Život je ničím, stlačeným vzduchem uvnitř míče, rotující spirálou bez středu.
Život je tichý, nudný, stokrát ohraný.
Život.
Ne, tohle není život. Řeklas mi to.
O to je to teď horší.
Labutě
Neznám nic krásnějšího než hejno labutí
letících vysoko nad hladinou řeky,
než jejich křídla, pár mohutných perutí
mistrně spoutaných křehkými krky.
Neznám nic krásnějšího než hejno labutí
schoulených ve spánku na klidné vodě
jak květy leknínu plavou si bez hnutí
spoutány řekou a přec na svobodě.
Neznám nic krásnějšího než lásku labutí,
křehčí a bělejší než sněženky květ,
k níž každý přistoupí po špičkách, sehnutý,
s troufalým přáním si přivonět.
Neznám nic strašnějšího než bolest labutí...
Sierra Leone
Sierro Leone, neplakej,
život je krutej, není však zlej.
Neztrácej naději, neztrácej víru,
jednou se dočkáš života v míru.
Sierro Leone, nezoufej,
život je krutej, není však zlej.
Uctívej přátelství, uctívej lásku,
strhni si z ramene smuteční pásku.
Sierro Leone, vytrvej,
život je krutej, není však zlej.
Až dojdeš k cíli své přetěžké stezky,
zešedne vzpomínka na hrůzy a stesky.
Modlím se za tebe, Sierro Leone,
při pohledu na tě se i kámen ustrne.
Ať věčně netrvá smutek a nenávist,
ať jednou přestane smrtících kulek hvizd.
Sierro Leone, neplakej,
člověk je krutej, člověk je zlej.
Valinor
Ukryt je mi Valinor,
tajemný ostrov za mořem,
však žádný smrtelný tvor
nevstoupí na onu zem.
Je dál než ležel Númenor,
až tam kde Slunce zapadá,
tam stojí zlaté štíty hor,
v nich stkví se věčná zahrada.
Tam kvítí nikdy neodkvítá,
stromy neztrácejí listí,
nešeří se, pouze svítá,
voda vodu vodou čistí.
Ty krásy andělského světa
smí spatřit jen jedna z ras
ta jenž žije dlouhá léta,
ta jenž nosí zlatý vlas
Vzešlá z vod Cuiviénenu,
nazývaná Hvězdný lid,
Jen ta smí přejít mořskou pěnu,
ve Valinoru navždy žít.
I když nejsem z jejich plémě,
nezpíval jsem elfů chór,
stále více vzrůstá ve mně
touha poznat Valinor.
Škoda, že jsem se k uveřejněným dílkům dostala až teď...Ale i tak - tvoje básně jsou bezvadné (a píšu 'básně' ne 'básničky'-což je velký rozdíl) a řekla bych, že obzvlášť poutavé pro "něžnou" část lidské populace :-) Moc se mi líbil 'Valinor' - ale ty další taky. Jen to teď po cca roce a půl vypadá, že jsi přestal psát...škoda :-(
Teda, nepochlubil ses, žes napsal další básničky. Mě nejvíce oslovila ta Sierra Leone, ale možná to je nemoc z povolání. Někdo se podívá na oblohu a uvidí beránka, lišku, zajíce. Já se podívám na oblohu a řeknu si - hm, cumulus humilis, bude pěkně. Na Valinoru a Labutích je pěkný to absolutní rýmování, kdy jediný řádek není navíc.
Nevim cim to je, ale posledni dobou mi v usich zni ta sierra leone...Nemuzu se zbavit jejich slov, porad mi huci v hlave (a ne ze by to vadilo). Nechapu to, ale jsem spokojena...Ta basnicka je vazne vyborna...
Nevím jestli jsi to věděl Honzo. Když labuť přijde o svého partnera - umírá samotou, byť by v houfu jiných labutí... Jsou krásné tyhle verše, napsal je asi "krásný" člověk...
Ty básničky jsou opravdu krásné ... obzvláště pak Labutě ...
Ale neodpustím si jednu věc, a možná tím některým zkazím dobrý pocit z té básně ...
Labuť může být tak nádherná. Ale když se na ni upnete celou svou myslí a přestanete si dávat pozor, dokáže jediným máchnutím svého křídla klidně přerazit ruku, zobákem vyklovnout oko ...
Ano, byl víc než jeden případ, kdy to nádherné, úžasné stvoření, jež se honosí jménem labuť, ubilo člověka k smrti ...