Hledání Froda a další tajemství z castingu (2.)
Napsal: Belcarnen dne 5.9. 2001, e-mail: cerovsky@jcsoft.cz


Část 2.
--------

Mezitím na Novém Zélandě pomocná castingová režisérka Liz Mullane a její asistentka Miranda Rivers prohledávaly kraj a hledaly masy pro zaplnění Středozemě. "Obvykle je kompars pouze křoví v pozadí", říká Liz Rivers. "Ale v Pánovi Prstenů je kompars enormně důležitý jako podpora celkového vzhledu a atmosféry filmu."

Castingové agentky, obě bývalé herečky, dostaly za úkol najít více než 4000 lidí k doplnění do 20000 a další herce pro scény točené na místech po celém Novém Zélandě. A na vrch tohodle všeho bylo jejich úkolem nalézt dvojníky a kaskadéry pro každého herce v hlavních rolích.

Otevřená setkání se konala po celém Novém Zélandě v počátku roku 1999, za podpory místních médií. Každý kandidát se podrobil rozsáhlým interview a "měřícím" procesům..

"Museli jsme je testovat na klaustrofobii a alergie, které mohou uškodit schopnosti nosit masky," vysvětluje Mullane.

A pak zde byl "T-test". "Kvůli délce a náročnosti záběrů jsme věděly, že si nemůžeme dovolit kompars který se nechá vyvést z míry a propadá vzteku," říká Mullane. "Většina lidí byla fantastická, ale když jsme narazily na problém, napsali jsme velké T ("tosser", novozélandský slang pro idiota) na jejich formulář."

Takže, kdo vlastně rozhodoval a proč? Obvykle došlo na velikost a vzhled. "Tolkien popsal svůj svět velice konkrétně, takže jsme se cítily povinnovány najít lidi tak blízké těmto popisům jak to jen šlo," říká Mullane.

Získat roli elfa - nejúžasnější rasy ve Středozemi - bylo vůbec nejsložitější. "Elfové museli být vysocí nejméně 177 cm (u ženy) či 183 cm (u muže), velmi štíhlí, se světlou pletí a bezvýhradně krásní," jak říká Miranda Rivers. "Bojující elfové se museli vejí to zbroje dělané pro 91cm široké boky, takže museli být "bez zadnice" :) "

Jednodušší říci než udělat. "Většina novozélanďanů prostě takhle nevypadá!", povzdechne si Miranda. "Museli jsme elfy hodně "recyklovat", což vytvořilo z udržení kontinuity noční můru."

Na role impozantních Uruk-hai, LOTR povolal jednotky z novozélandské armády. "To nejlepší na práci s armádou je jejich disciplína," říká Miranda. "Zkuste donutit 100 civilistů pochodovat synchronně, je to nemožné. S těmihle chlapci seržant prostě zařval `Tennn-hup! Faaaaall in!` (ponechávám v originále :o) a měli jste ten nejlepší bojující stroj jaký jste kdy viděli."

Přestože jich nebylo tolik, aby se s nimi dalo dosáhnout konečného úspěchu v hledání, byla zde stále naděje.
"Každý může být skřet ... tak dlouho jak se dokáže vypořádat s maskou", říká Liz.

Aby se vyhnuli opakováni práce kdyby někdo odřekl, kompars s mluvenými rolemi byl hledán tak blízko filmování jak to jen šlo. "Vyvinulo to velký tlak na společnost WETA (společnost Petera Jacksona stojící za efekty a rekvizitami k filmu) aby doručila kostýmy a masky rychle."

Během filmování se práce castingu změnila z hledání na "matku doupěte". Liz a Miranda byly zodpovědné za platby komparsu, koordinování kostýmů a make-upu a poskytování ramene na kterém se šlo vybrečet. "Po dva roky jsme říkaly lidem vše od `Prosím opusťte scénu` až po `Váš otec zemřel`. Poznaly jsme každého opravdu dobře, " říká Miranda.

Natáčení v malém městečku Twizel byla největší výzva castingového týmu. "Odvedly jsme každého v tom městě na role skřetů," směje se Miranda. "Naším mottem se stalo `Když dýcháš jsi přijat!`. Nejstaršímu skřetovi bylo 65 let!"

Novozélanďané se nezastavili před ničím aby pomohli. Když se autobus plný komparsistů pracujících na vzdáleném Mount Potts porouchal na cestě zpět, kompars pomohl dostat ho domů, navzdory 16 hodinám práce. Byli zpět v práci hned další den po méně něž dvou hodinách spánku.

S neustále se měnícím programem, casting byl stále napjatý aby měl ty správné komparsisty na scéně.

Miranda vzpomíná na příhodu, kdy skupina maurských a polynéských komparsistů byla na scéně a měla hrát Uruk-hai. Došlo k náhlé změně v programu a Jackson potřeboval tým rohanských vojáků se světlou pletí a vlasy. "Nebyl čas najít náhradníky, takže jsme vzaly ty chlapce na make-up a daly na ně paruky a spoustu bílého prášku."

Po čase castingový tým zaznamenal, že kompars se vžívá do svých rolí. "Hobiti byli strašní žvanilové, jak děti tak dospělí," směje se Miranda. "Měly jsme 30 hyperaktivních hobitů mezi scénami v Hobitíně. Naučily jsme se šetřit s červenými bombóny s želé náplní," říká Miranda.

Elfů se nejvíce dotýkalo jejich oblečení, vlasy a makeup. "Byla tu skutečná rivalita mezi elfy, skřety a Uruk-hai, což byla děsná zábava," říká Miranda. "Skřeti si zvykli nazývat elfy `cukroušci`"

Dva roky, 274 dnů natáčení, nespočetně hrnků kávy a déšť papírování později, casting skončil při natáčení bez ztráty jediného hobita. "Měli jsme fantastické obsazení které dalo tomu projektu vše co mělo," říká Ordesky.

Když natáčení skončilo, castingový tým se vrátil do normálního života. Tedy ... skoro ...

"Shledávám že jdu okolo supermarketu, zírám na lidi a říkám si Hmmm...skvělý elf...můžeme ho mít?", říká Mullane. "A pak zjistím co to dělám a nechám toho."


Zdroj: E! Online

Překlad: Jan "Belcarnen" Čeřovský



..:: Článek na webu: http://www.jcsoft.cz/fantasy/viewnews.asp?id=89 ::..

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento text byl převzat 20.04.2024 9:46:49 z webu Film Pán Prstenů - http://lotr.jcsoft.cz/
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------