Lachesis zlobí se, hádá se s Atropos
"Podívej na ten vzor! Zbláznila ses snad!"
Atropos brání se: "Já jsem se zbláznila?
Koukni se na zemi! - Tam dole na trůně sedí ten had!"
"Chodí si v rubáši, v démantech oděný
A lidstvo umírá, vše přemůže strach
Vidíš tu nitku - šmik - další je zničená
A já nic nezmůžu, neb nejsem tvůj brach!
Promluvím se Smrtí, však dobře známe se
Ta už mi poradí, jak mám tu hru hrát
Postavím hráče své do boje o Osud
A Zakbara více již nebudem' znát."
Chtíc splnit ten slib svůj, co dala Lachesis
Sebrala stařena starý šátek svůj
Těžký byl zabalen v něm předmět převzácný
Křišťál - to spojení přes nebeskou sluj
Stříbrné záblesky, tenounké prameny
Světlo, co dosáhne, kam nikdo z nás
Hudba, co promluví do mysli ostatních
Dolétne i do té nejstarší z nás
Tři grácie čekají jeden den, dva
Však věčnosti nezdá se dlouhý ten čas
Práce je plno zde, je jí i fůra tam
Leč předivo smotané je svolává zas
Ve volných uzlících tkaniny zmírají
Životy lidí, jež ničí krutý žal
A náhle Atropos uslyší ozvěnu
Bledá paní blíží se - vstupuje dál
Pro ten den zvolila podobu stařeny
Jindy si obléká Lachesiin šat
Avšak i spodoba s nejmladší strážkyní
Nečiní jí problémy též se jí stát
Atropos vypráví o všech svých problémech
Smrt-lady dokáže se pouze smát
Nemá prý důvody odstranit Zakbara
Vždyť pomáhá udržet ve světě řád
"Jaký řád?" táže se stařena pochmurně
"Vždyť goblén Osudu je zákonů král!"
"Když myslíš," odvětí smrtice pokojně
Leč zkáze Zakbara brání se dál.
Nakonec ustoupí, k Atropos sklání se
Však důvody nezištné naprosto nemá
Lachesis jí slíbila nemalou nápravu:
Válku, jež přijde už za roky dva
Zubatá odkráčí ze sluje pod nebem
Do sídla svého, což dům bílý jest
Předlouho přemýšlí nad jejich proslovem
Nad slibem práce, již může provést
Ostré nůžky stříhaly a Osud čekal
Tapisérie děravá je čím dál víc
A vysoká lady - nejstarší ze všech
Posoudila rub, jenž neměl však líc
V cestičkách věků, ať jakkoli hledala
Nedokázala nalézt důvod vzít zpět
Slovo, co vládkyním Osudu dala
Již měla by tedy navštívit svět
Křišťály se lesknou a hudba plyne
Zpráva se dostává do správných hlav
Atropos se usmívá a nůžky brousí
Lachesis naposled promíchává řád
Levá nitka sem, pravá zase tam
Hostinský, štolba, mlékařka, žák
Všechny dnes žene prazvláštní touha
******************************
Město prázdné zůstává za nimi stát
Královští rejdaři přijeli do města
Ticho je obklopí jak podivný mrak
Ulice prázdné jsou a všechny domy též
Pod mosty, v kanálech nezůstal nikdo stát
Patero koní vyjíždí z městských bran
Čtveřice dragounů jede cestou vstříc
Vstříc svému osudu, vstříc smrti králově
Kdyby však tušili, chtěli by víc?
Cesta je předlouhá a míří na východ
Už zdáli je ovívá přímořský vzduch
Pevná zem mění se, je s pískem smíšená
Z lidí všech ostatních, zbyl tu jen duch
Vojáci zastaví koně své u cíle
V třmenech se postaví, dohlédnou dál
Tu náhle na konci cestičky k útesu
V rouchu bílém oděnou zří osobu stát
Nejmladší z dragounů - hoch sotva sedmnáct
Seskočí z tmavého koně na pláž
Nervózně zalétne pohledem k postavě
A srdcem mu zatrne mrazivý strach
Neznámá stojí až děsivě pokojně
Pohled její bloudí - tam přes oceán
Biřiců si nevšímá, leč zdá se, vnímá je
Vítr jí odhalí sněhobílý háv
Mladík se loudavým krokem přibližuje
Nesnáší myšlenku na úkol svůj:
Zmařit další život - mladý či starý
To není zábava, to je jen hnůj
Však strach je silnější, soupeře nemá
Lidský duch brání se myšlence tamté
Představa sebe na místě hráče
Nutí ho postoupit k postavě blízké
Už stojí vedle té neznámé - překrásné
Srdce mu usedá a cítí stud
Dívka je nezralá, mladá as jako on
Marně liší se nadějí, že je to blud
Blondýnka otočí hlavu svou po zvuku
Pohledem zachytí nejistý zrak
Pečlivě přelétne očima po pluku
Pak zeptá se chlapce, co se má stát
Mladík jí odpoví velice zoufale
"Král Zakbar čeká protihráče své."
Hlavou klidně pokýve, ba téměř pokojně
Vůbec se nebrání, sedá na koně
Štíhlá ruka zachytí se koňské hřívy
V bílých šatech tvoří zvláštní protiklad
Černý kůň, blond vlasy, podvečerní stíny
Mořským vzduchem prolétne mrazivý chlad
Koně běží krajinou, míjejí město
Oklikou přejedou přes padací most
Už sesedají z koní v královském paláci
S nimi i prazvláštní neznámý host.
Na třetím nádvoří král samotný čeká
Nemůže vzrušením v noci ani spát
Přechází po zámku všecek rozčilený
Přemýšlí, jaký tah bude zítra hrát
A náhle dočkal se biřici přivádí
mladičkou dívku, nedospělou dost
Dnešní hra jméno má: Drzejší vyhrává
Ona si vytáhla tenhleten los
Tvé jméno?" táže se král Zakbar pochmurně
Dívčina odmítne: "Proč bys je měl znát?
Já nechávám jméno své doma na polštáři
Nikdo by nechtěl je upamatovat.
Třeba se, králi můj, k němu dostaneme
Kdoví, kam povede dnešní hra tvá
Možná mě čeká šibenice ve městě
Možná tam čeká… na nás oba dva."
Krále řeč dostane, směje se vesele:
"Ty myslíš, že vyhraješ, huso hloupá!
Však dobře, začneme! Jdeme do salónu!
Uvidíme, kdo komu mat nakonec dá!"
******************************
"Tato hra, dívko má, jednoduchá jest
Stačí se dohádat, kdo půjde dál
Ty řekneš jednu věc… a já k ní otázku
Opakovat smí jen ten, kdo by prohrál."
Ztěžka se rozvalí na sofa zlacené
Ona k němu poklidně upíná zrak
Pak tiše promluví, lehounkým šepotem:
"Můžeme začít tedy ihned hrát."
Král s noblesní lehkostí pokývá hlavou
"Začni, kdy chceš, čas je jen tvůj."
Dívka se zasměje - moc sebevědomě
"Jak myslíš, králi, sluch nastraž svůj."
"Potkala jsem draka." "A kdy to bylo?"
"Včera či dnes ráno, to je mi úplně fuk."
"A ten drak, má paní? Co ten je zač?"
"Toť saň, pane můj, obrovský plaz."
"Saň jako sáňky, ne?" usmívá se král.
"Ne, jako hydra," odpoví vznešeně hráč
"Na ní se také, má milá, sáňkuje?"
Dívka skousne rty, aby neřekla: ne.
Tak kvapně skončená hra není zábavná
Urychleně přemýšlí, co říci má
"Občas, když děti hodné jsou, dovolí."
"To se jí nebojí?" "Pravda patrná."
"Tak proč na ní jezdí, když z ní mají strach?"
"Vždyť bolest je, králi můj, lákavá hra."
Zakbar se zarazí, na dívku pohlédne
Stejná je, avšak zdá se být jiná
Snad o rok, o pět let starší než zpočátku
S každou větou téměř rok jí přilít
Teď je jí dvacet pět, za chvilku třicet
Při čtyřiceti vidí, že není škarohlíd
Ona opravdu stárne, neskutečně rychle
A král nemá právo se mimo hru ptát
Zvědavost mocná je zbraň v rukách genia
Král nervózně chce se konce hry doptat
Mine jí padesát a souboj nekončí
Zakbar má strach, by vůbec přežila
A pak se objeví otázka poslední:
"Kdo tedy jsi a čím jsi kdy byla?"
"Jsem smrtí všech tvorů a budu i tvou."
"Tak říkáš smrtí, to vše vysvětluje."
"Ano, to je důvod, proč jsem i zde."
"A kdo má zemřít, kostěná lady?"
"Přece ty, králi, na konci soutěže."
"Ale já neprohrál, má milá smrti."
"Ba právě naopak, už teď jsi můj.
Dvě věty předchozí nebyly otázkou.
Nemůžeš zrušit zákon, ani ten svůj!"
Lady-smrt povstane, je jí osmdesát
Přejme podobu nám všem známou
Bílá lebka zazáří, král Zakbar pobledne.
"ANO, MŮJ KRÁLI, UŽ TEĎ JSI MŮJ!"
******************************
Za hranicí času, za lidskou hranicí
Tři grácie Osudu v jeskyni sedící
Pod jejich prsty vzor života se skládá
Jsou zde všechny tři: postarší, stará, mladá…
