Tolik věcí bych chtěl
chci toulati se přírodou
chci aby přitom slavík pěl
chci brouzdati se vodou…

Tolik věcí bych si přál
chci bosou nohou po trávě šlapat
chci aby do vlasů mi vítr vál
chci slyšet lehký déšť kapat…

Tolik věcí mám ve svých snech
chci stát tu celý věk
chci cítit věčného moudra dech
chci okusit touhy lék…

Tolik věcí v mysli mám
chci se svou dívkou rozverně taškařit
chci s ní být do smrti sám
chci s ní celému Světu vladařit…

Tolik věcí co chci mít
ač všechny jedno znamenají
 v jedno slovo spojit se dají
- chci ŽÍT…

Žít, kdo by nechtěl?
Smrt, kdo by nechtěl?
Když nežijeme tak jak chcem`
Můžeme skrz smrt jít za svým snem.
 

Bohužel sen, snad bude dlouhý

Zklamán jsem skutečným životem,
hlavně skutečnými lidmi v něm.
Lidé tito bolest mi působí,
jen pár  z nich mě utěší.

Zbytek lidí ničí mou mysl,
život ztrácí tak smysl.
Proto čekám na ruku co se neptá,
ruku, která vytáhne mne z tohohle světa.

Vykašlu se na všechny starosti.
Najednou se oddám snění.
Žít budu životem snů a radosti,
protože ve skutečném životě to tak není.

Upínám svou mysl na ruku času,
ruku která rozdrtí bolest
a lásce ponechá krásu.
A já se sny nechám vést.

Už se nemůžu dočkat toho snění,
snění ve světě zapomnění,
budu čekat až sen se promění,
promění ve skutečný svět zapomnění.

Snad dočkám se kýžené doby,
kdy snů bude tolik,
že nerozeznám radost od zloby.