V prostředí památkových objektů se pohybuji takřka od narození... Pravda, Bezděz byl mým osudem pouze prvních pár měsíců mého života, a na toto období se přirozeně nepamatuji. Poté jsem prošla obdobím alergických rým a zánětů průdušnice v Pardubicích. Ale v pěti letech jsem se opět vrátila do svého přirozeného prostředí, což reprezentuje obydlí nejméně čtyři sta let staré.
Hrad Svojanov, kam jsem přesídlila pocházel dokonce z 13. století, založil jej Přemysl Otakar II., tuším, že to byl věnný hrad českých královen... Tam jsem pobývala po sedm let, během nichž moje maminka hrad spravovala coby kastelánka. Poté přišly dvě méně významné epizody, než jsme zakotvili na Uherčicích, kde moje maminka kastí v současné době...
To, o čem chci mluvit (resp. psát) je vztah kastelánů a průvodců k návštěvníkům... Lze ho charakterizovat jako velmi problematický. Totiž... Každý kastelán, který je skutečně zapálený pro své povolání a pro svůj "barák", si dříve, či později vypěstuje jakýsi částečně majetnický vztah k objektu, jenž spravuje a v němž také obvykle i žije. To, že mu tam během sezony courá až nechutné množství cizích lidí, je samo o sobě nepříjemné. Ale vzhledem k tomu, že návštěvníci jsou prostě potřeba, jistě by si na ně bez problémů zvykl. Kdyby se chovali spořádaně, slušně, kultivovaně a vykazovali alespoň nějaké známky inteligence. Jistě, většina návštěvníků tato kritéria splňuje, ale procento těch, kteří je nesplňují, je docela vysoké. Navíc, tyto exempláře na sebe tak výrazně upozorňují, že zcela zastiňují nenápadné a slušné chování oné většiny. No a potom už se to veze. Ti horší návštěvníci rozdělují se do několika skupin. Zástupci těchto skupin jsou naprosto nesnesitelní, každý jiným způsobem. a)sběratelé trofejí
Tito lidé se vyznačují jen malým zájmem o památku jako takovou a značnou povrchností. Jejich cílem není památky hloub poznávat a obdivovat jejich neskonalou krásu a pohnutou historii. Jejich cílem je pouze památky objíždět (za den nejméně čtyři), možná si vyfotit nějaký ten exteriér, zapamatovat si jméno, aby mohli říct, kde byli, a že tam byli a jet dál za dalším sestřelem. Většinou tudíž děsně spěchají, jsou buď nepřívětiví a nevrlí, anebo (a to je horší) chlubí se nahlas a neustále, kde už byli a kam ještě pojedou. Když vypadnou, obvykle zapomenou všechno kromě jména zámku či hradu, kde právě byli a člověk si říká, proč vůbec platili za prohlídku. b)znalci
Tito lidé se vyznačují tím, že všechno vědí líp. Líp, než promovaní historici a kunsthistorici, líp než kasteláni a stavaři, líp než průvodci a průvodkyně (kteří mají většinou tu smůlu, že jsou se znalci během prohlídky v kontaktu a musí poslouchat jejich bláboly a odpovídat na jejich hloupé otázky, čehož jsou odbornící, stavaři i kasteláni ušetřeni), zkrátka líp než všichni a dají si velmi záležet na tom, aby všichni kolem věděli, že ONI jsou lidé osvícení a vzdělaní. Nutno poznamenat, že tato kategorie je z většiny doménou mužů. Znalec se tváří takovým tím povýšeně shovívavým způsobem a mluví nahlas. Používá výrazivo typu "Ale děvenko..." a tam, kde se objeví, okamžitě otráví vzduch. Nemohu si odpustit jednu příhodu se znalcem... Svědkem této humorné scénky byli dva zaměstnanci SH Pernštejn, z nichž jeden je dnes již kastelánem na jiném objektu, druhý i nadále zůstává zaměstnancem SH Pernštejn.
Šinou si to takhle nádvořím dva turisti, evidentně manželský párek, či něco podobného. Znalec za sebou vlekl svou samičku a rozkřikoval se: "Ten Pernštejn, to je aspoň hrad... Ta atmosféra..." A blablablabla... Zkrátka, spousta nadšených řečí... Když tu se zarazil a konsternovaně se zahleděl před sebe (nyní musím spekulovat, ale myslím, že to, na co se zahleděl byla jižní věž). "No vidíš to? Oni tu mají dokonce ROTUNDU!!! No, to jsem nevěděl, že na Pernštejně je rotunda... No rotunda, chápeš..." Potom se zarazil a s výrazem misionáře, který hovoří k zarytému pohanovi, si posteskl: "Vždyť ty beztak nevíš, co to je rotunda..."
Pravdomluvností obou vypravěčů jsem si jistá a myslím, že tohle by si beztak nemohli vymyslet... Každopádně, něco to vypovídá o povaze a nesnesitelnosti znalců... Jistě, tahle příhoda musela být k popukání, ale mít takový exemplář ve své výpravě, to musí být o rozum. Jediné štěstí je, že narozdíl od lovců trofejí se znalci zřídkakdy vyskytují ve skupinkách. c)ekonomové
O těchto lidech dostatečně vypovídá již jejich označení... To jsou ti, kteří se zeširoka rozhovoří o tom, že sypat peníze do takových zbořenin (jako je třeba uherčický zámek, který za minulého režimu hodně utrpěl) je nebetyčná pitomost, a že by se ty peníze měly využít jinak a lépe a balblabla... Anebo začnou rozebírat možnosti komerčního využití historického objektu. "Ekonomů" obou typů je naštěstí dost málo, ale měla jsem tu čest jich pár potkat a byla to příšerná zkušenost... d) děti
Děti jsou velmi nepříjemnou skupinou návštěvníků. Není to jejich vina. Sice se mezi nimi najdou naprosto nesnesitelní a evidentně rozmazlení smradi, ale většinou jsou spíš znuděné a tudíž pěkně protivné. Což se dotýká především průvodců... No a potom tu jsou turisti, kteří jsou prostě jenom hrozní. Dali by se zařadit do velmi různorodé kategorie, a sice... e) my-jsme-tu-doma
Tihle ptáčkové disponují inteligencí velmi kolísavou... Jsou chvilky, kdy zničehonic přestávají umět číst (což se vztahuje na nápisy typu "Vstup na staveniště zakázán", "Zákaz fotografování interiérů", atp.), někdy jsou raněni náhlou hluchotou a ti nejhorší z nich celkem bez rozpaků zkoušejí kvalitu nábytku či pohodlnost židlí, lezou do prostor, kde nemají co dělat (a kdyby uměli číst, dozvědí se to z cedulí na dveřích), přelézají šňůry, které oddělují část expozice od průchozí trasy a vůbec se chovají nemožně. Divili byste se, kolik jich po památkách běhá. Když je seřvete, tváří se dotčeně.
Jak vidíte, s návštěvníky bývá často potíž... Jeden znalec vám otráví dojem z celé výpravy a jedna banda lovců trofejí vám otráví den. Takže nepěknému vztahu kastelánů a průvodců k návštěvníkům se nelze divit.
Existují pro ně i některé pěkné přezdívky... Turáči, anebo (na Moravě velmi rozšířený výraz) mufloni. Mufloni proto, že i návštěvníci jsou blbí a chodí ve štrůdlu... To je pochopitelně nadsázka, ne všichni návštěvnící jsou blbí, většinou to jsou kulturní a inteligentní lidé, bohužel, ne vždy... I dobytek je zastoupen vpravdě velmi hojně a bohužel, ti slušní se svezou s ním. Jakékoli vražedné choutky ze strany zaměstnanců památkových objektů musí být potlačeny, jelikož mufloni jsou chránění... Alespoň ti, o nichž mluvím, rozhodně.
Tohle je tedy apel na všechny turisty a návštěvníky architektonických památek... Vyvarujte se výše popsaných vzorců chování a budeme vás mít rádi. Nebo vás budeme přinejmenším snášet. Říkám my, protože i mezi dětmi kastelánů jsou mufloni velmi nepopulární. Život kastelánův je těžký, mají plno zodpovědnosti, často málo pravomocí a minimum volného času (ti kdo si myslí, že přes zimu se takový kastelán fláká, se strašlivě pletou, nemají potuchy o spoustě lejster, tekoucích střechách, atp.) a jsou mizerně placení... Průvodci za den přijdou do kontaktu se stovkami lidí a nachodí i kilometry... Prodavači v kioscích se celý boží den nudí, stojí u okýnka a pěstují si křečové žíly... Uklízečky mají na starost metry a metry chodeb plno komnat a sálů... Jistě, je to jejich práce, ale proč jim ji ztěžovat? Prosím za ně za všechny o jedno... Chovejte se jako lidé a budete za ně považováni...
|
