Život Život byl ničím, stlačeným vzduchem uvnitř míče, rotující spirálou bez středu. Život byl tichý, nudný, stokrát ohraný. Život. Světlo. Úzký mihotavý paprsek. Rostl, přibližoval se. Hřál. Tma zmizela, všude kolem jsi byla jen Ty. Ty a tvoje světlo. Život započal. Rychle, zběsile, nejasně. Nádherně. Život byl vším. Ty jsi byla vším. Nic nebylo mrtvé. Zima, chlad, slzy, nemohoucnost, zoufalství, nářek, žal, vztek, nicota. Proč jsi odešla? Tma, nečekaná, všeprostupující. Tma. Život je ničím, stlačeným vzduchem uvnitř míče, rotující spirálou bez středu. Život je tichý, nudný, stokrát ohraný. Život. Ne, tohle není život. Řeklas mi to. O to je to teď horší.

Labutě Neznám nic krásnějšího než hejno labutí letících vysoko nad hladinou řeky, než jejich křídla, pár mohutných perutí mistrně spoutaných křehkými krky. Neznám nic krásnějšího než hejno labutí schoulených ve spánku na klidné vodě jak květy leknínu plavou si bez hnutí spoutány řekou a přec na svobodě. Neznám nic krásnějšího než lásku labutí, křehčí a bělejší než sněženky květ, k níž každý přistoupí po špičkách, sehnutý, s troufalým přáním si přivonět. Neznám nic strašnějšího než bolest labutí...

Sierra Leone Sierro Leone, neplakej, život je krutej, není však zlej. Neztrácej naději, neztrácej víru, jednou se dočkáš života v míru. Sierro Leone, nezoufej, život je krutej, není však zlej. Uctívej přátelství, uctívej lásku, strhni si z ramene smuteční pásku. Sierro Leone, vytrvej, život je krutej, není však zlej. Až dojdeš k cíli své přetěžké stezky, zešedne vzpomínka na hrůzy a stesky. Modlím se za tebe, Sierro Leone, při pohledu na tě se i kámen ustrne. Ať věčně netrvá smutek a nenávist, ať jednou přestane smrtících kulek hvizd. Sierro Leone, neplakej, člověk je krutej, člověk je zlej.

Valinor Ukryt je mi Valinor, tajemný ostrov za mořem, však žádný smrtelný tvor nevstoupí na onu zem. Je dál než ležel Númenor, až tam kde Slunce zapadá, tam stojí zlaté štíty hor, v nich stkví se věčná zahrada. Tam kvítí nikdy neodkvítá, stromy neztrácejí listí, nešeří se, pouze svítá, voda vodu vodou čistí. Ty krásy andělského světa smí spatřit jen jedna z ras ta jenž žije dlouhá léta, ta jenž nosí zlatý vlas Vzešlá z vod Cuiviénenu, nazývaná Hvězdný lid, Jen ta smí přejít mořskou pěnu, ve Valinoru navždy žít. I když nejsem z jejich plémě, nezpíval jsem elfů chór, stále více vzrůstá ve mně touha poznat Valinor.