Zatoč se můzo okolo mé hlavy a zkoušej popostát.... já chci mluvit o lásce ne však o té - kdo koho má rád. Řekni mi můzo proč tolik lidí spíše o smrti chce psát... postůj má můzo - zkus to jen jednou mi tiše naslouchat... Chci ti jen říct, jak život.....ten krutý podivín mi moje srdce v cáry roztrhal aby pak po kouscích těm, co prý nejvíc trpí.. je v právu blaha a pro útěchu jejich klidně posílal.... a těm co se po původu srdce ptali, pátrat striktně z a k á z a l ... TAK TOHLE LÁSKA JE - MUJ MILÁČKU - I TOHLE LÁSKA JE. Ach můzo, kam zas odcházíš ty moje touho zklamaná.... já nechci o smrti tu psát tou víc, než kdokoliv jsem p o z n a m e n a n á... Ach můzo....láska je první díl té nekončící stati.. o něm a o srdci mém....... tou smrtí mou má můzo.....tolik poznamenaném...... Kdo dotkne se tebe - smrti má, ten prý už lásku nikdy nepozná. Jak mýlíš se ty můzo všemocná Ten kdo se se mrtí nikdy nelíbal, ten pravou lásku nikdy nepoznal... Braň se lásko, přítelkyně - ty jediná opravdu víš, jak krutá můžeš být..... a ve jménu posvátné to věci tu budeš klidně třeba klít...... Srdce, mé srdce, ty dívko zmatená - jejíž kousky do všech koutů světa - právě vítr lásky po kusech rozehnal....... jen pro účel ten, by právě tebe... tou svojí láskou - nikdo nespoutal... a pro touhu mou ten samý vítr mé prosby sítem prosíval a zaslal mi tebe - moje lásko.... jsi jako svatý grál. Se slzami a bolem - jsi moje srdce po celém světě posbíral... a jeho kousky k sobě dal.......smutný a toužící. a pak svou duši do ní vdech....... a přes to, že jsem jen hlas a tvá naděj svítící, jsi tolik šťasten, když slyšíš můj vzdech.. stačí ti můj vzdech...... A TOHLE LÁSKA JE - MUJ MILÁČKU - PRÁVĚ TOHLE LÁSKA JE.. Můzo slyšíš? Pozvedni oči lásko má, oříšky malé....zalité slzami, pohlédni ke slunci a do nebe nad námi.. to oči jsou zas mé - mé oči tak modré jak nebe samo chtělo, co také někdy pláčou... to déšť se snáší a dopadá na tvou tvář.. a mé tělo a mou touhu a svou lásku vše, co mám já dávám Bohu - a TOBĚ na oltář..... A TOHLE LÁSKA JE, JEN TOHLE OPRAVDOVÁ LÁSKA JE... p o z n a m e n a n á.. Ach můzo, láska je jen první díl té nekončící stati o něm a o srdci mém.... srdci - jen prostou smrtí......poznamenaném.... Kdo dotkne se tebe - smrti má - ten prý lásku už nikdy nepozná... Já opravím tě můzo - ten, kdo se smrtí se nikdy nelíbal.. ten pravou lásku, nikdy n e p o z n a l... Lásko - braň se ty přítelkyně má - ty jediná opravdu víš, jak krutá můžeš být... a ve jménu posvátné to věci tu budeš klidně třeba klít... Srdce mé srdce - |