|
Listí je zelené a voní růže. A já už vím kdo zato může. Vonící růže,listí se zelená. Stojím tu celá zmatená. Zmatená stojím,krev dolů kape. V lese vládne jelen,těžko to chápe. Krev dolu teče,mezi ty růže. A já už vím kdo zato může. Že sis hrál na muže,já dolů padám. Mé vlasy zavlály do růží je dám. Krev už stéká po studené zemi. Byla jsem jediná mezi všemi. Byla jsem jediná kdo tady stála. Zahrada voněla jako by plála. Kov se zaleskl,ruka sním mávla. Bok můj proťala,já dolů padla. To vše z toho že sis hrál na muže. Tvá ruka a válka ta zato může. Zahradu spálili královy muži. Na mé tělo on položil poslední růži. Ta růže však přijde ho draze. Ve svém hrobě nebude spát blaze. Za to ovšem může si sám. Zmařil ten dar jenž patřil nám. Já smrt jsem dostala,nemohla zato. Že někdo vyděl vtom zlato. To že sem svou zahradu bránila. Ocel chladná ta mě zde skolila. Listy jsou spálené,na nebi jdou mraky. Králův hrad ten padne taky. Padne hrad zahrada povstane. Listí bude žít my už však ne. Růže povstane mlhy se stáhnou. Proto ty odejdeš do hrobu se mnou. Že jsi byl tyran a špatný král. Mou píseň vítr po polích hrál. Tak skončil veliký pán. Byl touhou a mocí hnán. Byl touhou a mocí zrazen. Tělo mu zmizelo hluboko pod zem. |