 |
 |
 |
Autor: faceless, přidáno: 11.7. 2001 11:48:40
| Jako každým životním dnem přichází tma a s ní věci a události, které jsou právě a jen v noci možné. Doba se rozprostírá několik dní před Štědrým dnem a lidé shánějí dárky pro své blízké, aby jim pod stromečkem způsobili radost, jež bude odměnou za všechen spěch a nervy. Všichni se těší na štěstí .... štěstí, nadšení rozzářených nejen dětských očí z dárků ..... To očekávání je pro mnohé vzrušující ... A přesto nyní, dnešní noc, kdy sněhové vločky dávají pohled na lehkost, něhu, bezelstnost ... je někdo nešťastný - ano, ten člověk není šťastný, sama neví co se děje, nerozumí mnoha věcem, které se dějí a ona je prostě nemůže zastavit a jakkoliv ovlivnit a ... je to mladá dívka .... a právě vychází z domu, kde bydlí. Opouští dveřní prostor, tma ji držíc ve svých dlaních, jakoby věděla, jak jí světlo může uškodit ... pomalu přichází do světla lamp .... první paprsky vykreslují bělostnou tvář ... tvář, po které stékají slzy neštěstí a smutku .... oči sklopené k zemi zaplavené jezery slz, nemajíce nikde svůj konec ... nikde své dno. Její kroky jsou váhavé a nejisté a nesou jí tichou ulicí, kde je se svým smutkem sama ... úplně sama .... Potůčky slz končí na kontuře její tváře a jako křišťálové perly padají spolu se sněhovými vločkami k zemi. Jsou ale o mnoho těžší, už proto, jak vznikly a co bylo jejich příčinou. ... Dívka pokračuje dále ve své cestě do neznáma, ruce prokřehlé zimou .... vločky jí padají do vlasů a vytváří krásu, kterou nikdo neocení .... v hlavě zmatek z věcí příštích ... jen na okamžik zvedá své oči a .... téměř na konci ulice vidí mlžně přes své slzy a husté sněžení postavu, jenž stojí bez hnutí čelem k ní. Opět klopí svůj zrak k těžké zemi, noha nohu míjí, jakoby bez cíle dalšího kroku a v hlavě se jí začíná přes všechen ten stesk, utvářet myšlenka, kdo je ta postava a proč jen tak stojí na ulici, kde není nikoho ... v jednu chvíli jí napadne zda zůstává třeba ze stejného nebo podobného důvodu s jakým vyšla ona z domu nikam ... Zkracující se vzdálenost její myšlenky zesiluje ... stále více a více ... už jen několik metrů jí dělí od oné postavy, která je celá zahalena v temné kápi ... ani do očí jí není vidět .... bez vůle obav je jí na dosah .... a najednou ... z boční ulice přistupuje k dívce mladík. Ona připravena podívat se té neznámé osobě do tváře a zjistit její celý výraz, se v jednu chvíli udiveně dívá mladíkovi do oči netušíc co bude dál. Ten s naprostým klidem a úsměvem v srdci pokládá dívce tu nejjednodušší otázku: " Nevíš prosím Tě, kolik je hodin ???". Dívka chvíli nevěřícně hledí, pak pohledem na hodinky jakoby prorokuje mladíkovi čas, který má, a který mají v tu chvíli oba. On váhá a po okamžiku průletu miliónu myšlenek hlavou se pousměje a říká: "Promiň, vlastně jsem nechtěl vědět kolik je hodin ... chtěl jsem se zeptat, jestli se dnes mohu procházet s Tebou?" Ona po této tak nesmělé, ale pro tu dobu tak milé otázce, jen přikývne a oba pokračují ulici dál. Její slzy osychají pod jeho přítomností a jeho slova o tom co se stalo a co se mohlo stát jsou pro oba nadějí do budoucna. Jedna otázka zůstává .... KDO byla ta temná postava pod rozsvícenou lampou? .... Její tajemství končí a ona je právě v tento okamžik prozrazena .... je to ... možná dle očekávání, možná překvapivě jako dárek pod štědrovečerním stromkem ..... je to ... nebo spíše byla to ..... ta, kterou lidé potkávají .... byla to sama smrt. ..... Myšlenky jsou náhle jasnější, ukazují svojí skutečnou tvář, nebo jen zaostřujeme svůj zrak na pravou podstatu? Ta dívka se nešla projít jen tak ... temná postava nestála na onom místě bez důvodu .... jen náhoda pomohla, že se objevil mladík, který změnil cestu klikatící se stejně, jako nám ostatním. SVOJÍ CESTU KAŽDÝ MÁ, KAŽDÝ SI MŮŽE VYBRAT, KDY A KAM ODBOČIT, KAŽDÝ DOSTÁVÁ ŠANCI VÝBĚRU. |
Komentáře
| Jan Belcarnen Čeřovský, přidáno 24.7. 2001 19:19:31 |
| A v některých případech je to právě a jen čas, který dokáže vyléčit. Ani opravdu silná láska nepomůže. Ano, jsou i takové případy ... |
| =-Autor-=, přidáno 24.7. 2001 19:18:47 |
| Budu velice ráda, když mi jisté věci ozřejmíš :) V něčem jsi mne pravděpodobně nepochopil, proto se ( až budu offline ) pokusím napsat i já, jak to myslím, jak to cítím... Pokud budeš chtít, přečti si mou místnost nebo básničky, třeba pochopíš, že i já jsem člověk " bolestivý " , který sám sebe nechápe, ale snaží se pochopit druhé :) |
| faceless, přidáno 24.7. 2001 13:32:12 |
| Domnívám se, že pokud je láska silná, potom i lidé zklamaní životem nebo osudem svým, mohou být touto láskou vyléčeni o mnoho rychleji než časem samotný. Ano, pravda je, lidé se bojí bolesti obecně a bolesti způsobené ztrátou či poraněním citů se bojí mnohonásobně víc. Také se v životě potkávám s lidmi bolestivými, ale zároveň jsou tito lidé plni nepochopení sebe samých i druhých. Tento týden přidám jedno citové psaní, které snad bude dosti výmluvné na několik věcí a zároveň to, jak jisté věci vnímám. |
| =-Autor-=, přidáno 23.7. 2001 19:46:45 |
| Krásu lásky nechtějí vidět pouze lidé zklamaní svým vlastním osudem. Ostatní nechtějí vidět bolest, což je dle mého soudu neméně smutné... S tím jsem se ve svém životě setkala poměrně dost často... |
| faceless, přidáno 23.7. 2001 14:29:03 |
| =-Autor-= >>> Ano, většinou a také většina lidí chodí s hlavou skloněnou a pak nedokáží nebo možná ani nechtějí vidět nic z krásy, kdy city nesou se kolem uší milenců a láska kvete ... |
| =-Autor-=, přidáno 18.7. 2001 21:38:02 |
| Bohužel ne vždy naše kroky zastaví náhodný chodec. Ten často projde nikoho si nevšímajíc... hledíc na svou vlastní cestu. A otázkou " Kolik je hodin? " měří jen svůj vlastní čas... |