Naturální Valpolicella a bubliny z Durella

Během výpravy do Valpolicelly jsem se trochu obával, že nám místní vinařské konsorcium představí především… inu řekněme „mainstreamovou“ část produkce a spíše větší hráče. Nakonec byl rozptyl stylů a přístupů, i velikostí produkce jednotlivých vinařství, překvapivě velký. Preventivně jsem si ale po příletu do Verony zašel (po obligátní návštěvě slavného balkónu a pohledu na bizarní scénu davů sahajících na prsa sochy třináctileté Julie…) do jednoho místního naturálnějšího vinného baru, kdyby náhodou… :-) Tor Tor je vlastně nedaleko od arény, ale není to nic vznosného, nekomplikovaně výborný malý podnik s natur víny a zajímavým pivem a fajn atmosférou. A po skle toho měli docela dost lákavého.

Talestri, ženská Valpolicella i v šumivé podobě

Než se dostanu k nějakým obecným informacím o Valpolicelle/Amarone, tak odhrnu návštěvu jednoho vinařství, které se krom těchto červených zaměřuje i na… bubliny! Asi je to vedrem venku, které mne nutí ubírat se tímhle směrem :-) Vinařství se jmenuje Talestri (web), nebo možná přesněji Le Tre Talestri (Soc. Agricola di Marcato Francesco). Jméno nese po Thalestris, mytické královně Amazonek, a zde máte hned tři – sestry jménem Anna, Lisa a Francesca. Lisa je enoložka, Francesca vystudovaná agronomka a vinohradnice (nakolik se věnuje z větší časti řízení podniku) a Anna… inu architektka, ovšem nově vybudované vinařství na konci cesty v kopcích mezi San Pietro di Lavagno směrem na San Briccio je veskrze funkční a povedené! Jako enolog jim konzultuje ještě Enrico Nicolis a samozřejmě do všeho mluví a svou vizi prosazuje i jejich otec, Francesco Marcato. Ten měl původně vinařství o pár desítek kilometrů dál a připravoval Soave a také šumivé Durello, v bublinách patřil jejich podnik k pionýrům v oblasti. Ale nějak se nepohodl s bratrem a nakonec si s dcerami založil vlastní podnik. V roce 2008 se jim podařilo pořídit 10 hektarů vinic, v roce 2015 dokončit vinařství a začít připravovat vína a v roce 2021 s nimi konečně začít i pořádně obchodovat.

Sucho, Bordeaux, kyseliny, plechovky, Anglie…

„Nucená dovolená způsobená vyšší mocí je výjimečným opatřením, které bylo přijato v současném kontextu krize zapříčiněné nedostatkem surovin kvůli velkému suchu, které postihlo odvětví od roku 2021 - a které zasáhlo oblast El Penedès obzvláště silně v roce 2023.“ Bublinový gigant Freixenet, producent světově nejrozšířenější cavy, se od května takto dočasně loučí s 80 % zaměstnanců, celkem jde o 615 lidí. Prostě je brutální sucho a propad výnosů dramatický. Cavy bude na trhu chybět nemálo. Freixenet už začal dělat novou řadu, Cuvée de España, z vín nakoupených od producentů z jiných částí Španělska. Tahle vína ale samozřejmě nebudou značena jako cava. Aktuální pohroma, která opanuje vinné zpravodajství, jsou samozřejmě brutální škody způsobené mrazy v jiných částech Evropy. A hned několik mých velkých oblíbenců toho letos kvůli nim vyprodukuje spíš homeopatické množství a samozřejmě i rok příští bude dost zasažen. Ale zrovna informace výše by také neměla zapadnout, už to totiž zdaleka není jen problém Španělska…

Riesling s dráčkem, fajnový Monastrell a výtečný základní Spätburgunder

Dnes pár lahví z posledních dní. Nejdříve Von Winning (web, vozí Winegeek) z Pfalze, psal jsem tu o nich několikrát, a Riesling Drache 2022. Jde o víno z jejich hlavní produkce (tj. ne nižší řady Dr. Deinhard), ale v jejím rámci základní gutswein a mix různých vinic z údolí pod Forstem a Deidesheimem a komplet v nerezu, oproti všem ostatním vínům. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Poměrně světlá citronová lehce zelenkavá barva. Čerstvé, minerální, čisté, především citrusové do limetky a grepu, trochu „celaskon“ linka. Suché spíše s decentním dotykem cukru (realita je teda skoro osm gramů jak cukru tak kyselin), čisté, středně plné ale docela lehkonohé, citrusové, fajn kyseliny a pitelnost, balanc, solidní délka. Hodně příjemné pití! Vlastně se přiznám, že mne baví více než výše postavený Win Win stejného ročníku, který působí trošku utahanějším dojem (nakolik je analyticky hodně podobný a furt moc dobrý) a vlastně Drache mi přijde bude i lépe zrát.

Zpět z Valpolicelly

Uplynulé tři dny jsem strávil ve Veroně, respektive především v okolních kopcích a údolích a ve vinařstvích produkujících Valpolicellu. Počasí bylo hnusné, zima a povětšinou pršelo a foukal silný vítr, ale stále řádově lepší než hned v několika evropských zemích, Českou republiku nevyjímaje. Už v únoru byla nervozita vinařů úplně hmatatelná a nejhorší obavy se bohužel naplnily. Na fotky mrazem poničených vinic byl děsivý pohled, mnoho vinařů přišlo o prakticky celou letošní úrodu a bude potřebovat veškerou podporu, kterou budou moct věrní zákazníci poskytnout. Teplota leckde spadla natolik, a navíc opakovaně, že nepomáhalo už v podstatě nic. Ten pocit musí být strašný.

Průřez bublinami od Barone Pizzini

Už je to nějaký pátek, co jsem se tu rozepisoval o bio vinařství Barone Pizzini (web) a jejich bublinách. Nedávno do Prahy dorazil šéf a spolumajitel vinařství (a zároveň prezident Consorzio Franciacorta, už podruhé za sebou), Silvano Brescianini, aby společně s dovozcem Albarelo představil průřez produkcí. A to nejprve na veskrze příjemném neformálním obědě v Amano (odtud jsou poznámky) a následně i večeři (tam jsem nebyl) pod taktovkou mišelinského Vita Mollicy v Aromi. Sám Silvano je původním povoláním someliér, pracoval ve špičkových podnicích v Itálii (kupříkladu v Antica Osteria del Ponte, ve své době jedna z tehdejších pouhých čtyř italských mišelinek) a také v USA a do Barone Pizzini původně přišel v roce 1991 starat se o jejich nově otevíranou restauraci. Za mne celkem inspirativní kariérní posun :-) Úvod k samotnému vinařství najdete v onom starším článku, moc se nezměnilo, a můžeme se mrknout rovnou na jednotlivé chutnané lahve.

Třikrát Španělsko, skvělé i zklamání

Dnes pokračujeme v odhrnování poznámek k vínům ze Španělska, která jsem doma otevíral v poslední době. A začneme s Colet Gran Cuvée Extra Brut 2019 (web) Clàssic Penedès Reserva, tedy bublinami. Už jsem tu psal o jejich Traditional staršího ročníku a také o jedné fascinující šumivé specialitce. Vzhledem k apelaci je jasné, že se jedná o bio produkci a bubliny vyrobené tradiční metodou druhotného kvašení v lahvi. Odrůdově trochu netradičně 70 % Chardonnay, 20 % Macabeu a 10 % Xarel·lo, na kalech nejméně 24 měsíců. Zde konkrétně odstřel 4. května 2023 a zrání tedy nejméně tříleté. Ročně toho dělají asi deset tisíc lahví. Hodně tmavá barva, s tónem až do bronzové, solidní perlení menších bublinek. Výraznější, oxidativnější aromatika, hnědnoucí jablko, trochu toastové a florální a výrazně zemitější linka a až trochu „korkový dojem“. Suché, výrazné, koncentrovanější, malvice, hrubší a ne úplně vyvážené, divné. Přišlo mi, že jde o vadnou láhev. Druhá (stejná šarže) otevřená o několik dní později vypadala úplně stejně. Přes 16€ bych za to znovu nedal, po předchozích skvělých zkušenostech fakt zklamání. Snad jsem měl jen smůlu a jinak to vypadá lépe…

Dvě parádní šardonky od Tissota

Po pár trochu rozporuplných zážitcích s novějšími víny od jinak mé velmi oblíbené Domaine Bénédicte et Stéphane Tissot z Jury jsem opět zalovil v archivu a vylovil dvě vína, který vždy bývala skvělá. A to konkrétně čistá Chardonnay z Arbois lišící se „jen“ místem původu. Šlo o Arbois Chardonnay „Les Bruyères“ 2017 a Arbois Chardonnay „Les Graviers“ 2014. Obě jsou školena v podstatě stejně, po ručním sběru z čistě biodynamicky vedených vinic a spontánní fermentaci leží zhruba dva roky v z části nových burgundských sudech na kalech (v té době, dnes spíše větší a neutrálnější sudy) do lahví jdou nečiřená a nefiltrovaná a jen s minimálním zasířením. Bavíme se o tehdejších ročnících, teď je to už jinak. Les Bruyères je špičková poloha, jižní svah na jílu s modrou břidlicí, s keři sice někdy až 80 let starými ale vlastně opravdu „objevená“ právě až Tissotem. Legenda praví, že jeho vína odsud byla zásadním faktorem, který přesvědčil proslulého burgundského vinaře Guillauma d’Angerville k investici do Jury a vlastnímu vinařství zde. Poloha Les Graviers je jihozápadní svah a zde se bavíme především o vápenci a štěrku, nejstarší výsadby šardonky jsou zde z roku 1952 a nejmladší – sélection massale z okolních top keřů když zahušťovali výsadbu – z roku 2002.

Barolo pod šroubem, japonská whisky s pravidly, Yellow Tail solární…

Sergio Germano z vinařství Ettore Germano používá šroubovací uzávěry u svých bílých vín, ale i Barbery a ostatně i Langhe Nebbiolo, již více než 10 let. A posledních 7-8 let zkouší, jak se pod nimi chová Barolo. V nejbližší době Barolo pod šroubem pustit na trh neplánuje, ale… dříve či později k tomu dost možná dojde. Místní vinařské konsorcium si už před pár lety trochu překvapivě odhlasovalo, že povolí jakoukoli formu uzávěru na jakémkoli víně bez ohledu na apelaci a status, takže i pro naprosto zásadní a pro Itálii ikonické Barolo. Mnoho jiných (a zdaleka nejen italských apelací, ale tam to platí třeba pro Brunello a ostatně i Rosso di Montalcino) si do pravidel dalo, že jedině korek je ta správná cesta. Váš pohled? Za mne… to nechat úplně na vinaři a potažmo jeho klientele.

Růžová cava, Lambrusco a fajn Champagne

Na začátek dubna hodně nechutná vedra sice už (doufejme…) končí, ale přesto si dovolím odhrnou alespoň pár z bublin vypitých v poslední době. Snad se žádný z producentů neurazí, že je ve společností dost odlišných apelací :-) Otevřel jsem něco od Celler Kripta (web) aka vinařství Agustí Torelló Mata. Myslím, že to jméno bylo natolik matoucí a pletlo se s tolika různými jinými producenty, že se rozhodli pro změnu a dominantně je na vinětách toto :-) Ostatně Kripta je dlouhodobě jméno jejich prestižního cuvée a o dalších kouscích tohoto vinařství jsem tu psal opakovaně. Mám moc rád jejich lahve se symbolem ručního setřásání kalů přímo ve skle. Jinak bio a jen vlastní hrozny, spontánní fermentace, delší zrání na kalech a tak, v rámci apelace Cava jde aktuálně za mne o jeden ze symbolů kvality. Jejich Trepat Brut Reserva Rosé 2021 (Cava Guarda Superior) jsou růžové bubliny stoprocentně z odrůdy Trepat, kaly odstřeleny na konci ledna 2024 (tj. zrání něco přes dva roky). Výraznější, malinová barva a pěkné perlení menších až středních bublinek. Čerstvá, expresivnější aromatika, drobné červené ovoce, lehce toastové, dotyk bylinek. Suché, čisté, lehkost a pitelnost, ale má i důraz a je docela bohaté, fajn kyseliny, dotyk dozáže a vyvážené, lehounká svíravost a překvapivě dlouhé. Serióznější, krásně udělané růžové bubliny, výborné pití co si dám kdykoliv rád znovu. Zaplatil jsem za to 14€ a nestěžuji si.