Zatoč se můzo okolo mé hlavy
a zkoušej popostát....
já chci mluvit o lásce
ne však o té - kdo koho má rád.
Řekni mi můzo proč tolik lidí
spíše o smrti chce psát...
postůj má můzo - zkus to jen jednou
mi tiše naslouchat...
Chci ti jen říct, jak život.....ten krutý podivín
mi moje srdce v cáry roztrhal
aby pak po kouscích těm, co prý nejvíc trpí..
je v právu blaha
a pro útěchu jejich
klidně posílal....
a těm co se po původu srdce ptali,
pátrat striktně z a k á z a l ...
TAK TOHLE LÁSKA JE - MUJ MILÁČKU - I TOHLE LÁSKA JE.
Ach můzo, kam zas odcházíš
ty moje touho zklamaná....
já nechci o smrti tu psát
tou víc, než kdokoliv jsem
p o z n a m e n a n á...
Ach můzo....láska je první díl té nekončící stati..
o něm a o srdci mém.......
tou smrtí mou má můzo.....tolik poznamenaném......
Kdo dotkne se tebe - smrti má, ten prý už lásku nikdy nepozná.
Jak mýlíš se ty můzo všemocná
Ten kdo se se mrtí nikdy nelíbal, ten pravou lásku nikdy nepoznal...
Braň se lásko, přítelkyně - ty jediná
opravdu víš, jak krutá můžeš být.....
a ve jménu posvátné to věci
tu budeš klidně třeba klít......
Srdce, mé srdce, ty dívko zmatená - jejíž kousky do všech koutů světa
- právě vítr lásky po kusech rozehnal.......
jen pro účel ten, by právě tebe...
tou svojí láskou - nikdo nespoutal...
a pro touhu mou ten samý vítr mé prosby sítem prosíval
a zaslal mi tebe - moje lásko....
jsi jako svatý grál.
Se slzami a bolem - jsi moje srdce po celém světě posbíral...
a jeho kousky k sobě dal.......smutný a toužící.
a pak svou duši do ní vdech.......
a přes to, že jsem jen hlas a tvá naděj svítící,
jsi tolik šťasten, když slyšíš můj vzdech..
stačí ti můj vzdech......
A TOHLE LÁSKA JE - MUJ MILÁČKU - PRÁVĚ TOHLE LÁSKA JE..
Můzo slyšíš?
Pozvedni oči lásko má, oříšky malé....zalité slzami,
pohlédni ke slunci a do nebe nad námi..
to oči jsou zas mé - mé oči tak modré jak nebe samo chtělo,
co také někdy pláčou...
to déšť se snáší a dopadá na tvou tvář..
a mé tělo
a mou touhu
a svou lásku
vše, co mám
já dávám Bohu - a TOBĚ na oltář.....
A TOHLE LÁSKA JE, JEN TOHLE OPRAVDOVÁ LÁSKA JE...
p o z n a m e n a n á..
Ach můzo, láska je jen první díl té nekončící stati
o něm a o srdci mém....
srdci - jen prostou smrtí......poznamenaném....
Kdo dotkne se tebe - smrti má - ten prý lásku už nikdy nepozná...
Já opravím tě můzo - ten, kdo se smrtí se nikdy nelíbal..
ten pravou lásku, nikdy n e p o z n a l...
Lásko - braň se ty přítelkyně má - ty jediná
opravdu víš, jak krutá můžeš být...
a ve jménu posvátné to věci tu budeš klidně třeba klít...
Nejsem kritik. A jen těžko lze něco vytýkat dokonalým věcem ...
Jsi poznamenaná. A touhle básní jsi poznamenala i mne ... a nejspíš i všechny ostatní kdo si ji přečtou ...
Díky ... díky za všechno