[ Seznam všech článků tohoto autora ] [ Verze článku pro tisk ]

Společně proti NIM, Kapitola I.
Autor: Bess, přidáno: 23.12. 2002 19:19:25

Společně proti NIM

By Bess

Kapitola I.

Masy Ghoulů se valily na město Lidí. Jako by jich stále přibývalo, ze všech stran. Zranění se regenerovali na mrtvolách Lidí i svých vlastních. Všechny kasárna Lidí vyráběly na plný výkon a nový pěšáci šli nejspíš na smrt mezi Nemrtvé. Lidští kněží, Elfové, kteří se dali k Lidem, ozdravovali své vojáky, ale mana docházela příliš brzy. Vypadalo to dost beznadějně.

                Zkušený voják, muž patřící mezi ty starší v lidské osadě, spěchal do kopce nad své město. Chvíli co chvíli se zastavil a zabil dalších pár Ghoulů, kteří se ho snažili sledovat. Snažil se jít co nejrychleji, ale jeho četná zranění jeho výstup zpomalovala. Když konečně dorazil na vrchol, rozhlédl se. „Pane!“ zakřičel. Uviděl mladého kouzelníka, sedícího klidně a vzpřímeně na sněhově bílém koni.

„Pane?“ zopakoval. Tentokrát se dotázal.

„Ano?“ zeptal se kouzelník, aniž by se otočil.

„Já… víte, myslím, že by jste měl podpořit své vojáky v boji, pane. Vzdávají to. Myslí, že jste zahynul, nebo utekl, pane. Vaše město se vám rozpadá pod rukama a – “ zarazil se. Mladý čaroděj na něj upřel ledový pohled svých tmavě modrých očí. Konečně si uvědomil rozsah této tragédie, která zachvátila jeho lid. Uvědomil si skutečné nebezpečí Pohromy Nemrtvých, až když starý voják, kterému stroužka krve tekla po obličeji, vyslovil spontánně něco, co neměl, co by jinak nikdy neřekl. Beze slova se čaroděj otočil zpět ke svému městu a lehce pokynul holí. Nad městem se stáhla oblaka a na nepřátele dopadl Blizard. Mladý velitel ještě vykouzlil několik Vodních Elementů. Starý veterán se smutně a velmi unaveně usmál a běžel na pomoc ostatním. Mladík otočil koně a rozvážně sjížděl dolů.

Nepřátelské vojsko už bylo dost zdecimované a Blizard vnesl do jejich řad paniku. Zato Lidé bojovali s mnohem větším zápalem a nadějí. Když vojáci uviděli bělouše nesoucího jejich mladého velitele, zajásali a vrhli se znovu na Nemrtvé. Kouzelník znovu seslal Blizard a čekal. Věděl, že to nejhorší se teprve blíží, že tohle byl jenom předvoj. A brzy uviděl to, na co čekal, Rytíře Smrti Arthase. Sám Rytíř tak udatný nepřítel zase nebyl, ale přeci jenom, zabít bývalého příslušníka svého rodu, a ještě k tomu prince Arthase, to byl nelehký úkol. Arthas, když spatřil čaroděje, zasmál se neveselým smíchem.

„Znovu se shledáváme, starý brachu!“ Znovu se dlouze rozesmál.

Kouzelník na něho klidně hleděl. „Byl jsi hezké dítě, Artasi, je jen škoda, že z tebe vyrostla mrtvola.“

Arthas se přestal smát a mezi zuby procedil: „Zabiju tě, Andreasi.“

                Čaroděj pokrčil rameny a vyslal na Rytíře velkou ohnivou kouli. Arthas zakřičel a rozehnal se k lidskému veliteli. Než se však jeho mrtvý kůň stačil rozběhnout, obklopili ho lidští vojáci.

                Po bitvě to v Lidském městě nevypadalo dobře. Nad zbořeništěmi se zvedala oblaka prachu a dýmu. Zranění se nosili do Tajemné svatyně, kde byla zřízena nemocnice. Mrtví se štosovali na trakaře a vozili se za město. Andreas smutně projížděl své město. Nejvíc ho mrzela ztráta starého veterána, toho, který ho donutil zachránit Lidské město. Nejvíc ale kouzelníka trápilo to, že Nemrtví zničili převážnou část opevnění. Věděl, že další útok už nedopadne tak šťastně pro Lidi a věděl také, že se Pohroma Nemrtvých vzpamatuje dřív než Lidé.

               

                Viděla útok Nemrtvých od začátku až do konce. Znepokojovalo ji to. Jestli Pohroma zničí Lidi, její lid už nebude mít co chránit. Z Lidí se stala živá hradba, aniž by o tom věděli. Zastavili všechny útoky, které by jinak směřovaly na její město. Ale tohle bylo zlé. Další útok, třebaže menší, už Lidská osada nevydrží a její lidé na to ještě nejsou připraveni.

                Když se setmělo, vydala se ve stínech stromů zpátky domů. Měla jisté obavy, jak se dostat domů, protože Lidé teď byli ostražitější. Plížila se kolem starých kmenů, jak nejtišeji dovedla. Když se přiblížila k hlídkujícímu táboru, jeden z vojáků zvedl hlavu. Měl nohu obvázanou a obvazy prosakovala krev, která mu barvila špinavou uniformu. Rozhlédl se. Ona se vyděšeně zastavila a splynula se stínem.

                „Elune, ochraň mě…“ zašeptala. Voják se zvedl a dokulhal ke stromům. Zastavil asi metr od ní a zadíval se mezi kmeny prastarých stromů. Ona zatajila dech. On se otočil a vrátil se k ohni na stanoviště.

                „Co se stalo?“ křikl na něj mladý Elf z vedlejšího stanoviště.

                „Nic. Měl jsem pocit, že sem zahlíd‘ ňákej pohyb…“ odpověděl zraněný voják.

                „Dávejte si pozor. Tyhle prastaré lesy jsou protkány tajemstvím Elfů. Nikdy nevíte, kdo vás odkud sleduje.“ Řekl Elf.

                „Stůj při mně, Elune…!“ zašeptala.

                „Možná bych měl zavolat Gyrokeptéru.“ Pokračoval Elf. „Vidí každou skrytou jednotku. Co když se kolem našeho města plíží ten Stín Nemrtvých?“ otřásl se. Ona už tušila, že její ortel je podepsán. Jestli se teď pohne, uvidí ji voják, který s přikyvováním hleděl k lesu. Jestli se ale nepohne, přiletí Gyrokeptéra, strašlivý létající stroj, která ji odhalí i skrytou ve stínech. Takže si vlastně vůbec nepomůže. Ale počkat! Je tu ještě jedna šance. Vzpomněla si na dětské zaklínadlo. Když byla malá, dobře ho ovládala. Bylo to kouzlo na přeměnění se v ptáka. Ale přeci jenom, nekouzlila ho asi 500 let. Ale je to její jediná naděje. Začala potichu, téměř neslyšitelným šeptem odříkávat staré kouzelnické zaklínání. Začala několikrát znovu. Najednou ale ucítila, jak přeměna začala. V té samé chvíli ale uslyšela zvuk motoru Gyrokeptéry. Uviděla Gyrokeptéru, když už věděla, že odletí. Zamávala křídly a nabrala výšku.

                „Tamhle něco je!“ slyšela ještě vykřiknout vojáka. Zaslechla taky odpověď mladého elfího medika:

                „Klid, příteli, to byl jen pták.“

                Otočila svou ptačí hlavu a uviděla Gyrokeptéru, jak odlétá zpět do středu města. Uprchla.

                „Díky Elune!“ chtěla říct, ale místo toho jen zakrákala.

 

                Za několik minut už přistávala zdánlivě mezi obyčejnými stromy. Vyčerpaně dosedla a přeměnila se zpět do své původní podoby. Ze stínu se vystoupilo několik žen s dlouhými luky a několik žen na černých panterech.

                „Centauri!“ vykřikla jedna z dívek na šelmě. Centauri unaveně vstávala. Dívka seskočila z pantera a běžela k ní. Centauri pokynula rukou, jako že je vše v pořádku.

                „V pořádku,“ řekla. „Jsem jen… trochu unavená, Tigris, jsem v pořádku…“ Tigris se zastavila a hleděla na dívku, která před ní seděla na měkké trávě.

                „Říkala jsem ti, že není dobrý nápad abys tam šla ty! Ty musíš velet nám ostatním. Bez tebe zde zavládne chaos a neuspořádanost.“ Promluvila Tigris po chvíli. Centauri na ni jen hleděl   a, svýma klidnýma, vyrovnanýma a fialovýma očima.

                Přikývla. „Já vím.“ Řekla tiše. Rozhlédla se po okolních stromech. Všechny jí přátelsky pokyvovaly větvemi. Byly to stromoví Etni Nočních Elfů. Chvíli se ještě rozhlížela po uzavřené lesní pasece, po svých stromech i Entech. Potom se velmi rozvážně postavila a rozhlédla se po svých lidech. Po Lučištnicích s dlouhými luky a silnýma rukama, po Lovkyních na svých černých, zabijáckých miláčcích, po Dryádách, které byly napůl Elfové a napůl srny, ale také mocné přírodní čarodějky, po Druidech Drápu i Pařátu, silných kouzelnících Elfů, kteří se dovedli proměnit v havrany a medvědy, po Hipogryfech i dívkách – Lučištnicích, které na nich seděly a hladily jejich hrozivé zobáky i po Chimérách, dvojhlavých dracích s jedovatým dechem. Všichni na ni hleděli a čekali, co řekne. Povzdechla si.

                „Kde je Scenic a to moje zvíře?“

                Z lesa vystoupil bílý tygr Ajax, její „dopravní prostředek“ a velmi dobrý přítel. Z hloubi elfí vesnice přiklusal Scenic, syn Cenaria, napůl jelen a napůl Elf a kouzelník Elfů. Pokynula mu na pozdrav a on se svým tělem elfa uklonil.

                „Má paní.“ Pozdravil.

                „Proč jsem vás zde všechny svolala?“ začala. „Jde o velmi ošemetný problém. Jak všichni víte, byla jsem ve městě Lidí, těch neurvalých smrtelných tvorů, a viděla jsem celé jejich zápolení s Nemrtvými, které málem prohráli. Jsou opravdu zdecimovaní a nemají dostatek zdrojů na rychlé znovuzrození své ‚skvostné‘ armády. Nechci tím říct, že by nebyli i v této situaci porazit celé naše vojsko mimo naše město,“ rukou ukázala na celou vesnici. „Ale rozhodně nejsou s to se znovu utkat s Nemrtvými. Nemrtvý mají strategickou výhodu v levné armádě. U nich vítězí kvantita nad kvalitou a to my, ani Lidé říct nemůžeme. Jediné opravdové vítězství Lidí, kromě záchrany jejich osady, je, že zničili Rytíře Smrti, jejich bývalého prince Arthase.“ Rozhlédla se po svém obecenstvu. „Proč ale nás, vznešené nesmrtelné Noční Elfy, zajímají Lidé, rod, který brzo vymře pro svou ješitnost a pýchu? Odpověď je prostá. Protože jsou pro nás důležití. Jestli Nemrtví zničí Lidi, jejich města a v tom případě i vojáky a jejich šikovné hračičky jako jsou Gyrokeptéry, už jim nic kromě našeho lesa nebude stát v cestě, aby zaútočili na nás. A my rozhodně nejsme připraveni na invazi Nemrtvých do středu Ashenvalu. Je jediná šance, jak Lidi zachránit: pomoct jim. Naše společná síla rozpráší Nemrtvé. Buď se, byť proti našemu přesvědčení spojíme s Lidmi, nebo padnou oni a padneme i my.“ Zakončila svou řeč a rozhlédla se po svých lidech. Dívali se jeden po druhém, jako by hledali radu na nevyslovenou otázku, kterou před ně Centauri postavila. Jen Scenic stál klidně a vzpřímeně na svých jeleních kopytech. Už byl rozhodnutý. Bude stát po boku své paní, ať má zemřít, nebo zažít další vítězství Elfů.

 

Postavy jsou smyšlené, i když Noční Elfové, Lidé i Nemrtví jsou podle Warcaraftu od ©Blizzard  Entertaiment. Arthas a Cenarius  patří také Blizzardu. Postavy z téhle FanFiction prosím nekopírujte, příběh i námět je můj nápad, všechna práva vyhrazena :o))).

Komentáře

anaxtal, přidáno 14.1. 2003 18:09:01
Mně se to líbí a už se těším na pokračování. Jediné, co bych vytkla, je zdůrazňování osobních zájmen ON, ONA a sem tam opakované výrazy ve větách za sebou. Jinak se mi to FAKT líbí.
Bess, přidáno 12.1. 2003 16:52:02
Ježiš tak to se za pravopisný chyby omlouvám. Zápletka ještě není dodělaná, tohle je vlastně úvod a tam se většinou ještě zápletka neobjevuje... Ale díky za kritiku.
Gwairen, přidáno 11.1. 2003 19:32:29
Je to dobrý příběh, ačkoliv ta zápletka už byla hodněkrát použita. Taky mi přijde pravděpodobnější, že bude Ghoul kosit lidi a ne lidé Ghouly... Ale - dobře. Kvantita nad kvalitou. Je tam pár formalit a pár pravopisných chyb, ale vcelku se mi to líbí.
ONE RING, přidáno 6.1. 2003 16:26:27
Hmm, přijde mi, že tohle je dobrá povídka a nechápu, proč se tak málo čte!
Bess, přidáno 24.12. 2002 11:14:57
Mám už napsanou další kapitolu, jestli se vám to bude líbit tak zveřejnim i tu. :o)))
Leki, přidáno 23.12. 2002 23:28:40
Nezbyva mi nez doufat, ze to system neunese a pri nahravani dalsi casti kampane se sesype (a vezme sebou vsechna data :)
Jméno: E-mail:

Komentář:

Upozorňovat na nové komentáře mailem?

Přepiš heslo   --> 


Informovat o nových komentářích k tomuto článku
E-mail:

Ohodnoťte tento článek na stupnici ?/10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


Další články tohoto autora:

 

Nacházíte se na JCsoft's FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/
Tuto stránku vytvořil Jan "Belcarnen" Čeřovský - Cerovsky@jcsoft.cz 

Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit
Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved
Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.

TOPlist