 |
 |
 |
Autor: Moon, přidáno: 18.3. 2002 19:18:08
| Šot se vůbec necítil ve své gobliní kůži. Bolel ho pěkně zadek od toho, jak tu dřepěl už několik hodin na stromě, skryt všem nežádoucím zrakům. Oči upřené na starou obchodní cestu linoucí pod ním. Brtník mu dal za úkol okrádat obchodníky nebo jiné poutníky, jež cesta zavedla do Špinavého lesa. Byla to pěkně nezáživná práce, celý den se nic pořádného nedělo. Zatím tudy prošel jenom nějaký žebrák, který nestál ani za to, aby na něj Šot plýtval své šípy a tak po něm alespoň hodil pár šišek. O několik hodin později už Šot nevěděl co roupy dělat, bolela ho hlava od toho věčného zpěvu těch zpropadených ptáků. Sáhl do kapsy své značně onošené kožené vesty a vytáhl několik lístků trávy vyšlechtěné Bobem Kouřilem. Za chvíli už spokojeně pokuřoval ze svojí dýmky. Hned se cítil mnohem lépe, zadek už tolik nebrněl, připadal si takový šťastnější. Dokonce začal broukat podivnou melodii. Z jeho chvilkového veselí ho vyvedl zvuk cválajícího koně. Okamžitě si připravil luk. Nějak však pozapomněl, že je na stromě dostal chvilkovou ztrátu rovnováhy způsobenou nejspíše nedávno vykouřenou trávou a s nadávkami se zřítil dolu. Dopad byl o to horší, že spadnul přímo do šípkového keře. Bolely ho záda a to ani nepočítal četné škrábance způsobené keřem. V zatáčce se objevil jezdec. Jezdci, nebo dvojčata? Šot nevěřil svým očím. Po cestě cválali dva úplně stejní jezdci dokonce jeli úplně stejně, jako by jeden byl dokonalým zrcadlovým obrazem toho druhého. Neváhal a okamžitě sebral ze země jeho luk. Málem vykřikl, když zjistil, že má čtyři ruce, vlastně všechno viděl nějak dvojitě. V duchu si slíbil, že příště si dá toho listí méně, nejspíše to byl nějaký silný model. Jezdci, vlastně jezdec už byl na dostřel. Šot vložil šíp do luku a napnul tětivu. Zkušeným okem zamířil, v duchy si přál, aby alespoň věděl, který z jezdců je ten pravý. Milejší na umření mu přišel ten na pravé straně. Chvíli čekal až jezdec bude ve správném úhlu a pak vystřelil. K jeho smůle se však znovu dostavila ona již dobře známá ztráta rovnováhy. Ta samozřejmě upravila dráhu letícího šípu. Místo jezdcovi hlavy tak zasáhl akorát řemínek za nějž byl uchycen vak s vodou, který se okamžitě utrhnul. Šot s nadávkami sledoval jak jezdec, jež si nejspíše ani nevšiml, že na něho někdo vystřelil, mizí v zátočině. Šot ještě jen tak chvíli stál a zasypával sám sebe těmi nejlepšími nadávkami jaké znal. Propásl, nebo spíše prohulil jedinečnou šanci. Když už mu došla slova sebral se a šal sebrat alespoň ten vak. Opatrně se rozhlédl, než se odvážil vstoupit na cestu, co kdyby se ten jezdec vrátil. V kříži mu několikrát zapraskalo, když se skláněl pro vak s vodou. K jeho překvapení ve vaku nebyla voda, ale podivný amulet. Byl z nějakého černého kovu, postrádal jakékoliv ozdoby kromě dvou podivných písmem, jejichž smysl Šotovi unikal. Chvíli jen tak stál a zkoumal svůj úlovek. K jeho bystrým uším se donesl zvuk jedoucích koní. Nečekal až se někdo objeví a pádil lesem zpátky do Skřetova, dneska už toho na něj bylo moc. Cestou se mu podařilo ještě narazit hlavou do kmene stromu, neboť zrak pořád odmítal vrátit se do původního stavu. Sova sedící na větvi sledoval, jak nějaký potrhlý goblin utíká vrávoravým během, držíc se při tom za záda a hlavu. Už ani ty goblini nejsou co bývali pomyslela si… |
Komentáře
| Wiedzmin, přidáno 15.4. 2002 9:09:58 |
| Moon na pokračování z vysoka sere se mi zdá. |
| Buzz Fuzz, přidáno 22.3. 2002 12:35:56 |
| Moon: Uz se tesim :-) |
| Moon, přidáno 19.3. 2002 18:30:15 |
| počkejte na pokračování...... |
| Frodinka Elwood, přidáno 19.3. 2002 15:02:48 |
| Ja nevim, ve ve filmu jsou ti skreti naky takovi moc hruzostrasny ! Kdyz jsem cetla Hobita, praveze se mi zdali nekdy hodne smisny...a tohle je taky na takovej spusob |
| Ruby, přidáno 19.3. 2002 9:19:18 |
| Ha, tak to je teda příběh! :o))) Nevim, co mám o něm napsat... Snad, že by mě zajímalo, co to vlastně bylo za amulet... |