Mořská pěna bílá
slzy slané sbírá,
rozčeřená hladina
stříbrné hvězdy zaklíná
písně vln nesou se tmou,
až k dívce krásné nad skalou
až k dívce na skále stojící,
k té dívce pro lásku truchlící.
---
srdce má pusté, všude jen žal,
vydá je sama v objetí skal?
---
šat bělostný září nocí,
stojí sama, bez pomoci
vlasy její hvězdy odrážejí
líce bledé
rty jak mramor
oči šedé
 
šedé oči v nichž jasu není.
Bylo, ale není již,
nyní je smrti blíž a blíž.
---
smrt ji obestře,
život zapudí,
kdo jí pomůže
kdo ji probudí ?
---
Žalem zlomená
sličná prvorozená,
dcera hvězd a paní noci,
není již, není pomoci
 
krásná dívka v sráz se vrhá,
bílé tělo skála trhá. 

zoufalý výkřik prolétne tmou,
pak už jen ticho,
jen ticho s tmou.
---
lásku jí zabili,
na smrt odsoudili,
plamen života
navždy zhasily
krutí andělé v šedi odění.
---
 

Krajina z platiny

Krajina z platiny,
z ní hory i doliny,
srázy i údolí
až srdce zabolí
 
z drahého kovu všechno jest,
stříbrná tůň
i zlatý je les
 
křišťálová sluj
z dáli se blýská,
měděný vřes i měděná je víska

vše v lesku oděno,
vše oku ladí,
vše krásné viděno
- jen srdci vadí

jen srdci vadí,
chladný kov a smutný lesk
bez života stráň
a pustý zdá se les

Nikde ani lísteček
nepohne se ve vánku,
na cínové obloze
není ani červánku,
nikde hlásek skřivánčí
nezapěje do vánčí
---
jen srdce se souží,
po živém světě tajně touží
---
touží vidět krajiny,
temné houště,
lučiny,
přezelené stráně,
rozpukané skaliny
i rozlehlé pláně

dravé řeky i klidná jezera,
kde voda z hlubin vyvěrá

zelený les a modrou tůň,
kvetoucí vřes a kamennou sluj.