Bomba
Bomba, ta si letí, nemá žádné děti,
nějaké si hledá, vidí školu, běda !
Letí mezi děti, je jich jako smetí,
město smutně křičí, Bělehrad se ničí !
(tentokrát naštěstí bomba nevybuchla, protože žák Pepíček, potomek národa českého, ji "rozebral" ještě ve vzduchu a odvezl do sběrných surovin. Ale ne vždy to tak dobře dopadne )
Spolek nekonvenčních básníků
Toto (s největší
pravděpodobností poslední) rozjímání sem zahájil básničkou ze studentského
časopisu Tichošlápek Pete, který vycházel na střední škole kde sem
studoval. Jak si možná někteří z vás domysleli, básnička vyšla v době
operací NATO na Balkáně. Pravda, aktuální situace je trochu jiná.
Schvaluji operaci boje proti terorismu, útok na Afghánistán (ehm, tedy na
Talibán) a vůbec. Ale mám z toho velice špatný pocit. Už dříve sem psal,
že tohle všechno co se děje je jen začátek. A stále to tak je. Tohle všechno
je jen začátek. A konce se domýšlet nechci. Po pravdě na to ani nemám sílu...
Deine Lakaien
Indigo Man |
On the ground yard
Lilly white
He's the charted lover
An indigo an indigo man
He's the black of the night
An indigo an indigo man
Watching you 'round the ground yard
An indigo an indigo man
Morning comes
Lilly white man
Your holy water
Darker than as morning fine
Watch the steps of an indigo man
Wants torment your secret lie
Open to hold your lilly white hand
Longing to mix your holy water
Romancing on his planet mars
With the clearing of the sun
Making love amongst the stars
Where where go |
Tuhle skladbu je nutné slyšet. Je úžasná.
Pocity které vyvolává, stav který navozuje. Asi to bude znít divně, ale
kdybych si mohl vybrat jednu skladbu ze všech co sem kdy slyšet a stát se
onou skladbu, být jí už navždy a znít v uších všech jejích posluchačů,
vyberu si právě tuhle ...
Básníci jsou šťastni: část jejich síly je právě v jejich nevědomosti. Jen nesmějí příliš bouřlivě diskutovat o zákonech svého umění; pozbývají přitom svého půvabu se svou nevinností a jako ryby vytažené z vody tlukou sebou marně na suché půdě teorie.
--- France
Víte co může být opravdu hrozné pro
autora webu? Když po nějaké době přestane vidět ty vlastní stránky, lidi
a jejich příspěvky na nich, onu "žijící identitu" kterou se web
stal, ale pouze to co je v pozadí toho všeho. Když už nevidí příjemný
komentář k článku či příspěvek do diskuse o nějakém tématu, ale něco
takového ...
If jcfrs.EOF Then
response.write "<center><b><font face='Arial' size='2'>Tento článek zatím nebyl komentován ...</font></b></center><br>"
Else
response.write "<table border='0' align='center'>"
jcfrs.MoveFirst
Do While not jcfrs.EOF
response.write "<tr><td nowrap><B><font face='Arial' size='2'><a href='mailto:"&
jcfrs("email") & "'>" & jcfrs("jmeno")&"</a></B>"
response.write ", přidáno <B>"&jcfrs("datum")&"</b></font></B>"
response.write "</td></tr>"
response.write "<tr><td width='450' background='../images/letters.gif'><font
face='Arial' size='2'>"
Response.write
Replace(jcfrs("zapis"),Chr(13),"<br>")&"</font><br></td></tr>"
response.write "<tr><td height='5'></td></tr>"
jcfrs.MoveNext
Loop
response.write "</table>"
End if
Naštěstí se u mne tenhle syndrom
projevuje jen při práci, tedy v době, kdy je v podstatě požadován. U
vlastního webu ne. Díky bohu zato ...
Nemít myšlenku - a dovést ji vyjádřit - v tom se pozná novinář.
--- Kraus
A v duchu tohoto citátu se pro tentokrát
rozloučím. Potřeboval sem "něco" napsat. Vyjádřit co mne trápí.
Hodit to všechno na papír. A definitivně sem se ujistil, že tato forma prostě
není "to pravé ořechové", takže už vás svými výlevy nebudu
nadále trápit. Užívejte si babího léta (nebo co to je venku), pobíhejte
po lesích a lukách, projděte se po městě nebo něco takového. Ale neplýtvejte
drahocenným časem (a uvědomte si, že čas skutečně drahocenný je - ať už
si o tom myslíte cokoliv) při čtení pochybných článků od ještě pochybnějšího
autora. Howg! Domluvil sem ...
Deine Lakaien
Lonely |
Lonely, where should I be if this is not my land
slowly, life is running through my fingers like sand
call me, and I'll be wherever you are
lonely, and the day hides a falling star
And I tried so hard, yes I tried to get out
but the fear kept on strangling my will
And I tried so hard, yes I tried to get out
but the chains they're harder than steel
Lonely, when the bird calls the break of dawn
Lonely, when nightfall takes lovers in it's arms
Lonely, when meadows outside grow green
falling, and the waters take what has been
flowing, show me a place where I can fall asleep
lonely, and the oceans are vast and deep
And I tried so hard...
|
Napsal Jan
"Belcarnen" Čeřovský, 13. října 2001
E-mail: cerovsky@jcsoft.cz
|