 |
 |
 |
Autor: Jan Belcarnen Čeřovský, přidáno: 13.10. 2001 21:51:33
|
Bomba Toto (s největší pravděpodobností poslední) rozjímání sem zahájil básničkou ze studentského časopisu Tichošlápek Pete, který vycházel na střední škole kde sem studoval. Jak si možná někteří z vás domysleli, básnička vyšla v době operací NATO na Balkáně. Pravda, aktuální situace je trochu jiná. Schvaluji operaci boje proti terorismu, útok na Afghánistán (ehm, tedy na Talibán) a vůbec. Ale mám z toho velice špatný pocit. Už dříve sem psal, že tohle všechno co se děje je jen začátek. A stále to tak je. Tohle všechno je jen začátek. A konce se domýšlet nechci. Po pravdě na to ani nemám sílu...
Tuhle skladbu je nutné slyšet. Je úžasná. Pocity které vyvolává, stav který navozuje. Asi to bude znít divně, ale kdybych si mohl vybrat jednu skladbu ze všech co sem kdy slyšet a stát se onou skladbu, být jí už navždy a znít v uších všech jejích posluchačů, vyberu si právě tuhle ... Básníci jsou šťastni: část jejich síly je právě v jejich nevědomosti. Jen nesmějí příliš bouřlivě diskutovat o zákonech svého umění; pozbývají přitom svého půvabu se svou nevinností a jako ryby vytažené z vody tlukou sebou marně na suché půdě teorie. --- France Víte co může být opravdu hrozné pro autora webu? Když po nějaké době přestane vidět ty vlastní stránky, lidi a jejich příspěvky na nich, onu "žijící identitu" kterou se web stal, ale pouze to co je v pozadí toho všeho. Když už nevidí příjemný komentář k článku či příspěvek do diskuse o nějakém tématu, ale něco takového ... If jcfrs.EOF Then Naštěstí se u mne tenhle syndrom projevuje jen při práci, tedy v době, kdy je v podstatě požadován. U vlastního webu ne. Díky bohu zato ... Nemít myšlenku - a dovést ji vyjádřit - v tom se pozná novinář. --- Kraus A v duchu tohoto citátu se pro tentokrát rozloučím. Potřeboval sem "něco" napsat. Vyjádřit co mne trápí. Hodit to všechno na papír. A definitivně sem se ujistil, že tato forma prostě není "to pravé ořechové", takže už vás svými výlevy nebudu nadále trápit. Užívejte si babího léta (nebo co to je venku), pobíhejte po lesích a lukách, projděte se po městě nebo něco takového. Ale neplýtvejte drahocenným časem (a uvědomte si, že čas skutečně drahocenný je - ať už si o tom myslíte cokoliv) při čtení pochybných článků od ještě pochybnějšího autora. Howg! Domluvil sem ...
|
Komentáře
| Alqua, přidáno 24.10. 2001 15:58:44 |
| Co dodat? Nehci se opakovat, tak vas jen odkazu na sbirku basni a citatu... Láska je jen kdytarové sólo je to zbasneny preklad pisnicek, doufam ze se vam budou libit. Me se líbili, znam je ze skoly, stejne jako Maly princ, Ruze pro Algernon....meli jseme velice zajimavou ucitelku na cestinu. Cestinu neumim, ona ucila neco jinyho. Nebudu vam riakt co, protoze to nedokazu pojmenovat. Za to se omlouvam. |
| Monster, přidáno 17.10. 2001 9:32:51 |
| Ja bych nerad, aby mi slunce padlo na hlavu. To by byla slupka. |
| Enderuv_stin, přidáno 16.10. 2001 19:13:38 |
| co k tomu dodat? |
| jezis, přidáno 16.10. 2001 14:34:21 |
| taky se mi stava, ze chci cast svych pocitu vyjadrit nahlas a nenaleznu tu pravou sdelovaci formu... a takhle to pak dopada... tedy nic ve zlem, pekny den preji, at slunce jeste peknych par dni vydrzi! |
| Vivien, přidáno 15.10. 2001 13:04:56 |
| Ach boze, muj maly chlapecku...neteskni,mam pro tebe dobrou zpravu... slunicko co mi hladi tvar pada i na tvou hlavu... |
| Marwin, přidáno 15.10. 2001 11:28:53 |
| Every Night & every Morn Some to Misery are Born Every Morn & every Night Some are Born to sweet delight Some are Born to sweet delight Some are Born to Endless Night We are led to Believe a Lie When we see not Thro the Eye Which was Born in a Night to perish in a Night -- William Blake Nikdy jsem hon na terroristy neschvaloval - terroristi nebo carodejnice skoro nikdo z tech kdo trpi nenese vinu. |
| Jan Belcarnen Čeřovský, přidáno 14.10. 2001 18:33:05 |
| Být moje láska pouze dítkem stavu, co bastard Fortunin bez otce byla, Čas na ni vršil nenávist či slávu, jak bejlí v bejlí, v květech květ by žila. Ta zdaleka nevznikla náhodou a neškodí ji pompa usměvavá, ji rány teskných rabů nezmohou, ač modní čas jim k tomu možnost dává. Nemá strach z Času, toho kacíře, který se vždy jen krátkých hodin chopí, však sama pevně stojí ve víře: neseschne vedrem, déšť ji neutopí. Mým slovům hříčky času důkaz dají: zločinem žily, dobrem umírají. --- William Shakespeare, sonet 124 v překladu Břetislava Hodka |
| Kanyapi, přidáno 14.10. 2001 13:47:55 |
| BTW taky se mi dělá poslední dobou dosti špatně, když vidím letadla a letadlové lodi - přestože jsem schvalovala a stále schvaluji "hon na teroristy". jen už to příliš bolí... |
| Kanyapi, přidáno 14.10. 2001 13:46:45 |
| žal... něco, co se zažírá do kůži a nelze se toho zbavit. myslet tak chvíli na něco krásného, co se snad stane... a kdo ví. Co říct? Už pro mne není těžké se na tvé články "napojit" - a tak budu citovat, co cituješ ty. A jestli si to někdo vyloží "jinak", pozná můj hněv, protože to není "dvojsmysl"... call me, and I'll be wherever you are |