Základní principy vyvolávání kouzel / použití magie

1. Metoda Vůle a Slova
   Prosazována především Davidem Eddingsem. Spočívá v tom, že v mysli utvoříte představu toho, co chcete učinit. K aktivace myšlenky / vůle pak dojde pronesením slova. Jakého slova, na tom naprosto nezáleží. Pro usnadnění je vhodné použít slova, které má nějakou souvislost s tím, co chceme provést (tj. oheň pro fireball atp.).
   Tato metoda popírá vliv jakýchkoliv gest, magických kruhů či dlouhých litanií na vliv či účinnost kouzla. Proto není také příliš používaná (myšlenka a slovo jsou příliš rychlé, autor občas potřebuje, aby hrdina „odříkal zaříkadlo v poslední chvíli“ či naopak „nestihl umístit poslední ze svíček do pentagramu“.
2. Metoda zaříkadel
   Vůbec nejpoužívanější způsob kouzlení. Čaroděj odříká naučené kouzlo či kouzlo přečte ze svitku. Délka tohoto zaříkadla obvykle závisí na tom, o jak mocné kouzlo se jedná. Někteří autoři fantasy literatury (např. R. E. Feist) vymysleli spoustu zajímavých pravidel. Např. Feist tvrdí, že kouzla tzv. Nižší stezky, která mají za úkol zranit cíl, či mu nějak jinak ublížit, nelze odříkávat jinak než čtením svitku. Je to prý proto, že kouzlo potřebuje ohnisko, ze kterého prýští destruktivní síla. A proto nemohou tato kouzla použít mágovo tělo jako ohnisko. Protože by však hrdina Feistova románu nemohl stále tahat spousty svitků, je mu dána do vínku magie tzv. Vyšší stezky, která tyto ohniska neuznává, aby se nakonec zjistilo, že žádné stezky magie neexistují a všechno je vlastně pouhý trik (viz. slova Nakora, modrého jezdce).
3. Metoda modliteb
   Používána především kleriky, vyskytuje se téměř ve všech fantasy knihách, kde je na scéně nějaký klerik / kněží / paladin. Spočívá na teorii, že magickou sílu sesílá jakási forma boha (ať již dobrého či zlého), přičemž o toto seslání moci prosí kněží formou modlitby. Tato metoda byla velice krásně popsána a používána v sériích Elénia a  Tamuli D. Eddingse, kde bohové měli své vlastní rozmary a dali se dokonce „ukecat“, aby kouzlo či zázrak seslali bez dlouhých litanií.
4. Metoda „bez pomůcek to nejde“
   Občas se objeví kniha, ve které kouzelník nemůže sesílat kouzla jinak, než za použití speciálních pomůcek. Dotyčná pomůcka může být pro každé kouzlo jiná, nebo může jít o jeden univerzální „sesílací“ předmět, jako je například kouzelníkova hůl. Pokud jde o univerzální předmět, pak ten obvykle obsahuje magickou energii (manu), která se musí doplňovat (metody jsou různé, obvykle jde o jakýsi pramen moci / energie – A. Sapkowski, zde však bez předmětu, kouzelník přímo saje manu do svého těla). Tento sesílací předmět bývá obvykle mágovým nejcennějším majetkem a dědí se z otce na syna, či ho mág obdrží po dokončení kouzelnické školy.
   Seslání kouzla s pomocí pomůcky obvykle spočívá v jednoduchém máchnutí předmětem (typicky holí) či vrhnutím předmětu na cíl (speciální druh nerostu, do kterého přešla magická moc, se přemění v ohnivou kouli).