Tichý hlas

Když tenkrát chladný vítr vál.
Na černých křídlech vran.
K nám přišel přes temný val.
Tehdy přišel černý pán.

Mnoho lidí vzal do temnot.
Já jen tiše křičím,mám tichý hlas.
,,Spas svou duši,kdo můžeš utíkej od temnot.
Pro mne pozdní už je čas.

Tu však objevil se někdo kdo vyslyšel tiché volání.
Vlající vlasy,uši špičaté,na kopí hrot blýskaví.
Dávného národa statný syn co vyslyšel tiché volání.
Na hlavě přilbici,v ruce kopí,plášť bělaví.

Však pro mě již pozdě je.
Poslední oběť jsem,já nikdy nenaleznu klid.
Mě skácela se naděje.
Mé tělo bude v temném hrobě tlít a má duše nebude mít klid.

Já krajem budu věčně bloudit.
Můj stín budou nazývat duchem či vílou ztracenou.
Ty se pro mne budeš rmoutit.
Listoví našeho háje bude zpívat mou píseň zmatenou.

Tys osvobodil zemi sežehlou jak trout.
V mích písních jsem šla vždy s tebou.
Proč osud mi po těžkých časech nedal v tvém obětí spočinout.
Proč musím teď bloudit tmou.

Jediné co ti po mě zbylo.
Můj hlas v listoví stříbrných stromů.
Jdi a dokonči své dílo.
A pak se vrať mezi stromy domů.

Nedej se zlákat kouzlem moře.
Vrať se ke mně spět.
Věz že jinak způsobíš mi těžké hoře.
Hleď nezbořit mi můj už tak trpký svět.

Buď sbohem.

napsala Lescou De Lanien