Paní Jezera

Bylo to dlouhé čekání. Trvalo skoro dva roky a v posledních týdnech, jak se vydání blížilo, se stávalo stále nesnesitelnějším. Ale nakonec jsme se dočkali a Paní Jezera vyšla. Andrzej Sapkowski opět prokázal, že je jedním z nejlepších fantasy spisovatelů všech dob, a na 561 stranách rozehrál geniální příběh. Nyní vám o něm povím trochu víc ...

A zaklínač a zaklínačka nezrychlujíce ani nezpomalu- jíce krok, šli dolů, dolů po krví zalitém schodišti hradu Stygga. Blízko sebe, rameno vedle ramene, protínajíce povětří rychlými, klamavými pohyby čepelí. {str. 407}
	Kolona vysídlenců pomalu kráčela k jihu. Někde zeza- du uslyšeli vysoký, zoufalý, bolestivý ženský křik. "Geralte, ne," zašeptal Marigold. "Nic nedělej, nepleť se do toho..." Zaklínač k němu obrátil tvář, kterou básník neznal. "Plést se do toho?" pokrčil rameny. "Někoho zachraňo- vat? Nasazovat život pro nějaké vznešené principy a ideá- ly? Ne, Marigolde, už ne." {str. 508}
"Smilování!" padl před zaklínačem na kolena rozcu- chaný mladík se šílenýma očima. "Ušetři mě!" Geralt zadržel ruku a meč a rozmach na úder využil k piruetě. Koutkem oka zahlédl, jak mladík s úšklebkem vyskočil, uviděl, co drží v rukou. Změnil směr pohybu, pokusil se o únik. Avšak uvízl v tlačenici, na zlomek oka- mžiku se nemohl pohnout. Mohl se jen dívat, jak proti jeho tělu letí trojzubé vidle. {str. 540}
	Vampýr vzdálil ostré špičáky od hrdla oběti a upřel na Ciri onyxově černé oči. "Naskytnou se příležitosti," poznamenal, jakoby na vy- světlenou, "kdy prostě nelze odolat a nenapít se." {str. 375}
Dívka si uchváceně prohlížela lehounké visuté terasy a balkóny, z vody se tyčící věžičky s kopulemi podobný- mi leknínovým květům, můstky klenoucí se nad řekou smělými oblouky, schodiště, arkády, obelisky a věže. "Tir ná Lia," řekl tiše Avallac'h. Čím blíže byli, tím více uchvacovalo kouzlo toho místa. S bušícím srdcem a sevřeným hrdlem míjela Ciri fontány, mozaiky a sochy, prolamované, křehké konstrukce, je- jichž účel neznala i takové, o nichž tušila, že neslouží ni- čemu - jen estetice a hramonii. "Ti ná Lia", zopakoval Avallac'h. "Vidělas už někdy něco podobného?" "Ovšem," vypravila ze sevřeného hrdla. "Viděla jsem trosky něčeho podobného. V Shaerrawedd." Nyní dlouho mlčel její průvodce. {str. 178-179}
	"Okázalý zámek," řekl s obdivem Cahir. "Na mou duši, representativní a oku lahodící sídlo." "Pěkně si vaše kněžna bydlí," konstatoval Regis. "To se musí nechat." "Kurva, celkem parádní barák," dodala Angoulême. {str. 76}
Viděla jak se při plném tahu tětiva zarývá do jeho snědé tváře, jak se červeně okřídlená letka dotýká koutku jeho úst. Viděla, že míří přesně. Neuhnula. Zvedla luk, plynulým pohybem ho napjala a už během napínání mířila. Tětiva se jí zaryla do tváře, pero letky se dotklo koutku úst. Mířila přesně. {str. 372}
	Do této chvíle ztuhlí, zkamenělí invalidé na voze se po- hnuli, jakoby oživení mávnutím kouzelného proutku. V rukou, které vztáhli k elfům se objevily, jakoby vyčaro- vány krajíce chleba, homolky sýra, plátky slaniny. A elfové, poprvé za tisíc let, vztáhli ruce k lidem. Lucienne a Jarre byli první lidé, kteří spatřili elfský pláč. Byli svědky toho, jak se elfka zalyká vzlykotem a ani se nesnaží otírat tekoucí slzy, zanechávající světlé stružky na jejích špinavých tvářích a popírajících tak tvrze- ní, že elfové vůbec nemají slzné žlázy. {str. 466}

A jaká je tedy Paní Jezera? Jedním slovem skvělá. Téměř dokonale napsaný příběh. Úžasný děj, vypravěčský styl. Prokreslené postavy, politika, magie. Souboje, které se vám přímo promítají před očima. Prostě a jednoduše nejlepší fantasy kniha za poslední dva roky. Proč za poslední dva roky? No protože Věž Vlaštovky, která vyšla před dvěma lety, je přeci jenom o chlup lepší (tedy alespoň podle mne, hodně lidí s tím souhlasit nebude).

Komentáře k Paní Jezera (a této recenzi)
(Přidali jste záznam a není tu? Zkuste obnovit obsah stránky)