 |
 |
 |
Autor: Moon, přidáno: 29.1. 2001 19:35:54
| 1 Rachot hromu se nesl nocí, pršelo už bez přestání dva dny. Déšť dotíral na střechu malého srubu, který stál na mýtině pár metrů od lesa. Uvnitř si dva muži vychutnávali teplu krbu a praskot suchého dříví. Starší z nich měl dlouhý bílý vous, oděn byl do kožené kazajky, v ruce dřímal hůl z dubového dřeva. Druhý muž byl mnohem mladší, měl ostře řezané rysy, dlouhé vlasy spletené do copu, jeho mohutná postava se hrbila na malé židli. „Bohové nám nejsou příliš nakloněni“promluvil stařec dívaje se při tom z okna: „Máš pravdu, trochu se toho bojím“odpověděl druhý muž. „Nemáš proč Hagarde porodní báby vědí co dělají, tvoje žena určitě porodí zdravé dítě“ řekl po chvíli opět stařec. Hagard pomalu vstal, došel k malé skřínce v rohu místnosti a cosi z ní vzal. „Tu máš starče trochu čerstvého tabáku do tvé dýmky, zdá se, že ti opět došel.“ „Neříkej mi pořád starče, připadám si potom mnohem starší“ řekl s vážný obličejem Lerx. „Dobře, dobře“ začal se omlouvat Hagard: „Jen se hned nerozčiluj, radši si vem ten tabák,“ Lerx vzal tabák a ihned jím začal plnit dýmku. Zanedlouho už spokojeně vykuřoval. Z vedlejší místnosti se zatím neozýval žádný pláč dítěte, z toho Hagard usoudil, že jeho potomek ještě není na světě. Ze snění ho vytrhly podivné zvuky, které přicházely z venku. Hagard okamžitě uchopil svou obouruční sekeru ležící na podlaze. Lerx mezi tím už stál u okna a zkoumal venku stíny, tma však byla téměř neprohlédnutelná, soustředil se proto na vyvolání zaklínadla. Hagard jen stál a naslouchal zvukům, připraven kdykoliv zasáhnout. „Goblini, nejméně čtyři,“ vypadlo po chvíli z Lerxe. „Jdu ven, musím je odehnat, než něco provedou,“ řekl Hagard rozhodným tónem: „ Lerxi ty tu radši zůstaň, kdyby se snad něco stalo, musíš ochránit mou ženu a dítě.“ Lerx jen přikývnul na souhlas. Hagard otevřel dřevěné dveře, rychle vyšel ven. Nic neviděl, přesto cítil, že je něco na blízku. Dveře se za ním se zavrzáním zavřeli. Déšť smáčel jeho vlasy, bylo to nepříjemné, ale zažil už horší věci. Studoval tmu a čekal, nemusel dlouho za zády uslyšel slaboučké zapraskání, okamžitě se otočil. Goblin jež na něj vyskočil však dlouho nežil, obouruční sekera ho rozsekla na dvě části. Hagard spokojeně zabručel. Z druhé strany se vyřítili tři goblini, prvního Hagard nakopnul mezi nohy, opsal sekerou oblouk jímž ukončil životy zbylých dvou goblinů. Nakopnutý goblin se zvednul ze země, při čemž kolem sebe začal sekat svým malým mečem. Hagard se lehce vyhnul goblinovým výpadům, uchopil ho za krk a vší silou s ním mrštil do tmy. Uslyšel tupou ránu, jak goblin narazil nejspíš na kmen stromu. Chvíli opět naslouchal, když usoudil, že už nehrozí žádné nebezpečí, vrátil se zpátky do domu. Hagard vrátil sekeru na místo a přisednul si k Lerxovi. „Goblini se většinou neodváží přijít takhle blízko k lidským stavením,“ řekl Lerx: „ Je to divné něco mi tu nehraje.“ „Třeba hledali něco k jídlu,“ prohodil Hagard, ale sám tomu příliš nevěřil . Jejich rozhovor přerušil dětský pláč, který se nesl celým srubem. Hagard okamžitě vyskočil na nohy. Za chvíli se otevřeli dveře do vedlejší místnosti, v nich stála starší žena, měla na sobě bílou zástěru zašpiněnou od krve, na rukou nesla plačící dítě. „Máš krásného zdravého syna Hagarde,“ řekla porodní bába s úsměvem na tváři. „Co moje žena?“ zeptal se ustaraně Hagard: „Bude v pořádku, jen odpočívá po těžkém porodu,“ odpověděla. Hagard se opatrně dotknul chlapečkovi hlavičky, bál se, aby mu nic neudělal, porodní bába mu ho podala do náruče, neboť musela ještě zkontrolovat matku. Hagard byl radostí bez sebe, konečně měl syna. „Tak kmotře, co říkáš na mého syna?“ prohodil Hagard směrem k Lerxovi: „Vyroste z něj velký válečník,“ odpověděl Lerx. „Jaké mu dáš vlastně jméno?“ „Bude se jmenovat Velar, nechť mu toto jméno přinese slávu a strach v očích nepřátel,“ řekl pyšně Hagard. Venku přestalo pršet, slunce se opět vyšplhalo na svůj trůn nad obzorem. Hagard vyšel ze srubu, nesouc v náruči svého novorozeného syna, vyzvednul ho nad hlavu a pravil: „Toto je Fantasyland Velare, náš domov, domov našich přátel, našeho krále a všech lidí co obývají tento kraj, poznej jeho krásu, jeho kulturu, jeho magii, je to nádherný svět.“ Po chvíli Hagard s Velarem v náruči zašel do srubu, aby se věnoval své ženě......Pokračování????? |
Komentáře
| Jan Belcarnen Čeřovský, přidáno 8.2. 2001 23:26:11 |
| Přimlouval bych se za pokračování. Pravopisné chyby tu jsou, děj je takový "zajímavý" ... ten útok goblinů mi přišel jako kdyby autor považoval za nutné něco takového v první kapitole mít a tak ho tam "vnutil" ... ale jinak fajn ... |
| Chmelová, přidáno 8.2. 2001 9:46:50 |
| Docela dobrý nápad, ale první, co mě ťuklo do očí jsou pravopisné chyby v přímých větách- čárky. |