V dávných dobách putovali hříšníci, když nastal jejich čas odebrat se na onen svět, k Moři. Zde usedli na pláž a čekali, zda se jim zjeví Odpuštění v podobě víly Niré. Jen tak mohli doufat, že jejich duše bude očištěna ode všech špatností a najde svůj klid…


"Odpuštění? Niré? To jsou jen dětské povídačky! Přece byste tomu nevěřil, dědo." 
"Ale…" Starcova tvář zešedla. Jiskřička naděje v jeho vodnatých modrých očích pohasla a staly se prázdnými studnicemi.Pak vzdychl. Studnice očí se zčeřily vlnami nepotlačovaných slz. Stařec seděl na dřevěné lavici a plakal.
Potom usnul.
Probudil ho až hostinský. "Vstávej, člověče, už je skoro ráno, zavírá se."
Namáhavě vstal, ze svých posledních peněz zaplatil včerejší útratu, popadl hůl a belhal se ke dveřím. Krčmář je za ním beze slova zabouchl. 
Zůstal stát uprostřed prázdné ulice. Do černé tmy blikalo několik skomírajících pouličních lamp. Stařec se kulhavým krokem dal ulicí směrem, kde tušil Moře. Šlo se mu špatně, těžce dýchal. Často zastavoval, aby si odpočinul.

Konečně stanul na pláži. S mírným zaskřípěním kloubů se posadil. Cesta ho vyčerpala.
"Přece to nemůže být blud. Po tom všem ne. Přece jsem pro nic za nic neprodal statek a neplahočil se takovou dálku. Což se vážně dostanu do pekla? Ach Niré! Ano, byl jsem lupičem, kdysi dávno. Ale ted…Kuřeti bych neublížil, vždyt víš. I slepici na polívku musel zabít čeledín a já se na to nemohl ani dívat. Ach Niré, Niré, Odpuštění!"
Oči se mu znovu zalily slzami velkého utrpení. Zdálo se mu, že žil celý život zbytečně. Cítil, že tohle je jeho poslední cesta a věděl, že se ztratil. Nebohý poutník uprostřed pouště marnosti. Což nebyl za svou mladickou nerozvážnost už dost potrestán?

Začalo se rozednívat. Krvavě červené svítání zalilo vše, kam jen dohlédl.A Moře zpívalo. Jeho písen, stejně tichá jako krásná, se nesla vzduchem a rozechvívala jej.
A v tom ji uviděl. Stála tam, na mořské hladině. Něžná, krásná, křehká. Plavé vlasy jí vlály ve větru. Lehounké bílé šaty slunce zabarvilo do ruda. 
Pokynula mu. Stařec se nemohl ani pohnout. Chtěl něco říct, přes rty se mu ale nevydral vůbec žádný zvuk. 
Potom se otočila a odcházela pryč.Slunce se vyhouplo na obzor a zalilo kraj zlatavým leskem.
Stařec se konečně vzpamatoval. "Niré…." Zašeptal. Hlas se mu zlomil. Pomalu zavřel oči a klidně usnul. Navždy.