Základna Ertempl. 

Cizinci, z kterými jsme vedli válku se nám vesměs podobali, jen v obličeji se spíše podobali prasatům, měli nos trochu rozpláclý a nosní dírky v něm měli přímo ze předu. Od prvního okamžiku a prvního kontaktu se jim říkalo prasata. Pravděpodobně proto byla rozpoutána tato válka, které se všeobecně říkalo prasečí.

V podstatě šlo o střet názorů, válku začali oni, ale mi je k ní vyprovokovali. Začala vlastně až když zjistili podstatu své přezdívky, a to že prasata jsou ze značné části naší stravou. I když nezřídka, domácími miláčky.

Nějak se s tím nedokázali smířit a napadali naše kosmické lodě všude ve vesmíru. Jednak již ze zmíněného důvodu a jednak proto, že byli vojensky silnější. Jejich zbraňová technika převyšovala naši v některých ohledech podstatně, ale jinak jme na tom byli vcelku stejně.

Oni měli výhodu ve svých bojových robotech a samonaváděcích raketách, a my zase ve svých teleportech a dálkově odpalovaných nebo časovaných minách. Válka se vcelku vedla konvenčně, ani jedna strana zatím nepoužívala jaderných zbraní, přestože obě strany je vlastnily. Obě strany si byly vědomy, že použití jaderných zbraní vede k patové situaci, a že potom nikdo nevyhraje jelikož takto zasažené území je nepřístupné pro obě strany.

Válka se přestěhovala daleko o Země. Z nějakých záhadných důvodů byla federace, do které patřila i Země, požádána o pomoc federací planet ze zcela jiného ramena galaxie. Byl to vlastně kšeft a to velice výhodný, tato civilizace měla technologii výroby polovodičového prvku, který pomocí gravitace a reliktového záření kosmu dokázal převést kosmické záření na elektrickou energii. Převaděč byl rotační, hnán standardním elektromotorem a tak bylo levné energie pro všechna zařízení dost.

Dost ovšem nebylo prvku, ze kterého se to vyrábělo a tak byla tato malá federace vzata pod ochranu federace, jíž sice nevévodila Země ale zabírala značný kus zodpovědnosti za vojenské technologie a strategie. V podstatě nebyl nikdo schopen vyrobit tak vynikající leteckou techniku jako na  Zemi. Klasická letadla a stíhačky, byly překonstruovány na gravitační pohon. Místo pumovnic byly namontovány teleporty a v počítačové databance se vedla skvělá evidence všech možných zbraňových systémů, ale hlavně různých bomb a min.

Oni prasáci, zase měli lepší techniku robotů. Jejich bojoví roboti, měli, jak klasické tak i specializované elektronické zbraně, hlavně do bojových letounů a v podobě výsadkových člunů různých variant, tak i pozemní roboty v podobě dobře opancéřovaných létajících tanků.

Největší potíž byla s ochranným polem protiteleportační techniky. Energie pro toto pole bylo dost, ale zářiče, které toto pole vytvářely se daly snadno, právě pomocí konvenčních zbraní přetížit a tím vřadit z činnosti. Stačilo pár dobře mířených konvenčních raket, ochranné pole se přetížilo, zářiče se v důsledku toho přehřály a silové pole se stávalo nestabilní a bylo možno použít teleport.

Nejvýhodnější bylo, šups jim tam nějakou minu, nebo bombu. Obvykle záleželo jen na tom kam s ní. Tak se vlastně v největší míře útočilo na hlavní palubní počítač a nebo na generátor. Když se toto povedlo, obvykle vypadla všechna silová pole ochrany, a zbytek kosmické lodi už rozpáraly a provrtaly lasery nebo konvenční rakety. Postupem času se síly více vyrovnaly.

Celá válka spočívala na strategii a taktice, to ostatní už bylo jen počítačově přesné míření lasery a věc přesného zaměřování teleportu, neboť zbraně a síly byly vesměs vyrovnány. Sem tam sice někdo vymyslel nějaký ten úskok, nebo nestandardní použití nějaké standardní zbraně.

Boj byl krutý, vítězství v nedohlednu, politická jednání marná, boj pokračoval už dvacet dva let. Bojovalo se na všech frontách, jak vojenských tak politických i špionážních a používaly se všechny možné i nemožné taktiky a prostředky. Sem tam bylo i něco zakázáno, jako například chemické zbraně, jaderné zbraně, bakteriologické prostředky a nášlapné miny.

Joe Buldman, velitel kosmického křižníku třídy Huhust, muž středního věku a trošku při těle s hodností plukovníka a funkcí kapitána křižníku. Klidné vyrovnané povahy, s velkými bojovými zkušenostmi. Měl toho už hodně odslouženo o čemž svědčilo i jeho nízké identifikační číslo, značně již odřené a oblýskané. Nosil ještě to původní, originál, který dostal při nástupu na vojenskou kosmickou akademii. Bylo zrovna tak staré jako jeho válečný křižník. Začal se budovat, právě v tom roce kdy nastoupil a jeho stavba byla dokončena právě když končil akademii a stal se z něj jeden z mnoha hvězdných kapitánů.

Do války zasáhl už hodněkrát, zatím, ne že by vždy vyhrál, ale nikdy se nepříteli nepovedlo jeho křižník poškodit natolik aby se nevyplatilo jej opravit.

Teď dostal dovolenou. Téměř polovina z jeho posádky byli odveleni na jiné lodě a on dostal na palubu tři sta nováčků, kadetů, v podstatě celou novou druhou polovinu posádky. Jeho dovolená nebyla taková, že by si lehnul někde v poklidném místě k vodě a odpočíval nebo rybařil. Dovolená spočívala v tom, že se nemusí účastnit boje, a bude se věnovat výcviku nováčků v nějakém poklidném místě.

Místo určení, kolapsar Dehort-238. Asi šedesát světelných let od něj malá bezvýznamná sluneční soustava, s jedinou obydlenou planetou. Před dvěma roky, byla napadena. Útočníci poničili spoustu měst, vypálili stovky vesnic a zbudovali svoji místní vojenskou základnu. Odtud podnikaly malé výpravy zaměřené k terorizování místního obyvatelstva.

Planeta sama o sobě byla strategicky bezvýznamná, ale měla velice dobře vyvinuté zemědělství. Domorodci pěstovali zde několik druhů zeleniny ale hlavně erteple. Obdobu našich brambor. Vypadali jako brambory jen měly červenofialovou barvu. Chutnaly ovšem zcela jinak, chutí připomínaly kombinaci banánu a pomeranče. Daly se jist za sirova, jako jablka, byly však podstatně lepší a z vysokou odolností při skladování a téměř se nekazily.

Mohla to být jak pro ně tak pro nás dobrá zásobovací planeta. Byli jsme požádání, nějakým sdružením místních planet, o její osvobození, což se asi před půl rokem stalo. Boj byl krutý, ale vyhráli jsme, základnu prasáků zničili a vypálili, přeživší prasáci byli nahnáni do slupky jejich odzbrojeného křižníku a posláni někam směrem k jejich domovu.

Sami místní obyvatelé nás požádali o technické zabezpečení jejich vlastní základny, kterou po osvobození začali budovat.

Základna nebyla zcela dobudována a náš křižník měl poskytnout jak ochranu tak technické zabezpečení. Na oplátku byly potraviny, velké množství potravin.

Když náš křižník dorazil k planetě, právě odlétalo několik nákladních lodí, tak zbyl čas jen na několik pozdravů a zůstali jsem zde sami. Nedobudovaná základna, pár stovek techniků, pozůstatky z bývalých osvobozovacích jednotek a tři stovky nový odvedenců. Technici provedli počítačové analýzy a navrhli plán vybavení základny technikou, dohodli ceny, platby, a mohlo se začít.

Týden všeobecných příprav, nováčci dostávali do těla, ráno tvrdý výcvik v terénu a po obědě celé odpoledne, školení. Večer volno, až do večerky.

Nováčci byli rozděleni do skupin a střídali se ve výcviku. Terén, zaměřování teleportu, ovládání stíhaček, a přesná mířená palba do silových polí a přesná koordinace mezi touto palbou a použitím teleportu a spoustu dalších nutných i zcela nepotřebných vojenských technik. Trochu buzerování, něco ničení psychiky, a zase zvednout sebevědomí a tak dokola, jak to na vojně chodí.

Víc malérů bylo s místními holkami než s výcvikem. Jejich vyslanec byl rozumný, a vesměs jsme řešili všechno společně a v poklidu při lahvince. Při té příležitosti byla zjištěna skutečnost, že domorodé ženy nedisponují pohlavními orgány, které by se jakkoliv, byť i vzdáleně podobaly lidským. Zato prsa, to bylo něco jiného, zkrátka překrásná. Voják něco provedl, dostal příslušný trest podle řádů a věc byla vyřešena. Nejčastěji to byly rvačky v opilosti, jak jinak než kvůli ženským. Naštěstí nikdy nedošlo k žádnému úmrtí. A pár týdnů se vyjasnila pravidla a byl docela klid.

Rozvědky, které zjišťovaly pohyb nepřátelských křižníků a ostatních jednotek, nehlásili žádnou vynímečnou aktivitu v tomto sektoru a proto jsme mohli v poklidu a rychle budovat technické zabezpečení základny a vybavit ji potřebnou technikou. Práce postupovaly podle předpokladů a plánu. Po roce výcviku a montáží, jež probíhaly současně, byla jednotka připravena na opravdové střetnutí. Sice bez zkušeností, ale připravena.   

***

Křižník čekal na vystřídání. Základnu měli nadále zajišťovat dvě, sice již taky postarší kosmické lodě, ale zato ze spolehlivou posádkou. Náš křižník měl tuto soustavu opustit a zapojit se do boje na zcela jiném místě. "Dovolená skončila, jednotka je připravena a pokračujeme v prasečí válce". Pomyslel si plukovník.

Jenže, nečekala se žádná větší ofenzíva, všechno to byly jen neplánované náhodné střety, někdy křižníků, jindy průzkumných lodí, jindy se do sebe pustily nákladní a podobné kosmické lodi. Všichni a všechno se maskovalo a operace probíhaly v maximálním možném utajení a všichni věděli všechno. Taková poklidná válka. Co si mohl voják víc přát.

Zpráva, která přišla necelý jeden den před příletem obou kosmických lodí, byly neočekávaná a velmi překvapivá. "Důstojník šifrovacího oddělení veliteli!"

"Velitel na přijmu." Odpověděl plukovník příjemným dobře naladěným hlasem.

"Veliteli, rychlá podprostorová depeše." Hlásil spojovací důstojník, hlasem trochu zadrhávajícím přílišným rozrušení, kterého si plukovním nemohl nevšimnout.

"Čtěte!" Vyštěkl na něj tímtéž hlasem, ovšem již daleko ostřejším a o poznání hlasitějším.

"Nemohu. Kód utajení 1/AC."

"Čtěte!"

"Do vašeho sektoru, křižník třídy HU, zajištěn osmi bojovými roboty RG 16 , předpokládaný kontakt 2035,163,12,06,00". Odříkal depeši důstojník.

Mrkl na hodinky, "Za dvě hodiny", pomyslel si. "To nemáme moc času." Řekl do komunikátoru trochu nostalgickým hlasem. "Ne, nemáme", ozvalo se odpověď důstojníka.

Plukovník rychlým krokem zamířil k velitelskému stanovišti. Gestem přivolal prvního důstojníka a hned dalším gestem zakázal jakékoliv podávání hlášení.

"Majore, žádný poplach. Vyhlaste, přípravu na bojovou akci. Zbrojíři ať vydají ostrou munici, zbraně a veškerou bojovou výstroj. Aktivovat všechny stíhací letouny a související bojovou techniku. Upozornit pozemní základnu na akci a možné napadení. Čas na přípravu, jedna hodina." Podíval se na hodinky a pokračoval. "Teprve potom vyhlásit bojový poplach."

Jeho důstojníci mezitím provedli analýzu prostředí a stanovili strategii nastávajícího boje.

"Veliteli." Oslovil jej druhý důstojník.

"Ano, mluvte."

"Je zde jeden zvláštní aspekt, který je tak trochu neprokazatelný a více či méně jde jen o moji domněnku."

"Mluvte, vysvětlete to!"

"Podle mého, je jejich akce skvěle naplánována a utajena. Nezapadá mi to do logiky, proč nás nechali všechno dokončit a podnikají útok, právě když jsme v připraveni a v plné pohotovosti, jsme připraveni nastoupit do boje a pozemní pevnost je v bezvadné bojové připravenosti. Logické by bylo, podniknout útok, těsně před dokončením pevnosti."

"Ano, to by logické bylo." Dal mu za pravdu. "Proč myslíte, že útočí až teď?"

"Myslím, že máme štěnici a nebo je na planetě špion. Domnívám se, že jsme byli infiltrováni."

"Může být. Nechejte prověřit celou loď. Informujte pozemní stanici a ze záznamů prověřte veškerou komunikaci. Prověřte všechny kdo byli na palubě."

"Na tak rozsáhlou prověřovací akci, nemá dost času."

"Tak udělejte všechno co stihnete!"

"Začneme prohlídkou celé lodi a komunikačních frekvencí. Předpokládám, že pokud něco takového máme, tak se na nás přímo zaměřují. Že by mohli útočit přímo a přesně?"

"Pokud by takové informace o naší přesné poloze měli, tak nemáme, moc šancí na obranu."

"Museli bychom, právě v ten moment kdy zjistíme, že se vynořují z hyperprostoru, provézt úhybný manévr, a velmi záleží na tom z které strany se budou vynořovat."

"Zahrňte to jako možnou alternativu začátku boje."

Na palubách kosmické lodi byl slyšet hluk a bylo cítit vibrace, jak vojáci a technici v těžkých okovaných botách pobíhali. Všichni volní muži a ženy posádky prohledávali celou loď, její různá a četná zákoutí, sklady i osobní kajuty. Důstojníci přítomni na můstku měnili taktiku boje a snažili se v ní postihnout všechny záludnosti související s nadcházející obranou.

"Pane plukovníku, rotmistr Novák. Našli jsme ji, ale je tu problém."

"Jaký problém?"

"Je to zaměřovací vysílač zajištěný bombou, nejde odstranit aniž by došlo k explozi."

"Ani teleportem nejde vyhodit?"

"Ne, je to odborná a speciální práce, štěnice vysílá navigační signály, to máme změřeno, ale celá je přilepena mezi naše rozvodné a datové kabely elektroniky, musely by jsme ji načítat milimetr po milimetru, protože má několik aktivačních rozbušek a nejsme schopni zjistit jak se deaktivují. To by trvalo hodiny."

"Co navrhujete?"

"Nevím, nevím si s tím rady."

"Plukovníku mám nápad." Ozval se někdo z komunikátoru aniž by se představil. Plukovník to sice zaregistroval ale v této chvíli vojenská zdvořilost znamenala zdržování a tak jen do komunikátoru řekl.

"Mluvte!"

"Můžeme ji tam nechat a jen ji zastínit. Její kopii pak umístíme na jiné místo a necháme ji vysílat. Pro ně to bude znamenat, že jsme změnili pozici."

Po komunikátoru se ozval bez ohlášení někdo další, byli v bojové akci a napětí značně stouplo, služební předpisy v zájmu rychlé komunikace už ignoroval každý. "Ať prověří i pozemní pevnost, může tam být další, najdou ji snadno, podle její vysílací frekvence, bude velmi blízká. Pokud tam je, tak se musí přemístit obě současně a odstínit taky současně."

A někdo další dodal. "A taky najít toho kdo je umístil, pravděpodobně bude mít třetí, jako zálohu. Mohl by náš plán s přemístěním prozradit, ať ho taky hledají!"

Velitel jedním pohledem zkontroloval displeje a pokračoval. "Beru na vědomí. Čekat jen dvacet minut, pokud štěnici nenajdou, jdeme do akce sami. Pokud ji najdou, akci z kopijemi provedeme sami. Štěnici z pevnosti a případné další, umístěte na druhou planetu, Ogoron a štěnici z našeho křižníku na její měsíc "MO", rozuměli?"

Z interkomu se ozývala jednotlivá spolupracující stanoviště, která potvrzovala v předpisovém pořadí připravenost k akci. Nastala chvíle příprav a posléze i očekávání zprávy z pevnosti.

"Máme je." Ozval se vítězný pokřik někoho z pevnosti. Potom malá odmlka a tentokrát už následovalo nepředpisové ale rozumné hlášení. "Nalezeny dvě vysílací štěnice. Taktéž momentálně neodstranitelné. Mám poslat koordináty?"

"Ne! To si přeberou počítače. Toho kdo to umístil, našli jste ho?"

"Ne, nenašli. Obě štěnice jsou zality v betonu pod hlavním počítačem pevnosti. Musely se tam dostat už při stavbě objektu. Obáváme se, že zastínění není možné."

"Elektronici, je možné to odstínit i když je to v betonu?"

"Je to možné, zastínění uděláme kovoplastem, signál převedeme přes pásmové propusti do elektromagnetického spektra a převedeme na teplo. Jen jim tam bude trochu horko. Signál není až zas tak silný."

"Mám další zprávu." Spojovací důstojník pevnosti se na chvíli odmlčel, pravděpodobně aby si sám napřed zprávu přečetl a potom pokračoval. "Pachatel zadržen, mobilní vysílač zajištěn."

"Dopravte mi ho sem, vyslechneme ho!"

"Není to možné pane, je mrtev."

"Rozumím."

Jeho štáb zatím pilně plnil všechny úkoly. Vysílací štěnice, byly přemístěny na předem určená místa. Do vyhlášení bojového poplachu zbývalo již jen několik minut.

"Veliteli, rozbor situace naznačuje, že je nutné změnit taktiku. Pokud jsou na nás takovýmhle způsobem připraveni. Svědčí to o jejich dokonalém plánu. To, že jsme změnili pozice jejich štěnic, v podstatě nic neřeší. Okamžitě po vynoření z hyperprostoru svůj omyl poznají a stejně zaútočí. Musíme v této situaci vymyslet něco nového. Klasický boj je v tuto chvíli pro nás výhodný, ale měli bychom ze situace vytěžit něco víc."

"Co máte konkrétně na mysli?"

"Když si předběžně vypočteme pravděpodobný prostor jejich vynoření a úhel útoku, tím předpokládám, že budou útočit ve směru štěnic, získáváme výhodu. Po zjištění svého omylu se rychle přeorientují v našem směru a můžeme zahájit klasický boj. Rád bych získal výhodu a využil k útoku jejich časové prodlevy při manévru otáčení."

"Když si představím jejich útok, tak těsně po vyhoření se budou od křižníku odpojovat jejich bojoví roboti ve dvou vlnách, osm vnějších přídavných, které jsou hlášeny a osm klasických. Současně odpálí velké množství předem zamířených raket. Potom by měla následovat vlna teleportem umísťovaných min všeho druhu. Bude jich pravděpodobně takový mrak, který destabilizuje naše ochranné silové pole a oni v druhé vlně teleportovaných min způsobí detonace na vnějším plášti křižníku. Počítají s tím, že všechny miny umístěné dovnitř, zase pěkně vyexpedujeme. Bojoví roboti svými lasery dokončí dílo zkázy zvenčí."

"Ano. Očividně to vypadá na tento plán, ale když mi je zaskočíme tím, že tam nebudeme, první vlna se mine účinkem a oni se musí otočit a vše přesměrovat na nový cíl, ztratí několik desítek vteřin novým zaměřením a útok zopakují."

"Co když, ale toto zaměření ignorují a zaměří se na starou pozici."

"Pak tam už nesmíme být."

"To se vzdáme pozemí ochrany a ta se musí vzdát naší ochrany."

"To jsem nedomyslel."

"Mohu zasáhnout do porady?" Ozval se jeden z důstojníků.

"Jistě, jen mluvte."

"Můžeme rozmístit stíhačky a bombardéry po obvodu předpokládaného vynoření, už dopředu. Mohou vypálit téměř současně s nimi a jejich obrat a zaměření bude několikanásobně ztíženo."

"To, ale nebere v úvahu útok na nynější naši pozici."

"Není to potřeba. Pokud se z hyperprostoru vynoří v jiném místě, naše stíhačky se snadno přeorientují."

"Máte pravdu. Je naprosto jedno jestli k útoku startují z našeho křižníku nebo z jiného místa, vzdálenost je zhruba stejná."

Velitel se na chvíli zamyslel, a potom z vítězným škodolibým úsměvem, svým důstojníkům oznámil. "A teď mám zase dobrý nápad já." Významně se odmlčel a pokračoval. "Změníme pozici. Z nové pozice na starou pozici vysadíme makety. Utvoříme kompletní obrannou pozici z maket."

"To nemyslíte váženě. Na to nikdy neskočí." Vypustil někdo z důstojníků a jiný ještě dodal. "Makety už prokoukli před patnácti roky. Zrovna tak dlouho se nepoužívají a navíc na to nejsme připraveni."

Velitel ovšem o tom nemínil diskutovat. Jasně a rázně přikázal splnit rozkaz. A jeho důstojníkům nezbylo nic jiného než jednoznačné přesné povely plnit. Celý plán akce musel být změněn. Na předsunuté pozice vystartovaly jak stíhačky tak i bombardéry. Křižník změnil polohu a své místo vysadil teleportem perfektní bojovou obranou bojovou pozici sestavenou výhradně z maket. Makety se používaly opravdu velmi dávno. Jenže po nějakém čase se jich přestalo používat protože protivník je dokázal přesně vyhodnotit a už na ně neútočil. Byly proto z výzbroje nových kosmických lodí a křižníků staženy, ale tento křižník byl stále pro jejich použití vybaven. A ve skladech bylo maket všech druhů nepočítaně.

Potom nastalo něco málo kolem patnácti klidných minut do vynoření nepřátelského křižníku. Vše bylo připraveno sic narychlo a strategicky pochybné. Všichni byli připraveni na svých pozicích a na svých stanovištích. Nervozita a napětí dostupovalo vrcholu, ale nikdo nezpanikařil ani neměl nevhodné a nemístné poznámky, jak bylo zvykem u cvičných akcí.

"Je tady." Ozvalo se z interkomu po několika minutách. Hlásil naprosto klidným a vyrovnaným hlasem, operační důstojník. Proti předpokladu se nepřátelský křižník objevil téměř dvě minuty před vypočteným časovým limitem.

Celou bojovou akci teď řídil hlavní palubní počítač křižníku. Velitelský štáb, jen vyhodnocoval situaci a prováděl korekce pokud to bylo nutné. Jednotliví piloti stíhaček a bombardérů, vyčkávali na pokyny a strategické řízení počítače. Do řízení boje zasahovali jen když to považovali za nutné, nebo když některý stihač musel bránit spolubojovníka nebo pomoci svému kolegovi.

Zásah člověka byl vždy nadřazen operační taktice počítače a ten variabilně přizpůsoboval své taktické vedení boje. Nepřátelský křižník téměř přesně prováděl svůj útok tak jak jej odhadli a simulací ověřili na počítači. Korekce obrany a protiútoku proto byly minimální. A ve své podstatě celou akci provedl počítač podle připraveného plánu obrany a protiútoku, dodatečných korekcí bylo velmi málo.

Nepřátelský křižník teleportoval svou první vlnu raket a bomb na místa, kde měl své zaměřovací štěnice. Když zjistil svůj omyl, což bylo vlastně v zápětí, provedl jediný možný manévr, zaměřil se na původní pozice a provedl k tomu příslušný obrat a přesměrování útoku a zaměření teleportační techniky. Po té, vypálil další salvu raket a teleportoval další vlnu min na pozice. Jenže ouha, byly tam makety, jež téměř dokonale simulovaly zobrazení tepelných a magnetických polí skutečných cílů.

Starý vysloužilec, předpokládal tu časovou prodlevu ve vyhodnocování, a taky předpokládal, že jeho nepřítel bude trochu hrr a nepočká na řádné vyhodnocení cílů.

Přišla chvíle jeho protiútoku. Byl přímý, krátký, přesný. Nepřítelovo silové pole bylo zasaženo přesnou a koordinovanou palbou raket a udržováno v nestabilitě pomocí laserů. Teleporty mohly umístit miny a bomby jak uvnitř tak na vnějším pancéřování. Palba nováčků byla přesná a tak nedokázali své ochranné pole včas stabilizovat.

Na povrchu křižníku se ukazovaly první oblaky plynných explozí, zbytek už dokonaly lasery. Křižník byl po svém obratu blízko povrchu planety a její přitažlivost časem dokoná dílo zkázy, jeho trosky shoří v horních vrstvách atmosféry.

Z bojovými roboty to bylo poměrně snadné, naši stihači jim nedaly téměř žádnou šanci, musely bojovat až do posledního, neboť bez křižníku se neměly kam vrátit. Tyto bojové roboty nenesly žádnou posádku. Dobře vyzbrojení, obratní a s velmi dobrou ochranou silovým polem. Boj nebyl nijak dlouhý, bojoví roboti zničily jen dvě stíhačky a o život nepřišel žádný pilot, vždy se stačil po zásahu teleportovat zpět na základnu. Nováčci ovšem odvedli kvalitní práci. Za všech okolností postupovali podle instrukcí palubního počítače a nestandardní situace řešili v souladu s tím co jim bylo vtlučeno do hlav při výcviku.

Svým způsobem, snadné vítězství. Za normálních okolností, cizinci nepoužívali této taktiky štěnic a špionů. Jen zkušenost a praxe několika málo ostřílených důstojníků nás vyvedla z této nestandardní situace. Přímý střet míval daleko horší následky. Ne často, nováčci dostali výhodu boje na místě svého výcviku a ne často, byly štěnice tak záhy nalezeny. Výhoda byla náležitě zužitkována. Nebýt této výhody, boj by byl daleko složitější.

Ve stanovený čas druhého dne, dorazily do našeho prostoru, dvě kosmické lodě, na které jsme čekali. Mimořádně byl povolen večírek na planetě, kde se vojáci loučili ze svými láskami.

Místní ženy nemohly poskytnout našim vojákům, kromě lásky vůbec nic, jejich pohlavní orgány byly zcela jiné, a pro lidi zcela nedostupné. Nevznikali žádná manželství, ani jiné sexuální vztahy a přesto se spousty vojáků sem bude vracet za svými láskami a erteplovými hranolky. Domorodé ženy byly dobré psycholožky, zkrátka si dokázaly naše vojáčky omotat kolem prstu jak vařené nudle. Oslavovalo se hodně, ale přesto službu konající důstojníci odeslali a přijali několik depeší od hlavního velení galaktické flotily.

Jedna z depeší byla velmi závažná. Hlavní velení galaktické flotila bylo místním sdružením planet požádáno o mé trvalé přidělení k tomuto sektoru. V této depeši mě velení jmenovalo místním velitelem všech ozbrojených sil spadajícím do tohoto sektoru.

Od této chvíle jsem velel, jedné pozemní malé fungl nové základně a jednomu starému křižníku. Zhruba tisícovce vojáků, šesti stovkám na křižníku a čtyřem stovkám na pozemní základně. Obě vojenské lodě budou odvolány.

Zhruba o hodinu později následovala další depeše. 

"Zničený křižník byl dodatečně identifikován jako křižník třídy HUBUBU, který měl demonstrovat útočnou sílu nově zvolenému ministru národní obrany prasáků, který byl na palubě přítomen. Zahynul i se svým zástupcem a několika členy doprovodu. Byl jste prasáckými úřady zapsán na černou listinu a v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, jako válečný zločinec."

Pro své přátele - zdramb.

- Velitel, plukovník

- Robot gravitační 16 telepotrů