Základem hluboké krásy je vždy smutek.
Jedna z mému srdci nejbližších.
Kdysi, když bylo dobré počasí (třeba večer před bouřkou), jsem dostával záchvaty inspirace.
Zmítaly mnou city, neurčité touhy, sny vonící dálkami - ale spíše dálkami a hloubkami času, než prostoru.
Tuto povídku jsem v takovém záchvatu napsal za čtvrt hodiny, a později byla jen lehce poupravována (slovosled, nahrazení slov).
Spíše než ke čtení je k poslechu.
Copyright © Wulf
poslední aktualizace obsahu: 20.08.2003