "Peter Jackson dělá trilogii PP pro New Line", otočil jsem auto a jel si koupit výtisk k Barnes & Noble. A doma jsem sedl a četl a studoval - a objednali jsme učitele dialektu!"

Bloom vysvětluje: " Jackson byl jedním z důvodů, proč jsem se toho tak strašně chtěl zůčasnit. Setkání s ním bylo velkým důvodem - jeho přehled byl úžasný. Před sebou měl množství monitorů, řídil zároveň tolik skupin - byl neuvěřitelný. Nebylo o čem přemýšlet - každý věděl, že PP bude něco speciálního, každý chtěl být jeho součástí. Také to pro mne byla šance hrát někoho s nadlidskou silou, bdělou pozorností a pružnou rychlostí. Elfové jsou nejstarší rasou ve Středozemi. Takže jsem mohl zároveň pracovat na sobě a dosáhnout toho, co chtějí lidé všude na světě - být pevným, soustředěným, štědrým, milujícím, silným, odvážným, neohroženým... Řekl jsem si: "Člověče, budeš jezdit na koni, učit se šermovat mečem." - nemohl jsem tomu uvěřit.



Astin i Bloom tu měli své partnery, o které se mohli opřít. Astin se například nejvíc skamarádil s ostatními hobity. Jedli spolu, záviseli jeden na druhém na place a také spolu odpočívali. Astin měl sebou i svou manželku a dcerku. "Stali se z nás přátelé na celý život." říká. "Byli jako strejdové mé dcery. Byli jsme na Novém Zélandu 15 měsíců. Strávil jsem spoustu času s Eliahem (Frodo) a s Andym Serkisem(Glum). Také jsem se seznámil s Cate Blanchett, pobyli jsme spolu pár dní. Ona musela být elf - má tak královské vystupování. Umění, které znázorňuje život, život propojen s uměním -tak něco. Nevím, jak to říct. Poznal jsem Iana McKellena, protože jsme měli stejnou maskérnu, takže jsme se potkávali, i když jsme nebyli třeba zrovna spolu na scéně. Za to jsem byl vděčný. Seznámili jsme se s Ianem Holmem a trošku jsme bojovali s Liv. Byla to opravdová herecká společnost. Lidé přicházeli a odcházeli a bylo jedinečné být v kontaktu s těmi různými energiemi. 

Bloom navazuje: "Byla tam spousta mladých lidí a rychle jsme se stmelili. Všichni si pomáhali, protože to bylo tvrdé - vždycky byl po ruce někdo, kdo věděl, oč jde. Bylo to opravdové dílo lásky - každý pomáhal každému a společně jsme to táhli dopředu. Bylo krásné tam být. Jsem neskutečně šťastný, že jsem mohl být při tom, hrát tuto postavu v tomto světě a pracovat s těmito lidmi. Sen se stal skutečností."

Bojí se Bloom, že zůstane navždy Legolasem? " Vypadám úplně jinak" říká na závěr "Mám krátký sestřih, ale ve filmu mám dlouhé blond vlasy a modré oči. To moje hlava nedokáže překonat. Trochu mě to plete, ale není to nic, co bych nějak zvlášť řešil."


Překlad: Kanyapi ... díky moc !!!




..:: Článek na webu: http://www.jcsoft.cz/fantasy/viewnews.asp?id=94 ::..

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento text byl převzat 19.04.2024 17:58:33 z webu Film Pán Prstenů - http://lotr.jcsoft.cz/
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------