Z Vidlácké kroniky o  Tolkienconu
Tož do roka a do dne, jak se říká u nás na Západní hranici.
Maje monopol na atraktivní (především z hlediska stěhování materiálu) prostor na ležení, rozhodli jsme se přestavit taje vidlácké kultury. Jak napadlo moc sněhu, tak sme se nějak navzájem nedovolali a ku Praze nás směřovalo tři. Ovšem na místě jsem střetli staré dobré známé a bylo zase dobře.
 Ten pocit museli mít  letci za války v Anglii když se vraceli po dovolené mezi své na základnu, jaký jímá duši člověka vida staré známé zase po roce.
            No vztyčili jsme stany a vylepily názorné atributy vidláckosti- abeceda zvířátek, hledej jehlu v kupce sena, počítej ovečky – které nám namalovala Anilka, aby vynahradila svou nepřítomnost.
Bylo zahájení. A pak šel Nenymir na panelovou diskuzi, no loni byla lepší ale hezky se nastínila témata na příští den. V noci se zkoušelo divadlo, což mimo deprese vzbuzovalo upřímný zájem i aktérů, protože jak tohle dopadne netušil vůbec nikdo :o). Až do rána bílého debaty po chodbách a před svítáním spánek.
Ráno, které se na fázovalo podle individuálních možností opustit spacák, ale naplno proklo až poté, co jsme se rozhodli předvést lidovou hru porážka vola. Neb volové se množí volením, hrál vola náčelník. Skóre Neny vs. Magdalenka 0:1, Neny vs. Větroň (1875 v binárním zápisu), Větroň vs. kolemjdoucí lecjak, Neny vs. Xaint 1:1. Vítězem hry porážka vola se tedy stala ta nejroztomilejší holčička z celého conu.
            Pak jsme procházeli budovou, shlédli Lyrelin elfí koutek, Michaelovo cestovní knihkupectví, a nakonec to zapíchli u Draka a Mírwen v čajovně.
No a pak byla Nenymirova přednáška, říkal to co říkat měl a potom to co chtěl. Tzn. ideové pozadí mýtu a reality a Théodén jako héroj. Skončil načas, bo po něm byli harfy. Zdá se, že tedy přenáška plní funkci předskokana zlatého hřebu. Loni paní Pošustová, letos ta úžasná éterická stvoření a melodie. Láďo dík!
            Divadlo dopadlo a měli jsme potlesk. Pak se už každý rozešel za tím, co bylo srdci blízké. Koncert Fauns a mnohé další doprovázela pokoutní hra prubni náčelníka o uzenku. A pak se hrálo do noci a všude každý podle svého a svých.
            Pak přišlo ráno a zmatečný a rychlý odjezd, skoro s nikým jsem se nestihl rozloučit a jen málokomu poděkovat.
Tak tedy závěrem děkuji všem za jedinečnou atmosféru paralelního vesmíru, ve kterém devět z deseti starostí pomíjí. Byli to naprosto osvěžující tři dny, které mi vyvrátily přísloví, že do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Tolkiencon je pořád stejná horská bystřina dej Bůh a Bel, ať je tomu tak i za rok, za ten letošní dík*