| Tma. Nikdo neví co se v ní skrývá, jaké hrůzy se v ní nacházejí… Strach přichází ze tmy. Tma se usadila nad celým městem a již několik století jej uzavírá ve svém hrůzy plném vězení. A lidé se bojí a lidé umírají. A za všechno může tma… A věci a lidé a stroje a nadpřirozeno co se v ní skrývají. Tmu narušuje pouze skromné osvětlení ulic-uliček a domů, které depresivní obraz mění v pouze méně depresivní. Časté deště + smog z továren jsou pouze pomocníci, kteří umocňují pocit beznaděje. Tma byla jeho přítelkyní, sloužila mu jako ochrana před zvědavými pohledy, před smrtí a on jí pomáhal vzbuzovat strach. Déšť nepřestával dopadat na jeho kabát, skrytý ve stínu zde již několik hodin čekal na svou oběť. Tma mu byla dnes nakloněna. Zaslechl kroky blížící se jeho směrem. Čtyři postavy. Jejich obrysy pomalu vystupovaly z mlhy, Tma si žádala další oběť. Opět uslyšel, jak k němu promlouvá tajemný hlas: „Zabij jejich duše, zabij je nejlépe z kuše…“ Už se blížili. Opatrně zasunul šípku napuštěnou jedem do kuše. Počkal až ho minou. Zamířil, cvak, šipka se zabodnula do krku jedné z postav, která se v zápětí zřítila k zemi. Její společníci se rychle otočili, ale uviděli už jen, jak k nim přichází ze tmy Smrt. Vzduchem proletěli čtyři nože. Na živu zůstala pouze jedna postava, s hrůzou v očích sledovala, jak její druzi leží mrtvý na zemi. Krev mrtvých se mísila s kapkami deště. Byl se svým výkonem spokojen, každý ze čtyř nožů našel přesně svůj cíl. První dva nože zajeli asi po palec do srdcí svých obětí, zbylé dva skončili v očích třetího těla. Přeživší postava se hrůzou nemohla ani pohnout, smrt byla všude kolem ní. Byla to žena. Tma se před ní pohnula…… Člověk se narodí pouze proto, aby dřív, nebo později zemřel. |