Fantasy v učebnicích? Sci-fi!

Jak ve fantasy, tak v "obyčejné" literatuře se najde spousta braků. V každé je však také něco, co za to stojí – tato díla a zvláště pak jejich autory nacházíme v učebnicích literatury.
Každý zná Homéra, Shakespeara, Kafku, mnozí je dokonce i četli. Ale všichni je znají ... protože byli nejlepší ve "svém" směru a jsou tedy v každé učebnici. Vlastně tam najdeme nejlepší představitele všech směrů: dekadence, realismu, vitalismu, civilismu, dadaismu...
Četli jste někdy třeba Tzaru? Myslím že ne, a pokud ano, tak jen jako ukázkový text v čítance. Neznám člověka, kterému by se podobné dadaistické úlety líbily, myslím opravdu líbily. A přece je Tzara skoro v každé učebnici češtiny – protože i on byl jedním z nejlepších ve svém směru.
Proč tedy nejsou v učebnicích také nejlepší spisovatelé fantasy literatury?
Musím smutně konstatovat, že nevím, ba ani netuším.
Pokaždé, když jsem před naší jinak fajn češtinářkou nadhodil jméno Tolkien, přeladila hned na ironickou notu a člověk z ní nedostal kloudné slovo. Prostě se mu vysmívala, vysmívala se člověku, od nějž dosud nečetla jedinou knihu. Jazykovědci, který léta učil na Oxfordu. Jak je to možné?
Nevím, opět nevím.
Tkví snad ta nevysvětlitelná nenávist v samotném slově "fantasy"? Ne, myslím, že ne, vždyť přece naprostá většina spisovatelů při psaní hojně využívá svou fantazii.
Nebo je zatím příliš brzy na to, aby byl tento relativně nový směr zmapován? To asi taky ne - o Havlovi, Kohoutovi a Kunderovi se toho napsalo už mnoho.
Fantasy však v učebnicích stále chybí, a jak to vypadá, ještě dlouho potrvá, než pod písmenem "T" bude vedle Tomana a Tolstého vytištěno i Tolkienovo jméno. Ne větším, ne menším, ale stejně velkým písmem.