Klást si otázku, zda má kniha na počátku jednadvacátého
století budoucnost, je zbytečné. Odpověď je totiž jasná. Kniha budoucnost
nemá. Je to škoda, ale je to tak. Ale proč vlastně ?
Každý
ví, kdy vznikl knihtisk a došlo k masovému rozšíření knih. Problémem
však je, že vzhled knih se od této doby moc nezměnil a je beznadějně
zastaralý. Čtenář nemá možnost jakkoli zasahovat do obsahu, dokáže
sledovat děj a představit si určitou situaci, ale nevidí a neslyší ji. Není
jí jako i u toho z nejhloupějších
filmů, který dokáže přitáhnout spoustou speciálních efektů. Kniha může
poskytnout představu daného problému či situace, ale nedokáže přitáhnout
pozornost jako počítačová hra či film. V této konkurenci nemá šanci
a stává se jakýmsi symbolem zvláštnosti a odlišnosti od ostatních. Kdo v této
době čte nemůže být normální. A nezáleží moc na tom, co vlastně čte.
Ale takových lidí je stále méně a méně. Málokdo z dnešních školáků
někdy četl klasické Verneovky a knihy Karla Maye. O legendárním dětském
spisovateli Jaroslavu Foglarovi ani nemluvě. Děj jejich knih je znám pouze z filmových
zpracování. Je dobře, že alespoň tímto způsobem se jejich kouzlo zachovává,
ale filmy jsou pouze odleskem nádhery těchto knížek
Internet je obrovské komunikační médium dneška a má velký vliv na mladou
generaci. Ale zmůže něco proti úbytku čtenářů? Samozřejmě že ne. Spíše
naopak. Stále více lidí se bude brouzdat po internetových stránkách, bohatě
graficky vyvedených, a bude zapomínat na existenci knih. Na druhou stranu však
všem čtenářům poskytne úžasnou možnost, jak se dostat k dílům,
která jim jsou normálně zapovězená. Archívy s fotokopiemi starých vzácných
knih a svitků jsou k mání již dnes. A pokud přesáhlo stáří nějaké
knihy sto let, pak je na Internetu i její kompletní znění v jazyce, ve
kterém byla napsána, a v angličtině. To poskytuje možnost porovnávat
české překlady knih s jejich originály a také si přečíst knihy,
které nebyly nikdy přeloženy. Znalost angličtiny je opět, jako ostatně u
počítače vždy, nutností. Internet je také perfektním prostorem pro
diskuse o knihách. Už dnes existuje spousta míst, kde se případný čtenář
může skrýt před okolním nechápavým světem a pohovořit si se „sobě
rovnými“ o tom, co právě vyšlo, a jak moc je to dobré či špatné.
Internet tak bude udržovat čtenáře na celém světě v několika velkých
skupinách, které nedovolí knihám vyhynout, i kdyby měly vycházet ve velice
malých nákladech.
A
tím se již dostáváme k dalšímu problému, který způsobuje úbytek
čtenářů. A to je cena knih. Protože čte stále méně lidí, musí
vydavatelství zvýšit ceny, aby při nižším počtu vydání vydělali pokud
možno stejně či více než dříve. To způsobuje, že se knih kupuje méně
a musí se vydávat za vyšší ceny. Bludný kruh, ze kterého není úniku.
Ale neexistuje přeci jen řešení? Více číst? Snad …
K nechuti kupovat drahé knihy také přispívají různé „podvůdky“
vydavatelů, které mají sloužit k tomu, aby z nás, čtenářů,
vytáhli co nejvíce peněz. V Americe vyšlou trilogii přeloží do češtiny,
vytisknou ji stylem „čtyři slova na řádek“ a zvětší písmenka. Případně
vytisknou za plnou cenu díly o 250 stranách. A z trilogie je hned
pentalogie. Cena celé série stoupne o nějakých 400Kč a čtenář si dobře
rozmyslí, zda má ty peníze vůbec investovat, a zda nebude lepší si ty
knihy půjčit. Takto uvažuje čím dál tím víc lidí. Nakonec tedy
inkriminované knihy v blízkém okolí nikdo nemá a čtenář tedy oželí
nejen jejich koupi, ale i přečtení. A nakonec zjistí, že ho ke čtení
vlastně nic neláká.
A pak je tu ještě otázka překladu. Jak se
projevuje překlad na kvalitě a ceně knihy? Plat překladatele či překladatelů
je určitě nemalou položkou v ceně knihy a to je jejich práce často
velice odfláknutá. Některá vydavatelství proto šetří na překladu seč
mohou, ale cenu knih nesníží. Úroveň překladů u některých vydavatelů
je stále nižší a dokonce se občas objevují knihy, jejichž překlad
vykazuje známky toho, že byl z velké části zpracováván počítačem
a opravován (např. jedna z knih Williama Gibsona, kde jsou přeložena i
taková slova a slovní spojení, která by žádný soudný člověk a čtenář
cyberpunku nikdy nepřekládal). To se dá snadno poznat. Člověk nikdy nedokáže
spáchat tolik nelogických návazností v jedné větě jako automatický
překladač. Nechápu člověka, který se pod takovýto překlad podepíše a
označí ho za svůj. Existuje tedy nějaké řešení výhodné pro všechny?
Dohoda mezi čtenáři a vydavateli asi nebude nic jednoduchého. Vydavatelé
chtějí tisknout co nejvíce knih za vysoké ceny. Čtenářům naopak stačí
omezené množství levnějších knih. Celá situace tedy nakonec nutně vyústí
k jakémusi extrému „knih vlastním nákladem“. Skupina fandů určitého
spisovatele se dohodne, že by chtěli přeložit a vytisknout jeho nové dílo.
Získají ještě co nejvíce dalších čtenářů pomocí upozornění na
Internetu a pustí se do překladu. Ve chvíli kdy je hotov k obecné
spokojenosti, se kniha vytiskne v několika desítkách či stovkách kopií
na kvalitní tiskárně. A všechno je v pohodě. Tedy snad až na nepříliš
dobrou náladu majitele práv na tuto knihu. Tento způsob samozřejmě nepočítá
s nákupem práv od například Amerického vydavatele. Půjde o pirátské
vydání založené na překladu v cizině koupené knihy.
|