Jako dřív

Ta chvíle
otevřela starou ránu
plakal jsem

staré věci
vrátily se
deja vu

jako dřív
zatloukl jsem na bránu
vzbudil sny

Strach

Mírně opit
bílým vínem
povídám si
s tvojím stínem

ač jsi jinam
odletěla
zbyl tu otisk
tvého těla

když smutek přijde
času je dost
nenech mne myslet
na minulost

neumím povídat
a ani mlčet
občas si vzpomenu
co jsem kde přečet

neumím básnit
to jen hvězdný prach
propálil místa
kde prošel můj

strach.

Právě v tu chvíli

Právě v tu chvíli
klepání na sklo
tajil jsem dech

mňoukání koček
otvírám dveře
vevnitř mě nech

šeptá mi můra
letí se ohřát
čekal jsem jinou

že večer přijde
bude chtít se mnou
si popovídat.