[ Seznam všech článků tohoto autora ] [ Verze článku pro tisk ]

Vzkříšení
Autor: Jan Belcarnen Čeřovský, přidáno: 12.2.2001 19:15:17

Vzkříšení

Málokdo se odvážil pohlédnout zpříma do jejích temných očí, má li nějaké. Má mnoho jmen a ještě více podob. Někdy je tichá, nečekaná. Připlíží se a uštkne jako nejjedovatější z hadů, na jehož jed není protilátky. Jindy přijímá podobu právě opačnou. Ve svém zběsilém řádění ničí vše, co se jí připlete do cesty. Nemůžete se jí bránit. Není zlá, není krutá. Pravda, nedodržuje žádné harmonogramy, neřídí se podle tabulek. Nemůžeme se na ní dobře připravit. Neznáme čas jejího příchodu. Je Damoklovým mečem nad našimi hlavami. Čeká na nejmenší chybu a bez milosti ji využívá. Každý z nás zatouží dříve či později poznat její nejhlubší tajemství. I když přijde doba konečného odhalení, téměř každý z nás se bojí. Ne snad její vlastní přítomnosti a toho, co odhalí a přinese. Bojíme se formy, ve které se zjeví. 


… 

Ten den jsem měl domluvenou důležitou schůzku. Štvalo mně, že venku dost hustě prší. Déšť padal v hustých proudech a zkresloval výhled z okna. Obloha byla temná, téměř černá. Vše se zdálo podivně pokroucené. Předěl mezi dnem a nocí jsem vnímal spíše instinktivně. Hodil jsem na sebe nepromokavý plášť, pod něj zastrčil pečlivě zapečetěnou smlouvu a vyrazil na místo setkání.

Dorazil jsem o patnáct minut později, promoklý až na kost. Vyhlídka na čekání mně příliš netěšila. Povinnostem však musí být učiněno zadost. Nechápal jsem, proč zástupce místní obchodnické gildy zvolil tak nevhodné místo a čas. Rozmarům bohatých se však není radno divit a lépe je na jejich špatné nápady ani neupozorňovat. Přemítal jsem o svém prvním velkém obchodě s gildou a vytrvale čekal. Z ničeho nic se na druhém konci uličky vynořila temná postava. Blížila se velice rychle. Velice rychle! Proč by zástupce gildy běžel? Třicet yardů. V jednom z bočních domků kdosi zapálil lucernu. Náhlý záblesk světla na malou chvilku ozářil běžící postavu. Měla na sobě tmavý plášť s kápí přetaženou přes hlavu. Hlava byla skloněna. Ani nejmenší část obličeje nešlo spatřit. Patnáct yardů. Postava zpomalila a nyní se přibližovala pomalým plynulým krokem, hlavu stále skloněnou. Pět yardů, dalších pár kroků. Postava se zastavila snad yard ode mne a zvedla hlavu. To nemá obličej? Spatřil jsem pár zářících očí, alespoň v té tmě mi připadaly jako zářící.
„Máte smlouvu?“
Mužský hlas, možná spíše nepříjemný sykot. To rozhodně nebyl typický představitel obchodnické gildy.
„Máte gildovní odznak?“
Muž pokýval hlavou a šáhl pod plášť. Vytáhl malý stříbrný předmět, který se slabě zaleskl. Naklonil jsem se, abych si odznak mohl lépe prohlédnout. Příliš pozdě jsem zaregistroval záblesk v mužově druhé ruce. Dýka? Dýka!

Stačilo jediné bodnutí. Čepel pronikla přímo do srdce. Nevím, jestli jsem stačil vzdechnout či vykřiknout. Přišlo to příliš rychle, nečekaně. Nebolelo to. Pomalu, pak však stále rychleji a rychleji jsem se začal propadat do temnoty. Není tedy žádný tunel a světlo na jeho konci? Cosi mne uhodilo do hlavy. Dlažba? Všude okolo je vlhko. Voda. Má krev. Má krev! 


… 

Je to tu studené. Všude okolo je tma. Opravdu všude? Probuď se člověče! Probuď se? Copak spím?  Pět světel. Mihotají se. Vytvářejí na stěnách podivné stíny. Hřejí. Svíce? Pomalu rozeznávám kresby na stěnách a na stropě. Jsou to kresby podivné, morbidní. Na jedné je oltář, na něm pět hořících svící. Jsou rozestaveny do rudého pentagramu. Určitě je nakreslen krví. Rozhlížím se, snažím se pohybovat. Nejde to. Podařilo se mi naklonit hlavu. Hledím přímo na jednu ze svící. Táhne se od ní rudá čára kamsi dolů. Nedohlédnu tam, ale na konci čáry tuším další svící. Jsem snad součástí obrazu? Ležím uprostřed pentagramu namalovaného krví? Mojí?
Kam jsem se to dostal? Je toto snad předpokoj pekla? Svíce září jasněji, Horko. Horko! Pálí se kůže, vlasy. Křičím. Křičím stále hlasitěji. Smrt tedy přece jenom není bezbolestná. Jedna ze svic náhle zhasla. Druhá. Třetí. Znovu se propadám do temnoty. Co mne ještě čeká. Snad je to tentokrát …


… 

Stojím uprostřed velké místnosti. Neznám to tu? Nebyl jsem tu už někdy? Nepravděpodobné! Zakázané! Musím se soustředit na úkol. Pomalu pozvedám meč a hledám a soustředím se na protivníka. Meč je nepříjemně těžký. Je mnohem těžší než ty, se kterými jsem cvičil dříve. Vždyť jsem s mečem nikdy necvičil. Jsem jen prostý obchodník s …. ZAKÁZANÉ!!! Prudká bolest vyráží v rameni a rozlévá se do celého těla. Musím se soustředit na souboj. Sleduji protivníka. Chvěje se, bojí se. Stačil jediný úder. Jediný bleskurychlý sek. Hlava padá a kutálí se pryč. Odhazuji meč, padám na kolena a zvracím. Zabil jsem! VSTAŇ! TRÉNINK MUSÍ POKRAČOVAT! Trénink? Neorientuji se ani v čase ani v prostoru. Proplouvám podivnou směsicí toho všeho, abych znovu stanul v té místnosti. Tentokrát je protivník velice nezkušený. Poskakuje z místa na místo, neútočí, snaží se jen přežít. Dva rychlé kroky, výpad dýkou. Krev prýštící z krku. Další dva údery. Tělo padá k zemi. Slyším smích. Můj? Znovu ten hrozný sen. Probouzím se a jsem odveden do té místnosti. Dnes jsou protivníci dva. Vyřídím je postupně. Sérií rychlých úderů zatlačují jednoho z nich ke stěně, abych ho v zápětí zabil. Bolest. Ne, není to bolest. Spíše podivný pocit „nesprávnosti“. Ten druhý měl palcát. Udeřil mne do hlavy. Otáčím se a překvapeného muže likviduji jediným úderem. I já jsem překvapen. Člověka přeci jediný takový úder palcátem zabije. A já stále žiji. Žiji?


… 

Protivník se přibližuje. Vím co udělá. Odskočí doprava a pokusí se o úder. Vím to. Protivník odskakuje doprava a pokouší se o úder. Mine. Nemám v rukou žádnou zbraň. Nepotřebuji ji. Stačil jediný dotek a muž padá k zemi. Chytá jasným plamenem. Jeho tělo pomalu černá. Krásně voní. Voní? Vždyť je to odporný zápach … VŮNĚ! Ano, jistě. Je to nádherná vůně. Do místnosti je vpuštěn další protivník. Nemá strach. Věří si. Býval mocným válečníkem. Slyším jeho myšlenky. Je nebezpečný. Nesmím si ho pustit k tělu. Napřahuji ruku a sleduji křečovitý výraz v jeho tváří. Musí to být hrozná bolest. Hroutí se na zem. Nemůže mluvit, ale ve svých myšlenkách prosí boha o pomoc. Já však na boží existenci nevěřím. Stiskám ruku v pěst, muž naposledy vypoulí oči a je mrtev. Pak však náhle zaslechnu další, cizí myšlenky. Že by další protivník. Rozhlížím se po místnosti a hledám. Nikde nikdo. Soustřeďuji se tedy na cizí myšlenky a hledám jejich zdroj. Přichází zpoza stěny. Pokouším se prohlédnout skrze kamenné bloky. Nedaří se. Snažím se tedy alespoň poslouchat. Pomalu rozeznávám myšlenky nejméně čtyřech mužů. Komunikují spolu pomocí telepatie. Cítím, jak mám moc roste. Dokáži odposlouchávat celý jejich rozhovor.
„Je dokonalý, naprosto dokonalý.“
„Ne tak úplně. Zvládl všechny konvenční zbraně, dokáže používat telekinezi. Destrukční magie mu nedělá žádné problémy. Učí se rychle. Mám dokonce pocit, že dokáže vycítit myšlenky či je dokonce číst. Přesto nesouhlasím s ukončením výcviku a navrhuji jeho likvidaci.“
„A jaký je k tomu důvod?“
„I přes veškerou naši snahu se nám nepodařilo dokonale vyčistit jeho paměť. Stále se mu vrací vzpomínky na jeho minulý život. Někdy to vypadá, jako by vraždil bezohledně a jako stroj. Jindy se zase zdá, že má výčitky svědomí. Nemůžeme si dovolit kvůli jednomu ztratit celý projekt. Máme jich dost. O jednoho více či méně nic nezmění. Jeho uvolnění je příliš velký risk. Na mentální kondiciování se nelze úplně spolehnout. Je to neudržitelná bestie a musí být zabit!“
Takže nás je víc. Nás? Kdo vůbec jsem? A co se mnou má společného ten spolek … spolek nekromantů! Pomalu začínám chápat. Jsem bestie stvořená temnou mocí těch za stěnou. A moji stvořitelé mne nyní chtějí zabít, i když zabít není asi to pravé slovo. Ale to se nestane. Podruhé se jimi o své bytí připravit nenechám. Napínám veškerou svou moc proti kamenné stěně, která se hroutí jak domeček z karet. Čtyři vyděšení nekromanti se stahují do temnější části místnosti, kde jsou silnější. Pokouší se mne zastavit. Učeň však již překonal své mistry. Bitka brzy končí. Na zemi leží čtyři zohavená těla. Já jsem přišel pouze o jednu ruku, to mi však nevadí. Brzy naroste nová.


Jan Čeřovský, 17.5.2000

Komentáře

šarab, přidáno 2.9. 2005 13:44:02
Je to pěknej horor. Usukop hcyvokat civ!
šarab, přidáno 30.8. 2005 21:48:48
Je to SUPER!!!! CELÝ!!!!
šarab, přidáno 30.8. 2005 20:50:33
Sem si čet jen konec ale SUPER!!!!!!!!!
Jan Belcarnen Čeřovský, přidáno 19.4. 2001 23:49:20
Díky za komentář. Asi máš pravdu ... ten konec ja takový nanicovatý. Každopádně jsem si vědom toho, že síla většiny mých textů je pouze v prvním odstavci :-)
Tragos, přidáno 19.4. 2001 12:12:45
Nechci příliš kritizovat, ale nechybí tomu něco jako pointa, moment překvapení, rozuzlení? Mně se zdá že ano, ale možná jsem něco přehlédl...
Na druhou stranu, celé je to psáno ohromně sugestivním a uchvacujícím jazykem, člověk to přečte jedním dechem a ani jej nenapadne odtrhnout oči dřív než u posledního písmenka. Snad o to víc zamrzí, že závěr je bez nějakého kloudného vyústění...ale je to jen můj názor.
Nedej se však odradit, je to určitě slušný začátek.

Myška, přidáno 26.1. 2001 20:57:05
Asi si myslíš, že Ti zrovna tenhle pokus o povídku nevyšel... Myslel by si to pravděpodobně každý, kdo by se prostřednictvím takového pokusu snažil vyjádřit svůj postoj a tak trošku by se mu to nedařilo. Samozřejmně si nejsem jistá, jestli jsi vyjadřoval nějaký názor... ale i tak můžu říct, že mě zpracování tohoto tématu velice zaujalo. Možná se jen snažím hledat a myslím si, že se mi to daří... :)
Víc takových " pokusů! "

Jméno: E-mail:

Komentář:

Upozorňovat na nové komentáře mailem?

Přepiš heslo   --> 


Informovat o nových komentářích k tomuto článku
E-mail:

Ohodnoťte tento článek na stupnici ?/10


1

2

3

4

5

6

7

8

9

10


Další články tohoto autora:

 

Nacházíte se na JCsoft's FANTASY Homepage - http://www.jcsoft.cz/fantasy/
Tuto stránku vytvořil Jan "Belcarnen" Čeřovský - Cerovsky@jcsoft.cz 

Optimalizováno pro Microsoft Internet Explorer 4.x (5.x) a rozlišení 1024x768x16/32bit
Jan Čeřovský (c) 2000 All rights reserved
Jakékoliv nalezené chyby ( špatné odkazy, chybějící obrázky, hrubky, ...) se nebojte nahlásit na můj e-mail.

TOPlist