Od jejich příchodu se nic nezměnilo. Slunce pražilo na nábřeží a paprsky tančily po klidném zrcadle vodní hladiny. Vzduch prosycený pachem stojaté vody a rybiny strnul a dusil všechny kolemjdoucí. Lidé proudili tam a zpět, ženy v zástěrách a s košíky, i ty s péry na hlavách, muži, námořníci, děti na kolech, psi, kočky, potkani. Všichni žili své životy, šli svou cestou a nevšímali si podivné dvojice kolem které se šířil téměř hmatatelný opar záště.
Potkaly se. Jednou to muselo přijít, ale proč zrovna dnes, proč tady. Je tak brzy, tak strašně brzy a přesto příliš pozdě. Pomalu přicházely k sobě, pohlédly si do očí a ucítily prázdnotu a chlad, nekonečný chlad. Dvě ženy, které se k smrti nenávidí, dvě sokyně. Obě tvrdé, egoistické, neústupné a nekompromisní. Jisté si svou dokonalostí, svým vítězstvím, neochotné ustoupit byť jen o krok.
Srazily se uprostřed prostranství. Jedna druhé ochotná a připravená ublížit. Toužily po krvi. Všechny léty potlačené emoce se vyhrnuly na povrch ve zničující síle. Zloba, ublíženost, nepochopení, pocity křivdy, obvinění, vztek, nenávist……. Jenom zlomek z toho by kohokoliv jiného zničil. Je však ne. Celá léta je při životě držela myšlenka na pomstu, na pohled do vyhasínajících očí té, kterou tak nenávidí. Pohled na její tělo bez života ležící jako opuštěná hromádka hadrů v prachu a bahně.
Navzájem se dívali upřeně do očí. Jejich pěsti se svíraly a nehty zařezávaly do dlaní. Vnitřní boj zuřil a obě pomalu začaly umdlévat. Mladší z nich, věkem ještě dívka měla více sil a začala postupně získávat převahu. Vítězství měla na dosah. Už tak málo a bude konec. Konec? Zaváhala. Co když to není pravda. Co když existuje šance na záchranu, na spasení. Co když……Bolest. Tma. Prázdnota.
Ano umírá. Dovolila si vidět neexistující záblesk naděje a pocítit zlomek lítosti a možná i zbyteček dávno ztraceného hlubokého citu. I to stačilo k tomu, aby zemřela. Naposledy pohlédla na druhou ženu a když uviděla její ledově chladné oči plné opovržení, její rty už nedokázaly zašeptat: "Maminko!" Druhá žena se otočila a s vítězným úsměvem odcházela pryč. Ani se neotočila. Neodpustila a nebylo jí odpuštěno.