|
Je půl druhé ráno, čtvrtek 20. března 2003. Během zhruba 45 minut by mohl začít útok na Irák. Až budu tento článek uveřejňovat, už budu vědět mnohem víc. Omlouvám se všem, kteří na tento text narazí. Je mým "dobrým zvykem" zneužívat prostor na těchto stránkách k všemožným "výlevům". Prostě když chci něco dostat z hlavy, hodím to do "článku" a ten prsknu na nějaké vhodné místo. Zvykl jsem si tak zneužívat články o filmu Pán Prstenů, ale tam se zrovna tohle tak úplně nehodí. Následující text se k událostem, jež nás nejspíš čekají, velmi dobře hodí. Odkud pochází si jistě zjistíte sami, není to tak těžké...
Někdy mi zůstává rozum stát nad tím, co se v okolním světě děje. Nemá smysl (alespoň ne zde) řešit, zda má útok na Irák smysl či ne. Je tu nějaký "problém" a ten je nutno řešit. Na tom se všichni shodnout. Forma, kterou má být problém vyřešen, je otázkou diskuse. A někdo rozhodl, že další diskuse už nebude vedena slovně, ale pomocí letadel, raket, tanků a smrti stovek lidí. OK. Třeba se časem ukáže, že to k něčemu bylo. Třeba zas nějaká další osoba získá praxi v utíkání z bombardovaných budov a bude se jí to hodit, až se přestěhuje do USA a poběží ze 30. patra nějakého mrakodrapu. Jako ta paní, která takto prchala z hroutícího se World Trade Centra. Ta měla praxi z Kosova.
My nemáme dva hobity v divočině. Nemáme ani jasného Saurona. Pro někoho je jím George, pro jiné zase jeho kolega Saddám. Místo hobitů máme v Iráku spousty slavných reportérů desítek televizních stanic a novin. A pár těch reportérů neznámých, kteří doufají, že se při tomto konfliktu proslaví. Někdy mne pěkně sere, jak se už lidstvo nedokáže oprostit od vztažení čehokoliv na finanční záležitost. Tahle válka bude požehnáním pro všechna média. CNN počínaje a Mladou Frontou konče. Filmová Akademie v USA řeší problém, že bude možná nutné přerušovat Oscarovou ceremonii zpravodajstvím z bojů, což nepotěší všechny ty, kteří mají zaplacený reklamní prostor. Oscarové večírky asi budou podstatně umírněnější. Jak se nechal slyšet jejich organizátor, bylo by hloupé vidět v TV záběry herců napájejících se šampaňským a požírajících kaviár, když odvážní vojáci umírají kdesi tisíce kilometrů od vlasti...
A i kdyby celý film Dvě Věže nestál za nic, tenhle
Samův výrok, ač vypadá jak z úst
nějakého politika, je pravdivý. Asi právě proto Pentagon poslal několik
kopií filmu vojákům do polních kin. Tolkien rotuje v hrobě rychlostí kuchyňského
mixérů a postupně zrychluje. Peter Jackson (doufám) asi taky nemá radost.
Možná jenom nechápeme, že tu jde o něco většího. Třeba čas ukáže, že
to celé mělo nějaký smysl. Musíme tomu věřit. Skoro jsem přestal
sledovat zprávy a číst noviny. Je toho nějak moc. Věcí, které nedávají
smysl. Věcí, ze kterých by si člověk nejraději hodil mašli. Rychlost, s
jakou jsme informováni, tomu zrovna nepřidává. O co by bylo lepší dozvědět
se za pár měsíců, že byla nějaká válka a něco vyřešila, než sledovat
doslova start každého letadla? Zrovna mi tu hraje "Na rozkaz krále"
od Asonance. Možná text znáte. Kolik vojáků ve službách spojenců si teď
v duchu zpívá něco podobného...? Zbývají čtyři minuty do vypršení
ultimáta...
|