POTKAL SE ČLOVĚK SE SVÝM ANDĚLEM STRÁŽNÝM NA POUŠTI ŠIROŠIRÉ, NA NÍŽ CESTA ŽIVOTA ZAZNAMENÁNA JEST. ANDĚL POVÍDÁ MU: "PODÍVEJ SE ZA SEBE NA SVÉ STOPY, KTERÉ VE SVÉM ŽIVOTĚ ZANECHÁVÁŠ, HNED VEDLE NICH JSOU MÉ, TY TĚ VŠUDE PROVÁZEJÍ". A ČLOVĚK ŘÍKÁ: "KDYŽ MI BYLO V TÉTO DOBĚ STRAŠNĚ", PŘITOM NA PÍSEK UKAZUJÍC, "TAK PROČ SI MI NEPOMOHL? JSOU TU JEN MÉ STOPY, TVÉ NIKDE ...". NA TO ANDĚL ODPOVÍDÁ: "ALE TO NEJSOU TVOJE STOPY, TO JSOU MÉ STOPY, KDYŽ JSEM TĚ DRŽEL V NÁRUČÍ ..."
((( chci jen říct, že jsem tento příběh, nebo nevím, jak nazvat ho, nenapsal já, ale někdo, kdo věděl co se děje, co děje se tam, kam hodně lidí nevidí ..., jen předat jsem ho chtěl dál, a to Vám .... pardon za mojí interpretaci)))
Tak tento text je v originálu opravdu o Kristu a napsala ho jedna paní v největší krizi svého života. Jmenuje se to stopy v písku. Ale v přepracované formě na anděla strážného je taky opravdu krásná.
Tenhle text k zamyšlení jsem jednou dostala ve formě přáníčka, jen místo anděla strážného figuroval Kristus. Smysl tím jistě nebyl pozměněn (spíš naopak). Autor tam nebyl uveden, alespoň myslím, zkusím pohledat a mrknout. Nemáš takových perel víc?