Věčné utrpení I sama zem se vztekla, Když mág povolal síly pekla. A po posledním znamení, zjevil se ďábel v plameni. Tomu obětoval mág svou duši, třikrát mu však ďábel sloužit musí. Prvním přáním chtěl mocný hrad co však musel již druhý den stát, Druhým chtěl skály vyvýšit a sídlo své tak opevnit. Třetím přáním chtěl získat Moc a démona-sluhu na pomoc. Ďábel ta přání vyplnil a mága brzy opustil. I usadil se ten hrad sem a po třista let zde ničil mág zem... A tu se kdesi na blízce objevil Poutník ve vísce. Na sobě bílý mnišský šat, že prý by lidem pomohl rád. Poutník toho večera svolal lid do kostela, a oznámil zde lidem všem, že osvobodí jejich zem. A tento Poutník v tomto čase, nad lesem i nad vodou, vyhlásil mezi lidmi zase mocnou výpravu křížovou. A tak druhého dne zrána otevřela se vísky brána, a nad vodou a pod horou lidské armády ničit jdou. Ale když zdáli ten hrad uviděli tak děsem a hrůzou oněměli, proti nim, horší než tornáda, stojí nemrtvých armáda. A tu se ozval mocný hlas "Bijte ty svině! Za svou vlast." A lidé po rozkazu bez vady morálku znovu naleznou, ale i tak se jejich řady o davy mrtvých rozbijou. A pod strašnými zbraněmi, zůstavaj´ mrtví na zemi. A tu uprostřed toho hluku, kdesi v dáli zazní zvon, Poutník pozvedl ruku, povolal Armageddon... A lidé přemístěni odtud, jenž k rodinám svým běží, je to snad nyní jejich osud, že mrtví nemrtví tam leží. Poutník uprostřed těch těl stojí klidně vyčkává, neví, jestli se nestrojí nová temná armáda. A tu zavlní se vzduch a objeví se Temný mág sílu své mysli připraví a poutník ihned také tak. A již se jejich vůle měří poutník ale vyhrává, magická hladina se bouří, když titán ničí titána. A tu mág ze souboje odstupuje a temná slova vykřikuje. Volá jimi svého pomocníka a tomu Démonovi říká ať zničí jeho protivníka. Ale poutník se jenom směje, démon po celém se těle chvěje že by si radši zlomil kost, odmítne Mágovi poslušnost. A tu Mág, když vidí že musí, svou poslední již šanci skusí je již blízko do rána a on přivolává Satana. A v tom se Peklo otevřelo a z něj ozval se hlas Jeho: Zdravím Tě můj malý mágu tvou duši míním si přivlastnit a jeliko bys v Hradu kladl odpor přišel čas tě rozdrtit. Poslal jsem svého pomocníka aby vydával se za poutníka a tak tě dostal z hradu ven - zde zničím já tě jako sen. A jak řekl tak učinil a mága ihned zneškodnil a co ho čeká v Pekle nyní? inu - Věčné utrpení... Rudý svit Až Pán náš opět bude chtít. až prosvitne nocí rudý svit, na hřbitově starém, ponurém, my na příkaz z temnot povstanem... A až my půjdem ulicemi tak křičet budou děti, ženy i muži jejich budou bezmocní, a ukryjí se v podzemí. A tak jediná hrozba naše jsou kostely a v nich mše a kneží... Neboť oni jediní mohou zničit život nemrtvých. Ale Pána našeho zničí jen Víra jasná - jako den. A tak my víru v Pána můžem mít a v našich myslích může být klid, neboť v těch dobách již nevěří, ani sami kněží a páteři..... Chodec Opuštěná vesnice se ztrácí v oblaku ticha magickém, do vesnice se nyní vrací barbarský chodec se svým psem. Hrůzou a děsem zavalena, leží vesnice v údolí vůkol není živá noha nikdo ve dveřích nestojí. Chodec ve zlé předtuše už běží do domu svého zabíhá, kdo to ve svém loži leží? jeho dívka spanilá... Chodec zničen pristupuje k té posteli dřevěné a znamení namaluje, na čelo mrtvé, studené. Opuštěná vesnice se ztrácí v oblaku ticha magickém, a k horám v dáli navždy míří barbarský chodec se svým psem... |